Jsem sportovní nadšenec, cvok a hlavně ráda překonávám různé limity, takže jsem se už potřetí přihlásila do překážkového závodu jménem Urban Challenge. Běželo se v Ostravě v Dolní oblasti Vítkovic, což je podle mne pro tento závod naprosto ideální místo. Jako obvykle jsem si to moc užila, i když bylo horko. A co je nejlepší? Podala jsem perfektní výkon. Mám ze sebe radost.
„Asi nějaký hromadný trénink," říkali jsme si. Záhy jsme pochopili, že to není trénink, nýbrž závod a že závodníci překonávají i nějaké překážky. Zeptali jsme se strýčka Googla, o co jde.
„To je Urban Challenge," prozradil. „Jestli se ho chcete zúčastnit i vy, přihlaste se na srpnový závod v Ostravě," dodal a nasadil nám brouka do hlavy.
Ráno se mi nikam se mi nechtělo, ale na místě mě pohltila atmosféra. Přinselo to ovoce - i přes těžší terén jsem si oproti loňskému závodu lehce zlepšila čas.
V Ostravě se, na rozdíl od Bohnic, překonávají kontejnery. Protože jsem malá, potřebuju na to silnou nohu a trochu mrštnosti. Pro bývalou gymnastku to není problém. Kontejnery jsou moje oblíbená překážka. Co naopak ráda nemám, je podlézaní pod nákladním autem. Cítím se při tom ztísněně. Tentokrát jsem válela sudy, je to rychlá metoda.
Do cíle jsem dobíhala s dobrou náladou. Ještě více se zlepšila, když jsem zjistila, že je 12:04. Znamenalo to, že jsem si výrazně zlepšila čas! Bohužel jsem usla na vavřínech a snad poprvé v životě jsem cílovou rovinku doběhla v klidu, beze sprintu. Čas 35:03 je sice o čtyři minuty kratší než loni, ale ty tři vteřiny mě štvou. Kdybych zabrala, mohla jsem se vejít pod 35 minut!
Závod úspěšně dokončilo 407 žen. Já jsem v pořadí 44.
V kategorii 19-35 let nás bylo 226, já jse na 29. místě. Je to pecka. Jsem na sebe pyšná.
Co je Urban Challenge a jak jsme ho objevili
Psal se duben 2019, když mě v Praze navštívili kamarádi. Vypravili jsme se do areálu bohnické nemocnice. Hned za vstupem nás zaujala skupina běžců.
„To je Urban Challenge," prozradil. „Jestli se ho chcete zúčastnit i vy, přihlaste se na srpnový závod v Ostravě," dodal a nasadil nám brouka do hlavy.
25. 8. jsme se postavili na start městské výzvy a úspěšně ji překonali.
Jak jste tedy pochopili, Urban Challenge je překážkový závod. Na trase dlouhé 5 km potkáte 25 různě obtížných úkolů. Některé jsou snadné, ani nestojí za řeč, jiné vyžadují obratnost, další jsou zkouškou odolnosti ve výškách. Závod se koná v Praze, v Brně a Ostravě.
Vyzývám sama sebe
Po úspěšném dokončení loňského UCH jsem věděla, že do toho letos půjdu znovu. Pražský závod jsem v době konání měla skoro za domem.
Ráno se mi nikam se mi nechtělo, ale na místě mě pohltila atmosféra. Přinselo to ovoce - i přes těžší terén jsem si oproti loňskému závodu lehce zlepšila čas.
Překážky mě baví, moc jsem neváhala a přihlásila se i na Ostravu. Přemýšlela jsem i o Brně; aktivní účastníci, kteří zvládnou všechny tři závody, dostávají speciální medaile. Nakonec jsem uznala, že už by to bylo moc.
Dopadlo to skvěle
Co se týče tréninku, nemám čisté svědomí. Běhu jsem v létě moc nedala. Kondici jsem trénovala jenom na horách (a to celkem dost). Úkolem bylo co nejvíce srazit loňský čas. Nevěřila jsem, že by se mi to mohlo povést. Podpořila jsem se silnou kávou.
Na startu jsem měla chuť se vzdát. Vypařit se, opustit areál, chytnout vlak a dostat se do bezpečí domova. Než jsem se k tomu odhodlala, začalo odpočítávání a najednou jsem měla běžet. Tak jsem běžela. První závodník se okamžitě ztratil v nedohlednu, jinak držela jsem se na začátku naší skupiny.
Trvalo mi dlouho, než jsem se do závodu vžila. Z pořádku jsem spíše trpěla. Ke skutečnému nakopnutí došlo až cca v půlce závodu, kde stály holky s kelímky a dávaly závodníkům pít. Nevím, jestli mi pomohlo těch pár loků vody, nebo vědomí, že už mám polovinu za sebou.
Trvalo mi dlouho, než jsem se do závodu vžila. Z pořádku jsem spíše trpěla. Ke skutečnému nakopnutí došlo až cca v půlce závodu, kde stály holky s kelímky a dávaly závodníkům pít. Nevím, jestli mi pomohlo těch pár loků vody, nebo vědomí, že už mám polovinu za sebou.
V Ostravě se, na rozdíl od Bohnic, překonávají kontejnery. Protože jsem malá, potřebuju na to silnou nohu a trochu mrštnosti. Pro bývalou gymnastku to není problém. Kontejnery jsou moje oblíbená překážka. Co naopak ráda nemám, je podlézaní pod nákladním autem. Cítím se při tom ztísněně. Tentokrát jsem válela sudy, je to rychlá metoda.
Do cíle jsem dobíhala s dobrou náladou. Ještě více se zlepšila, když jsem zjistila, že je 12:04. Znamenalo to, že jsem si výrazně zlepšila čas! Bohužel jsem usla na vavřínech a snad poprvé v životě jsem cílovou rovinku doběhla v klidu, beze sprintu. Čas 35:03 je sice o čtyři minuty kratší než loni, ale ty tři vteřiny mě štvou. Kdybych zabrala, mohla jsem se vejít pod 35 minut!
V kategorii 19-35 let nás bylo 226, já jse na 29. místě. Je to pecka. Jsem na sebe pyšná.
Říkala jsem si, že bych si mohla příští rok dát od závodění pauzu, ale myslím, že to rozhodně nehrozí.
A co vy? Máte taky z poslední doby nějaké úspěchy? Pochlubte se v komentářích. Nemusí jít o sport.
Kája
Skvělý výsledek, gratuluji. Stejně je asi vždycky největší vítězství překonat sám sebe :-D
OdpovědětVymazatTo je pravda. Děkuji.
VymazatTo je super výsledek! Moc gratuluji :). Pod nákladním autem bych se asi taky necítila zrovna komfortně. Stísněné prostory nemám moc ráda :D. Válení sudů je ale dobrá, rychlá a efektní metoda :).
OdpovědětVymazatJá jsem si bohužel na začátku srpna vyhodila při tenise koleno. Pak mě dlouho bolelo a musím na něj cvičit, takže jsem nemohla 100% hrát tenis. Teď už ale mohu, tak jsem ráda, ale musím si dávat pozor. Úspěch? Nevím, ale z každého pokroku v tenise mám velkou radost :).