Čas tak letí! Moje první miminko vyrostlo natolik, že nastoupilo do první třídy. Chodí do školy, zatímco já lenoším doma a čekám, až ve mne dozraje druhé miminko. Přitom vám chuť naběhnout do třídy a učit. Prožívat školu jako rodič je pro mne hrozně zvláštní.
.png)
Poslední půlrok jsem se postupně připravovala na dvě různé události. Nástup syna do školy a narození miminka. Kupovala jsem aktovku a pouzdro a zároveň jsem vybírala bodyčka. Vybírali jsme komody na miminčí věci a zároveň upravovali dětský pokoj na pokoj školáka. Zkoumám kočárky a dětské židle k psacímu stolu. Dopoledne čtu o porodech, odpoledne budu dělat domácí úkoly s prvňákem. Aspoň že mám v obojím praxi. Novorozenec už pro mne nebude taková neznámá jako před šesti lety a prvňáků jsem zvládla celou třídu, takže zvládnu levou zadní i toho jednoho svého. Navíc je chytrý a v učivu napřed.
Chytrý je natolik, že dokonce zvažoval, že by do školy vůbec chodit nemusel. Raději by šel rovnou do práce. (To mu jednou připomenu.) Na jaře mluvil o tom, že bude po vzoru jeho skvělého pana učitele učit ve školce. Teď by byl otevřený i dalším profesím. Dalo mi práci ho přesvědčit, že bude přece jen vhodné se ještě vzdělávat. A vyrůst. Se 118 cm se asi náklaďák řídí špatně.Na první školní den se netěšil. Lákala jsem ho krásnou aktovkou s vlakem a novými tričky podle jeho výběru, ale nepomáhalo to. Šel tam z donucení. Navzdory tomu musím uznat, že ve škole perfektně fungoval. Na hřišti se přiřadil k paní učitelce, když jsme odcházeli do třídy, nevyhledal nás, ale kráčel v hloučku ostatních dětí, ve třídě se samostatně posadil do lavice a nevadilo mu, že stojíme jinde. Ulevilo se mi, za poslední rok se v tomto hodně posunul. Před rokem by s cizí učitelkou nikam nešel.
Druhý den se mu do školy taky nechtělo. Měli ovšem pouhé dvě hodiny a hned po skončení vyučování jsem ho vyzvedla. Tehdy už hlásil, že se měl dobře. Třetí den dokonce řekl, že dvě hodiny byly málo a klidně by se učil déle. Sláva! Synkovi se ve škole zalíbilo.
Sedí u stolu s pěti kluky, mezi nimi má spolužáka ze školky. Snad mezi nimi najde dobré kamarády, aby měl důvod se do školy těšit i v lednu, když bude tma a zima, nebo ve čtvrté třídě, až začne být učivo náročné.
Ráno vodím syna do školy. Tisíckrát pozdravím známé i méně známé tváře, s úsměvem si zamávám se svými loňskými páťáky a snažím se nevychovávat hloučky rozpustilých dětí. Není lehké být najednou jen matka a ne učitelka. Sedět na třídních schůzkách v lavici bylo zvláštní. V některých věcech jsem měla chuť paní učitelku doplnit... ale vydržela jsem. Věřím, že až budu mít miminko, ponesu svou učitelskou pauzu lépe.
Do té doby budu mít ve škole aspoň svého zástupce. Doufám, že v ní bude spokojený.
Kája
Komentáře
Okomentovat
Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.