pondělí 13. srpna 2018

Droga jménem KINEDRYL

Odborníci tomu říkají kinetóza, běžní smrtelníci praví, že se jim dělá v autě blbě. Ať to nazveme, jak to nazveme, projevy budou vždycky stejné. Mně osobně se za jízdy dělá špatně celkem běžně, i když je pravda, že jsem teď mnohem odolnější než třeba před pěti lety, kdy jsem ještě necestovala. Proto je mým běžným společníkem Kinedryl. Snažím se ho ale používat co nejméně. Je to totiž nebezpečná droga! Zažila jsem s ním dost zajímavé věci...


Varování: Účelem článku není stěžování. V případě, že si dám nízkou dávku Kinedrylu, splní prášek svůj účel + mě uspí. Nejde ale.o nic abnormálního. Takže se tomuto článku zasmějte a béžte dál. Domluveno?




Prášek proti blinkání

Když jsem byla malá, dělalo se mi hodně špatně i ve vlaku. Abychom se vyšli dalším nehodám a trapným situacím ve veřejných dopravních prostředcích, začala mě mamka krmit práškem proti kinetóze. Tehdy to ještě nebyl Kinedryl, nýbrž Nokinal, který se prý později přestal vyrábět. Na malé dítě to bylo příliš složité slovo, a tak jsem o něm mluvila jako o „prášku proti blinkání"

Mamka usnadňovala užívání prášku tím, že ho drtila lžičkami. Všechno ale jednou končí. Pohodlné polykání mi přestalo v den školkového výletu do ZOO.  Spoléhat se na ranní dávku při zpáteční cestě by bylo riskantní. Paní učitelka by mi ale těžko mohla drtit prášky někde mezi výběhy. 

V rámci tréninku jsem „celý" prášek dostala už doma. Celý dávám do uvozovek, protože to určitě byla půlka nebo čtvrtka a v porovnání s nějakým obrovským antibiotikem nebyl ani vidět. Chtělo to pořádný kus odvahy. K polknutí jsem se odhodlala až po výhružkách, že zůstanu doma! 

S postupem věku jsem se stala vůči nemoci z pohybu odolnější. Už jsem nepotřebovala drogy na cestu vlakem, vydržela jsem dokonce i dvacet minut v autobuse. Prášek - tentokrát už Kinedryl - jsem dostávala jen na něco delšího, třeba cestu k babičce (hodina autem). A pak už ani to ne. V jedenácti jsem byla více méně čistá




Občanku nemá, ale je opilá tak, že se ji plete jazyk 

Když mi bylo čtrnáct a půl, vyrazili jsme s rodinou na dovolenou. Přede mnou byly snad tři hodiny v autě na klikatých cestách. Vzhledem k tomu, že jsme už měla docela rozvinutou emetofobii, jsem bez váhání požádala o pomoc Kinedryl. 

Z dávkování jsem zjistila, že děti od šesti do patnácti let užívají čtvrt až půl tablety.
Věkem jsem byla u horní hranice tohoto dávkování, a tak usoudila, že potřebuju polovinu.


Když začal prášek účinkovat, cítila jsem se, jako kdybych dostala silnou ránu do hlavy.
Oči jsem tak tak udržovala otevřené. Brněly mi prsty.
Po čase se otupělost ukázala i na jazyku.
 „Nehuhněj, pak nevíme, co říkáš!" komandovali mě rodiče. Jenomže já jsem nebyla srozumitelnější řeči schopná. Jazyk se hýbal líně a úplně jinak, než jsem chtělo. 

Na příštích cestách snížila dávku na čtvrt prášku



Jé, my už nejsme v trajektu? 

Téměř o dva roky později jsme jeli se školou do Londýna. Cestovali jsme autobusem autokarem, do Anglie jsme se dostali trajektem. Právě ten mi dělal starosti. 

Nebude se houpat? Co když se mi na něm udělá špatně? 
Z obav jsem udělala hroznou věc: Dala jsem si půlku! Kinedrylu, samozřejmě... 

Obě cesty jsem prospala. U zpáteční na mě prášek účinkoval ještě silněji. Své zřejmě udělalo i to, že byl hodně pozdní večer a měli jsme za sebou celodenní šlapání po Londýně.


Ilustrační foto - trajekt v Helsinkách
Co si z cesty pamatuju:

  • Prošli jsme obchody.
  • Ulovili super místo. Trajekt vyplul. OKNO 
  • Probralo mě hlášení, že jsme v přístavu a pomalu se máme přesunovat ke schodům. (Schody měly barvy a čísla, vedly přímo k našemu autobusu.) 
  • Dřepla jsem si u schodů. OKNO 
  • Probraly mě davy hrnoucí se na schody. Přidala jsem se k nim. 
  • Sedla jsem na své místo v autobuse.  „Tak se spočítáme," stačila jsem ještě zaznamenat. OKNO 
  • Autobus zastavil na benzínce v Belgii. 

Půlka byla opět moc. 




V případě kinetózy podejte silnou dávku 

Z informací v příbalovém letáku se dá vyvodit jednoduchý závěr: Když je vám špatně, hoďte do sebe dvojitou dávku, než byste si vzali normálně. 

Předloni jsem byla v Itálii. Kinedryl jsem do sebe zbytečně necpala, ale měla jsem ho pro jistotu v kabelce. Ještě že tak! Hned na začátku cesty jsme se dostali do příšerné kolony. Jeli jsme stylem krok - sun - krok a moje hlava myslela, že se zblázní. Brzy se mi začalo dělat i trochu špatně od žaludku. Popadla jsem platečko s Kinedrylem a mnohokrát nastudovaných vědomostí jsem si dala dvojnásobek toho, co normálně, tedy půlku. 

Je fakt, že mi potom už nebylo dlouho špatně. Odpadla jsem a o cestě nic nevím. Pořádně si vlastně vybavuju až to, jak jsem v České republice probudila na zemi. Ano, opět je to způsobeno cestováním v noci, ale ne úplně. 

V hlavě mi zůstal i takový matný obrázek Alp zahalených do šera. Autobus někde zastavil a já jsem vyšla ven. Jak, proč, kde to bylo... netuším. Byla jsem pod vlivem.


Cestou do Itálie jsem obdivovala Alpy. Ještě jsem netušila, že se do nich o půl roku později podívám. <3




Zákazníci chtějí do kina a já si tady spím! 

Po předchozích zkušenostech jsem si do letadla dala jenom čtvrtku, i když jsem se dost bála, co se mnou let udělá. 

Let se mnou neudělal prakticky nic. Za to kinedryl... Dala jsem si ho po dvouleté pauze, tělo už na něho nebylo zvyklé. 
Hodinu po něm přišel známý pocit, že se mi protahují ruce a prsty. 
Pak jsem usnula. 
Probudil mě strašný sen. Odehrával se ve staré práci, v 5D kině. Byla jsem zalezlá v zázemí a spala. Asi jsem celou noc skotačila někde na koncertě. Z ničeho nic jsem uslyšela nervózní podupávání a odkašlávání. Pozor! Zákazníci jsou tady. 
Prudce jsem sebou škubla. Ještě že vedle mě neseděl nikdo cizí. 
Ani nevíte, jak se mi ulevilo, když jsem zjistila, že to není pravda! 




A co vy? Máte zkušenosti s drogou jménem Kinedryl? Jak na vás působí? 



Kája






Četli jste všechny aktuální články? 




16 komentářů:

  1. No jo - prášky jsou mor :) Mně stačí na opici jedno malé pivo :)

    Deníček blogerky

    OdpovědětVymazat
  2. Mám a velkou. Jako malá jsem byla s kamarádkou vždycky ta, která seděla vepředu za řidičem, protože se jí dělalo špatně. Párkrát jsem se pozvracela v autě a tak mi doma začali dávat Kinedryl. Protože jsem měla strach, že budu určitě zase zvracet, tak jsem celý druhý stupeň brala každé ráno čtvrtku Kinedrylu a nic to se mnou nedělalo. Nejspíš to na mě fungovalo jako placebo efekt, protože když jsem to pak přestala brát, nic mi nebylo. Teď si ho beru jen před delší cestou nebo letem, ale stejně si myslím, že už ho asi nepotřebuju vůbec, ale nevolnosti se bojím víc. :D Docela koukám, co to s tebou dělá, když si vezmu, jak dlouho jsem se tím ládovala. :D Celkově je lepší brát jakékoliv prášky co nejméně to jde.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uch, každé ráno, to by mě asi zabilo... :D
      Prášky skoro neberu, ale někdy není zbytí. :-/

      Vymazat
  3. No ja kinedril užívam dodnes pri ceste lietadlom alebo dlhá cesta vlakom či autom. Takéto stavy som nikdy nemala ani nemávam. Občas sa mi stane, že zaspím a som oťapená jw to fakt výnimočny stav, ale ja zvyknem spať v dopravnych prostriedkoch nikdy také veci ako okno. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Páni, takové strasti a utrpení, kvůli tomu, že se tvé tělo nemá rádo cestování. Nechtěl bych to zažít. Mně osobně nikdy cestování žádné problémy nedělalo. Nikdy jsem nepotřeboval žádné prášky, aby mě během přepravy uspaly. Naopak jsem si všechny možné cesty užíval plnými doušky a nikdy jsem nechápal, proč to ti lidé mají - proč se jim během cestování busem či vlakem nebo letadlem dělá blbě. Musí to být strašné...

    Pokud si dobře vzpomínám, jen jedinkrát mi bylo divně z přepravy - a to když jsem jel poprvé metrem. Vysoké rychlosti mi nevadí, naopak je mám rád, ale jak se to metro rychle rozjelo a já se ničeho nedržel. Skoro jsem spadl na člověka, který seděl vedle mě. A pak to prudké zabrždění...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V metru mi zaléhají uši. :D Teď už teda méně, jsem zvyklá, ale třeba dlouhý úsek Kobylisy - Holešovice pocítím vždycky.

      Jsi šťastný člověk!
      Mně se dělá trochu blbě i v MHD (myslím tím ca 15 minut v autobuse, jsem z maloměsta, tam nic jiného nejezdí. :D ). Není to nic nesnesitelného, ale kolikrát tu jízdu v sobě cítím ještě hodinu po vystoupení. O.o

      Vymazat
  5. V autě (hlavně vzadu), ale i v autobusu, na lodi, ve vlaku.. mi bývalo také špatně. Hlavně sezení proti směru jízdy, to je u mě poukázka na okamžité zvracení. Vypozoroval jsem ale, že to pramení z toho, že ten pohyb dopravního prostředku nemám coby pasažér pod kontrolou, není mnou řízen a nemám tam žádnou zpětnou vazbu. Pokud ale ten dopravní prostředek řídím, vůbec těmito problémy netrpím a užívám si to, i v sebeprudších zatáčkách a serpentinách. Takže u mě pomohlo nebýt pasažérem, ale vždy jedině řidičem :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lze to zařídit i ve vlaku nebo na lodi? :D

      Vymazat
    2. Pravda, špatně :) Já se spíš snažím těmto způsobům přepravy vyhýbat nebo je aspoň omezit. Vlak ještě není tak strašný, když se sedí u okna a ve směru jízdy, ale na loď by mě nikdo nedostal!

      Vymazat
    3. V Itálii jsem se lodí strašně bála, ale chtěla jsem si plavbu užít bez oblbnutí, takže jsem si Kinedryl nedávala, měla jsem ho jen po ruce v kabelce... a kupodivu mi bylo dobře. Od té doby miluju plavby!

      Vymazat
  6. Našťastie s tým skúsenosť nemám. Nikdy mi vyslovene nebolo zle. Žalúdok sa mi zvykne zdvihnúť pri cestách, ktoré majú kopce, ale inak to zvládam. Na mňa takto pôsobili moje antidepresíva, keď som ich začala užívať. Prespala som asi štyri dni, takže som absolútne nechápala, ako je možné, že je napríklad dvadsiateho augusta, keď len teraz bolo šestnásteho. :D

    http://mozaikaticha.com

    OdpovědětVymazat
  7. O Kinedrylu bychom se spolu mohly bavit klidně hodiny :D :D Mám s ním taky pár dobrý zážitků :D Třeba před 4 lety, když jsme letěli z Kosu, tak jsem si ho dala, když jsme čekali než nás pustí do letadla. Upřímně, poslední, co si pamatuju je chvíle, kdy jsme stáli u těch skleněných dveří, kde jsme čekali a pak nevím :D :D Vůbec nemám ponětí, jak jsem se dostala domů. Ale letos jsme jeli trajektem, tak jsem si dala Kinedryl, ale vůbec to na mě nijak nepůsobilo. Ležela jsem a čekala, kdy se mi začnou klížit oči a ono nic :D Už jsem vůči němu asi odolná :D

    Karolína & Korea v Česku

    OdpovědětVymazat
  8. Tak ted jsem se fakt nasmála.. co si pamatuju, tak jsem si vždy brala 1 celej prášek a nikdy se mi nestalo, že bych měla nějakou příhodu jako ty... :D :) myslím, že jsem po něm kolikrát ani neusnula a cestu neprospala :( :D

    OdpovědětVymazat
  9. Kinedryl je cesta! :D Ah, už dlho som sa tak z lieku (alebo vďaka lieku?) nepobavila! My sme ako decká dostávali Kinedryl povinne pred každou cestou a mama nám ho rovnako ako tebe pučila lyžičkou a keď sme ho nechceli jesť, povedala, že to sú biele lentilky a to sme sa oň bili. Teraz už, našťastie, lieky na cestu vôbec nepotrebujem. Prespím takmer celú ako zabitá.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.