pátek 22. června 2018

Rekviem za sen (Requiem for a Dream)

Zůstáváte občas po dočtení knížky hledět s otevřenou pusou? Mně se to stalo například s knihou Rekviem za sen od Huberta Selby. Četla jsem ji teď už podruhé, účinek však měla snad ještě silnější než při prvním čtení. Marně jsem hledala další stránky, příběh opravdu skončil. Plná dojmů jsem se rozhodla, že budu muset napsat článek. Pravda, kvůli nedávnému tvůrčímu úpadku ho dávám dohromady s téměř měsíčním zpožděním, ale vy mi to určitě odpustíte, že jo?

Skvělý film, že?" slyšela jsem nejednou. Je opravdu marné lidem vysvětlovat, že jsem Rekviem za sen neviděla, nýbrž četla. Na filmy mě neužije. Jiní však zase nemají ani představu o tom, že Rekviem za sen existuje i v knižní podobě. A co víc, kniha vznikla mnohem dříve než film! Vyšla v roce 1978, jejím autorem je Hubert Selby. Film natočili až na přelomu tisíciletí.

Musím ovšem přiznat, že mě ke knize přivedl právě soundrack z filmu. Dostala jsem se k němu úplnou náhodou. Dlouho jsem si ho jen tak pouštěla, jistou dobu mi byl terapií, když jsem se loučila s vlastními sny. „Tak dobrá hudba, musím si tu knížku přečíst," napadlo mě. Vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu, netušila jsem, co se v knize bude dít. Vedly mě jen ty tóny.




Nechci příliš spoilerovat, ale pár věcí z příběhu prozradím. Vystupuje v něm ovdovělá Sára, trávicí spoustu času s bonboniérou před televizorem. Těší se, že ji brzy pozvou do televizní soutěže. Snaží se zhubnout. Její syn se jmenuje Harry. Spolu s přítelkyní Marion a kamarádem Tyronem sní o pěkné budoucnosti a snaží se pro plnění snů vydělávat peníze. Všechny zmiňované postavy se ovšem potýkají se zlým problémem: jsou závislé na drogách. Sára v podstatě nevědomky, brala prášky na hubnutí. 


První dojem: Panebože, co to sakra je? Vždyť to vůbec není členěné! Kde jsou nějaké odstavce? Kde jsou přímé řeči? Vůbec se to nedá číst. 

Na (ne)formátování textu jsem si zvykala dost těžce. Absenci odstavců bych ještě nějak zvládla, ale uvozovky a uvozovací věty  řekl...", „zeptala se..." atd. mi  chyběly dost. Promluvy postav jsou tam naplácané, jak to zrovna autora napadlo. Malá ukázka: 

Tej voe, dej mi pac. Harry plácl Tyrona do nastavené dlaně a Tyrone mu to oplatil. Tak jó, vole, ale to tu budeme jako stát a celou noc počítat auta, nebo zkusíme rozjet nějakou akci? Tý, jak to myslíš,voe? dyť viš,že já neumim do pěti počítat. Kristepanevole, můžeš se laskavě uklidnit, jo? Myslíš, že ten ejč byl nařezanej chechtacím rajským plynem? Prostě pod, pudem někam,kde to trochu žije. Co ty na to? Klíďo, bejby, já sem pro.
Huber Selby, Rekviem za sen  


Určitě jste si všimli také vybrané slovní zásoby. (Zvolila jsem ještě poměrně slušnou pasáž...) Jazyk mě taky dost rozčiloval, ale je pravda, že by Harry asi ani jinak mluvit nemohl.

Přes to všechno jsem se po pár stránkách začetla. Formátování neformátování, děj mě zasáhl. 


Druhý dojem: Ty voe tak to je hustý.  Musím číst. Musím číst. Musím číst. Ne, nepůjdu spát. Nepůjdu do práce. Nepůjdu na záchod. Musím číst. 

Závěrečný dojem: Nene! Takhle to nemůže skončit. To není pravda. Řekněte mi, jak všichni dopadnou! Zbaví se závislosti na drogách? Co se stane se Sárou? Bude někdy žít normálně? Dostanou se pánové živí domů? Přestane se Marion prodávat?

Selby příběh nijak neuzavřel. Nechal ho otevřený čtenářově fantazii. Jak já to nemám ráda! Vlastní nápady mi nestačí. Kdyby autor na konci nechal poznámku o tom, že všichni do roka a do dne zemřeli, byla bych mnohem spokojenější. Z otevřeného konce jsem byla hodně špatná.


Najde se mezi vámi někdo, kdo ČETL Rekviem za sen? Jaký jste měli po dočtení pocit? Znáte nějakou podobnou psycho knížku? Doporučte. :)

Kája





Četli jste všechny aktuální články? 




Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.