Nebuď nudná, češtino!

Všichni víte, že jsem paní učitelka. Už jsem v mnoha článcích zmínila, jak se v této roli cítím, co všechno díky škole zažívám a co mě fascinuje na dětech. Ještě nikdy jsem ale nemluvila o tom, jakým způsobem vlastně učím. Co kdybychom to dneska napravili? Varování: Účelem článku NENÍ poskytnout ostatním rady či provádět nějaké reformy ve školství, nýbrž utvořit vám představu, jak zhruba moje hodina vypadá. Jen tak, kdybyste na to náhodou byli zvědaví.




Charakteristika vyučování 

Jako každý učitel (minimálně na prvním stupni) se snažím, aby bylo vyučování zábavné. Kdyby zábavné nebylo, děti by se nudily. Znuděné děti by zlobily. A zlobivé děti nechceme. Nic bychom je nenaučili, navíc bychom s nimi riskovali psychické zdraví.

Nudě předcházím střídáním různorodých činností. Jde například (ale nejen!) o:
  • hromadnou práci v kruhu na koberci
    (pokládám otázky, ukazujeme si obrázky, řešíme ,,záhadné problémy" českého jazyka) 
  • hromadnou práci s tabulí
    (většinou chodí žáci po jednom něco dopisovat, kroužkovat atd.) 
  • samostatná práce v pracovním sešitě nebo s pracovním listem
    (více se osvědčily vlastnoručně vyrobené pracovní listy, odpovídají více mým představám a pro děti jsou zábavnější, obvykle jsou doplněné nějakou omalovánkou) 
  • samostatnou práci s kartičkami
    (zábavné, vděčné, jen trochu náročné na přípravu) 
  • samostatnou práci s lístečky
    (zahrnuje i stříhaní a lepení, takže se čeština částečně mění na výtvarnou výchovu) 
Za jednu vyučovací hodinu stihneme dvě nebo tři aktivity. Pouze v případě, že přijdu na něco opravdu perfektního, zabijeme celou hodinu jednou činností. Vyučování zpestřuju také básničkama a písničkama.

Ale dost už s teorií. Vedle zábavných hodin chci také zábavné články... a toto vás už možná trochu nudí, že?  Proto se teď radši podíváme na zoubek záhadám jménem karty, lístečky atd. Prostě přistoupíme k praxi. Jste připraveni? 




Hromada zalaminovaných slov 

Za těch pár měsíců jsem nashromáždila pěknou kupku pidikartiček se slovy. ,,K čemu to sakra je?" ,,To jde nějak použít?" ,,Co je to za blbost?" děsí se čtenářstvo a ťuká si na čelo. Věřte, že si občas ťukám na čelo i já a vyčítám si, že se takovými nesmysly zabývám. Výroba je zdlouhavá. 


Návod na výrobu kartiček se slovy level totální amatér 
  1. Otevři Word
  2. Vytvoř obrovskou tabulku
  3. Popiš celou tabulku různými slovy 
  4. Vytiskni dokument
  5. Papír zalaminuj
  6. Rozstříhej kartičky 

Po pátý krok je to naprostá pohodička, u šestky se zaseknu. Nezáleží, jestli jsem vytiskla osm stránek nebo jenom jednu, vždycky mi připadá, že je budu stříhat věčně. Hotové kartičky roztřídím jak potřebuji, sepnu kancelářskými sponkami, uložím do pytlíčků či obálek, užiju si krátký hřejivý pocit z dobře odvedené práce... a pak si rvu vlasy, když mi děti po každém použití hlásí ztráty.

Fakt mi ta námaha s výrobou stojí za to?
Ale jo, věřte mi. Jsou to užitečné kartičky. Nevím, co bych bez nich dělala. 

Slova se dají třídit do skupin podle slovních druhů, dají se mezi nimi hledat synonyma, antonyma, zkoumat nadřazenost a souřadnost, řadit je podle abecedy a tak dále a tak dál. 


slova na kartách




Kterak procvičovat párové souhlásky

Musím se vám pochlubit s kartičkami k procvičování párových souhlásek. Daly mi fakt zabrat. Než vám je však ukážu, musím se k něčemu přiznat: Nevytvořila jsem je tak úplně sama. Stáhla jsem je na skvělých stránkách www.pomucky.narovine.cz  a pak jsem je převedla to ,,hardwarové podoby": vytiskla, napsala na zadní stranu tužkou správné řešení, zalaminovala a vystřihla. Záležitost na dlouhé zimní večery, mít tak tu laminovačku.

Na výsledek jsem opravdu pyšná! 

K párovým souhláskám jsem měla ještě jednu pomůcku. Sloupky. Tentokrát úplně sama. Chtělo to ve Wordu a pak při tisku trochu představivosti, aby se řešení dostalo na správné místo. 

Žáci si potom brali sloupky a fólie. Na fólii tužkou psali písmena, která považoval za správné. Po té sloupek otočili a zkontrolovali, jestli pracovali správně. ,,No jo, ale někdo může být vychytralý a podívat se na to!" slyšela jsem několikrát. Pravda, může. Děti však dobře vědí, že se opisováním nic nenaučí, a tak poctivě přemýšlely. V tomto ohledu jsou svědomité. 





A k čemu máte to lepidlo? 

U práce s kartičkami jde věšinou o třídění a hledání souvislostí mezi jednotlivými slovy. Děti taková práce baví, výsledek bohužel není trvalý. Totiž ano, v hlavě jim (snad) něco zůstane. Ale nějaký materiální důkaz? Ten chybí. Není to škoda? Proto jsou na světě nůžky a lepidlo! 

Jako příklad uvedu hodinu českého jazyka s třeťáky a cvičení s vyjmenovanými slovy. Každý žák dostal dva papíry s vytištěnými slovy. Papíry rozstříhali na malé lístečky (paráda, odpadla práce učitelce), vyhledali v nich vyjmenovaná slova a následně k nim z dalších lístečků přiřazovali slova příbuzná. Nakonec lístečky nalepili do jednotlivých příbuzenských skupinek na velký list papíru. Jejich úsilí bylo díky tomu zvěčněno. 



Člověče nezlob se se slovními druhy

Vytvořila jsem vlastní pravidla skvělé didakticko-deskové hry! 

Doporučený věk: 2. - 4. třída 

Počet hráčů: minimálně dva, horní hranice není určena, záleží na organizaci; hráče lze rozdělit na týmy libovolné velikosti, členové jednotlivých družstev se ve hře střídají po kolech

Potřebujete: hrací plochu na Člověče nezlob se, figurky různých barev, sadu slov přizpůsobenou znalostem žáků, stopky 

Pravidla: 
  • Učitel zadá těžký příklad na vypočítání. Tým, jehož člen první řekne správný výsledek, začíná hru. 
  • Učitel vylosuje slovo. Přečte ho, současně mačká stopky. 
  • Hráč, který je zrovna na řadě, určuje slovní druh. Když jej správně určí na první pokus, posune svou/týmovou figurku o tři políčka vpřed. Jestliže se strefí na druhý pokus, posune ji pouze o dvě políčka, když až na třetí, posouvá se o jedno. Pokud se netrefí ani na třetí pokus, jeho tah končí. Tah končí také v případě, že žák neurčí slovní druh do 20 vteřin. (U začátečníků lze možný čas prodloužit na 30 s.)
  • Vítězem se stává ten, kdo jako první dostane figurku do domečku, tedy ten, kdo se nejlépe vyzná ve slovních druzích. 

Smysl: upevnění znalostí o slovních druzích

Rizika: vztekání, hádky... ale je to zábava, děti chtějí hrát častěji než já.



...

Tak nějak to vypadá, když učím češtinu. Chtěli byste, abych vás učila? :)



P. S. Nenechte se zmást, s učebnicemi se kamarádím a vyplňování cvičení v pracovních sešitech je taky fajn. Takové... nenáročné na přípravu... O:-)




Kája


Komentáře

  1. Blahopreji Vam, pani ucitelko.Sklizite jiste obrovske uspechy svou metodou vyucovani.Po promoci jsem se rozhodla,ze budu vyucovat tak, aby to zakum co nejvice prospelo.Vymyslela jsem si spousty ruznych pomucek a souhlasim s Vami,ze je nutne vzbudit predevsim zajem zaku,aby vyuka mela nejaky smysl. Mym zakum se libily barevne obrazky vztahujici se k tomu kteremu pismenku s pripojenou basnickou.Rychle se ji naucili (kazdy obrazek jsem povesila na tabuli,aby byl odevsad viditelny)a kazdy den se tesili na nove pismenko.Tesim se, ze mi napisete,toto tema je mym konickem..

    OdpovědětVymazat
  2. Téda, tvoje hodiny musí být skvělé :)! Určitě bych se od tebe nechala učit. Je super, jak děti umíš zabavit.
    Ta čtenářská dílna je skvělý nápad. To jsi vymyslela?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na čtenářskou dílnu byly děti zvyklé od minulé učitelky. ;)
      Snažím se, aby byly hodiny fajn. Myslím, že na to, že učím teprve rok jsem docela dobrá. Časem se to ale určitě ještě hodně změní. Ale dělá mi to radost a děti učivo zvládají, takže se asi snažím dobře. :)

      Vymazat
  3. Super! Já tvrdím pořád, že v dětech je potřeba zejména vzbudit a podpořit zájem o učení. Takovýto přístup se mi prostě líbí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji... Doufám, že ho časem dotáhnu k naprosté dokonalosti. :)

      Vymazat
  4. Je super vidět učitele, kterého jeho práce opravdu baví a je kreativní! Děti tě určitě musí mít rády :) Já učím angličtinu, ale většinou dospěláky. Měla jsem jednou i skupinku tří dětí, prvňáků, a taky jsem pro ně vyráběla spoustu obrázků a pracovních listů. Zabralo to sice čas, ale byla to zábava. Ale stejně mám raději učení dospělých, já bych si na děti netroufla, myslím, že bych u nich neměla žádnou autoritu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych se zase asi styděla učit dospělé... :)

      Vymazat
  5. Super, moje děti bych dal k tobě hned. :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.