Berlín I: Spontánní výlet, pochybnosti a panda

Berlín je jedno z největších měst Evropské unie. Nachodili jsme v něm přes dvacet kilometrů, pořádně nás z toho bolely nohy, další dva účasníci to odskákali i puchýři. Co všechno jsme viděli a jak na mne Berlín zapůsobil? Nechte si to ode mne všechno povyprávět.


Co v Berlíně? 

Před výletem jsem se setkávala s otázkami, proč zrovna Berlín. Neměla jsem co říct. Cestuju na punk. Vyberu destinaci, zařídím jízdenky a pak teprve přemýšlím, co budu na daném místě dělat. Plány většinou končí nejasnou vizí. Obvykle spíše improvizuju. Pro někoho je to nepředstavitelné, ale věřte, že tak vznikají super výlety.  

Chtěla jsem na výlet se sestrou. Ta teď nastoupila do nové práce, nemůže si vybírat dovolenou. Na cestování jsme měly pouhé dva dny. Měla jsem naplánovat zahraniční město, ve kterém sestra ještě nebyla.  Zkoumala jsem nabídku jízdenek... a našla FlixBus do Berlína

Večer odjezd, další den celý strávený v Berlíně, přes noc návrat domů. Jeden celý den sestře na regeneraci, aby si odpočinula, než zase poběží do práce prodávat oblečení. Cenově přijatelné. 

Neváhala jsem a jízdenky byly koupené.

Jak vidíte, Berlín nebyl vysněná destinace. Zavedla nás tam náhoda.
Necelý týden před výletem se k nám přidal kamarád Peťa. Jednal podobně impulzivně jako já. Pozvala jsem plán a Peťa odepsal: „Kup mi jízdenku!" Výletní parťák, jak má být! 



Odjedeme? 

Jsem nechvalně známá organizátorka výletu. Sestra i Peťa se účastnili akce Předvánoční Vídeň, kam jsem pozvala čtyři lidi a nakonec se sama neukázala, protože jsem usnula ve vlaku a zmeškala přestup. Nevěřili, že se do Berlína podíváme. Navíc na zastávce, na které jsme stáli, nebyla o našem autobusu jediná zmínka, což v nás budilo pochybnosti, zda jsme na správném místě. Klidu nám nepřidalo ani krátké zpoždění. Pomalu jsme vymýšleli plan B

Světe div se, autobus přijel a zastavil přímo u nás. Byl zaplněný sotva z půlky. Každý měl pro sebe dvě sedačky. Spánek byl aspoň o něco pohodlnější. 


My odrostlé děti ze stanice ZOO 

WC, káva, snídaně a mohli jsme vyrazit do víru velkoměsta. Jenomže kam? V mapě mě zaujala zoologická zahrada. Ne kvůli zvířatům, nýbrž kvůli blízkému nádraží. My děti ze stanice ZOO je moje oblíbená knížka. A tak jsme tam šli. Cestou jsme se domluvili, že se na nádraží vyfotíme a fotku pojmenujeme My odrostlé děti ze stanice ZOO. Další dohodou byla návštěva zoologické zahrady, pokud budeme vstupné považovat za přijatelné.
„Mohlo by to stát tak dvanáct euro..." přemýšlel Peťa.
„To by bylo dobré. No, půjdu tam, když to bude stát do patnácti," řekla jsem. 
„Co když to bude za šestnáct?" zajímalo sestru.
„Tak budu naštvaná!" A mohla jsem být, protože vstupné bylo za 15 euro a padesát haléřů centů. 
„To je skoro to samé," rozhodla jsem a koupila jsem vstupenky pro tři odrostlé děti ze stanice ZOO.











Peněz utracených za vstup rozhodně nelitujeme. ZOO je pěkné a bydlí v něm panda velká. Zvláštní je umístění zoologické zahrady. Od nás jsem zvyklá, že se nacházejí za městem. Berlínská je nalepená z jedné strany na park, z druhé na rušné ulice. Díváte se na slona a hned za ním vidíte obrovskou moderní budovu. Ale co, aspoň to mají berlínské děti po ruce. 

Po ZOO jsme šli do McDonaldu střádat další výletní plány (a trochu se občerstvit).
Co jsme ještě viděli a jak na mne Berlín zapůsobil? Čtěte pokračování: Berlín II


Komentáře

  1. Tady někdo dává dvě měny dohromady. Máš radši haléře jo? ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Jéé, to muselo být super :). Také ráda navštěvuji ZOO. Jak dlouho jste jeli autobusem?

    OdpovědětVymazat
  3. Jéj, já jsem první myslela, že jste tam strávili víc než jeden den, to jste toho viděli opravdu hodně :) Otázka 'odjedeme?' mě v poslední době straší čím dál víc, zejména když jsem jela výše zmiňovaným dopravcem ještě v době, kdy většinou autobus ani nepřijel :D No a ty pandy jsou roztomilé, krásné :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na druhou stranu je pak zase o čem vyprávět. ;) :D

      Vymazat
  4. Tak 15 € za vstup není na německé poměry moc. :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ve 23 letech jsem bývalá učitelka, jaký je můj příběh?

Mensistka bez vysoké školy aneb Budu ještě studovat?

Droga jménem KINEDRYL