Těhotná žena je skvělý subjekt ke zkoumání. A kdyby jenom ona, skvělá je také její krev. Z té se totiž dá zjistit tolik věcí! Třeba to, jestli budoucí maminka trpí těhotenskou cukrovkou. A o tom bych vám dnes chtěla povídat. O tom, jak jsem jako emetofobka překonala náročnou překážku v podobě krevních testů na cukrovku.
Testů na jsem se začala obávat v únoru, když jsem se poprvé dozvěděla, jak probíhají. Celý proces trvá cca tři hodiny a testovaná je celou dobu na lačno (jíst by neměla alespoň 10 hodin předtím). Průběžně se třikrát odebere krev. A co je hlavní? Po prvním odběru se pije přeslazený nápoj. Další dva odběry pak sledují, jak se tělo vypořádává s curky.
Na testy jsem mohla jít kdykoliv během května. První týden jsem je házela za hlavu. Pak jsem si řekla, že bude lepší to mít co nejdříve za sebou. Telefonát mi prozradil, že se nemusím objednávat. Proč to odkládat, napadlo mě a rozhodla se vyrazit hned další den.
Statečnost odešla během pár hodin. Večer jsem si přečetla poučení a zděsila se. Mimo jiné tam stálo, že můžu mít nevolnosti nebo rovnou zvracet. Tu noc jsem špatně spala. Nemohla jsem přestat myslet na to, jak si dám po sedmnácti letech nezvracení premiéru v Krevním centru.
Probudila jsem se už v pět. Žaludek skučela já pro něj nemohla nic udělat. Cestou na zastávku mi bylo dost divně a v autobuse jsem se klepala. Pokračovalo to i v čekárně, ale naštěstí jsem nečekala dlouho. Všechny těhotné nahnali do ordinace, zopakovali, co nás čeká a odebrali první vzorky. Když jsem se vrátila do čekárny, byla jsem už celkem v klidu.
Rozbory dopadly dobře, a tak jsme dostaly sklenice s lahodným pitíčkem. Nebylo to tak hrozné, jak jsem čekala. Cukru tam bylo opravdu hodně, ale chutnalo to sladko-kysele, takže se to dalo vypít. Jen kdyby na to bylo víc než pět minut!
„Kdybyste to vyzvracely, nemají testy smysl, takže nám to řeknete a půjdete domů," řekla sestra. Pořádně mě tím vystrašila. Pila jsem výrazně pomaleji než kolegyně. Snažila jsem se vypadat v pohodě, ale byla jsem rozrušená.
Z ordinace jsem vyrazila nahoru do prázdné čekárny. Šeptem jsem si zpívala Skibidi od Little Big a v sedě k tomu tancovala. Když jsem se dostala z nejkritičtějšího stavu, dala jsem se do počítání, abych zaměstnala mozek. Příklady v desítkové soustavě jsou příliš jednoduché, tak jsem násobila v šestkové...
Během počítání jsem se perfektně odreagovala, mohla přijít na řadu knížka. Té jsem se s klidem držela až do deseti hodin, mezitím jsem jen odběhla odevzdat vzorek krve. V deset, po třetím odběru, mě konečně propustili. Chvíli jsem ještě posedávala v čekárně, pak jsem usoudila, že je mi dobře. Šla jsem se do blízkého parku nasvačit. Testování bylo úspěšně za mnou. Zbývalo jen počkat na výsledky.
Další den jsem se dozvěděla, že jsem v pořádku. A tak se dál láduju čokoládou a sušenkami.
Pro nespolečenskou emetofobku, která nemá ráda cizí lidi a cizí prostředí a děsí se lékařů a jejich diagnóz, je těhotenství opravdu náročná škola. Kam se hrabe univerzita!
Testů na jsem se začala obávat v únoru, když jsem se poprvé dozvěděla, jak probíhají. Celý proces trvá cca tři hodiny a testovaná je celou dobu na lačno (jíst by neměla alespoň 10 hodin předtím). Průběžně se třikrát odebere krev. A co je hlavní? Po prvním odběru se pije přeslazený nápoj. Další dva odběry pak sledují, jak se tělo vypořádává s curky.
Na testy jsem mohla jít kdykoliv během května. První týden jsem je házela za hlavu. Pak jsem si řekla, že bude lepší to mít co nejdříve za sebou. Telefonát mi prozradil, že se nemusím objednávat. Proč to odkládat, napadlo mě a rozhodla se vyrazit hned další den.
Statečnost odešla během pár hodin. Večer jsem si přečetla poučení a zděsila se. Mimo jiné tam stálo, že můžu mít nevolnosti nebo rovnou zvracet. Tu noc jsem špatně spala. Nemohla jsem přestat myslet na to, jak si dám po sedmnácti letech nezvracení premiéru v Krevním centru.
Probudila jsem se už v pět. Žaludek skučela já pro něj nemohla nic udělat. Cestou na zastávku mi bylo dost divně a v autobuse jsem se klepala. Pokračovalo to i v čekárně, ale naštěstí jsem nečekala dlouho. Všechny těhotné nahnali do ordinace, zopakovali, co nás čeká a odebrali první vzorky. Když jsem se vrátila do čekárny, byla jsem už celkem v klidu.
„Kdybyste to vyzvracely, nemají testy smysl, takže nám to řeknete a půjdete domů," řekla sestra. Pořádně mě tím vystrašila. Pila jsem výrazně pomaleji než kolegyně. Snažila jsem se vypadat v pohodě, ale byla jsem rozrušená.
Z ordinace jsem vyrazila nahoru do prázdné čekárny. Šeptem jsem si zpívala Skibidi od Little Big a v sedě k tomu tancovala. Když jsem se dostala z nejkritičtějšího stavu, dala jsem se do počítání, abych zaměstnala mozek. Příklady v desítkové soustavě jsou příliš jednoduché, tak jsem násobila v šestkové...
Během počítání jsem se perfektně odreagovala, mohla přijít na řadu knížka. Té jsem se s klidem držela až do deseti hodin, mezitím jsem jen odběhla odevzdat vzorek krve. V deset, po třetím odběru, mě konečně propustili. Chvíli jsem ještě posedávala v čekárně, pak jsem usoudila, že je mi dobře. Šla jsem se do blízkého parku nasvačit. Testování bylo úspěšně za mnou. Zbývalo jen počkat na výsledky.
Další den jsem se dozvěděla, že jsem v pořádku. A tak se dál láduju čokoládou a sušenkami.
Pro nespolečenskou emetofobku, která nemá ráda cizí lidi a cizí prostředí a děsí se lékařů a jejich diagnóz, je těhotenství opravdu náročná škola. Kam se hrabe univerzita!
Kája
To muselo být opravdu náročné :/, ale jsi dobrá, že jsi to všechno v pohodě zvládla. Příklady jsem viděla na stories a nechápala jsem, to co má co do činění v krevním centru, teď už chápu :D je dobré, se nějak odreagovat :)
OdpovědětVymazatNo som prekvapená aké si to mala. Ja som to podstúpila u svojej doktorky. Dokonca aj glukózu som si musela kúpiť sama aj citrón, ale tiež ma všetci strašili, že je to nepiteľné, ale dalo sa to. Na šťastie sestrička mi dala na to dostatok času. Horšie bolo potom sedieť na stoličke a nemôcť nikam ísť tých niekoľko hodín.
OdpovědětVymazat