Zbytečný koníček. Existuje takový? Jsou blogeři a knihomolové nudní lidé?

Před několika lety mi pár osob mužského pohlaví pravilo, že blogování je zbytečný koníček. Důvod mi nebyli schopni vysvětlit. Nepochopitelných koníčků mám vlastně více. Cvičím houslové etüdy, kreslím a pozor, dokonce čtu. Pro mne to jsou naprosto normální věci, ale ne každému je to, bohužel, po chuti.

K čemu jsou koníčky?

Poté, co jsem byla ponížena kvůli tomu, že ve volném čase sepisuju svoje zážitky na blog, jsem si vyhledala definici koníčku na internetu. Wikipedie potvrdila, co jsem tušila.

Hobby (z angl. hobby-horse, koníček) nebo koníček je soustavná činnost, kterou se lidé zabývají ze zájmu, ze záliby a ve svém volném čase. Neslouží k obživě, ale pro potěšení a pocit seberealizace."

Hledala jsem to, abych si blogování nějak obhájila sama před sebou, neboť mě jejich slova tak zasáhla, že jsem o svých zálibách sama začala pochybovat. Z výše uvedené citace je důležitý především její závěr, tedy že jsou koníčky pro potěšení a pocit seberealizace. Ha! To je přesně to, co z psaní blogu mám! 

Z toho plyne, že zbytečný koníček neexistuje. Ať je to psaní blogu, sbírání známek, nebo, co já vím, třeba počítání červených škodovek, které projedou na ulici. Dokud přichází potěšení, plní koníček účel. A když potěšení nepřináší? Pak to logicky není koníček, že ano, a pokud z toho dotyčný člověk nemá nic jiného, pravděpodobně se tomu věnovat nebude. 

A to jako čteš každý den? 

Psaním blogu se obvykle na první dobrou nechlubím, nejen po zmiňované zkušenosti mi není pochuti, když tu někdo slídí. Co ovšem zmíním prakticky hned, je čtení. Pořádně jsem se rozečetla ve třetí třídě, ale knihy jsem milovala mnohem dřív. Není lepšího společníka na cesty, ráda však do nich zabořím nos i doma. Že to nechápali spolužáci na základce, bych ještě chápala, i když poznámky, že knihy vymyslel nějaký blbec, se mne dost dotýkaly. Že to ale nechápou dospělí lidi, mi hlava nebere. 

Pravý šok zažívají lidi v momentě, kdy zjistí, že se nedívám na filmy a neznám skoro žádné seriály. Co teda jako dělám? Čtení jim nepřipadá jako adekvátní alternativa. Mně teda jo. Písmenka mě baví mnohem víc, i když živý Hawkeye Pierce má samozřejěm taky něco do sebe. 

Takže jo, čtu (více méně) každý den a moc mě to baví. A dokonce znám i pár exotů, kteří to mají podobně. S těmi se pak můžu o knihách dlouze bavit. Čtení mne tudíž od lidí nijak neodděluje, jak si někteří myslí. V minulosti jsem byla dokonce poučena, že musím začít sledovat seriály, abych si měla o čem povídat a byla tak oblíbenější. Asi je vám jasné, že mi to nestálo za odpověď.

Čtu, píšu, výtvarničím a hraju na housle, což sice nejsou zrovna populární činnosti, ale myslím, že nejsem nudná. Sama se teda rozhodně nenudím a určitě mám lidem o čem vyprávět. 

Závěrem... 

Téma zbytečný koníček mi v souvislosti s blogováním ležel v hlavě přes šest let, k psaní jsem se ovšem dostala až letos v únoru a k dokončení teď... K realizací mě inspirovala vášnivá čtenářka C.ind.ere.lla a její článek Proč se čtění nepovažuje za koníček? Vím přesně, jak se cítí. A jak jste na tom vy? 


Kája


P. S. Momentálně jsem na tom s koníčky trochu hůř, ale na žádné jsem nezanevřela úplně. 

Komentáře

  1. Souhlasím s tebou, také miluji čtení. Čtu už od základky. Četla jsem v hodinách, o přestávce, prostě kdykoliv :D. Spolužáci byli na mobilu, já měla u sebe knížku.
    Dalším velkým koníčkem je tenis, koně a focení. Moc mě to baví a naplňuje. U koní už sice nemůžu jezdit, protože jsou koníci nemocní, ale moc mě baví se o ně starat a trávit s nimi čas <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koníček jako koníček. :) Se zvířaty je dobře. Kdysi jsem chtěla na koni jezdit, ale nakonec je jen obdivuju, když jdu kolem jízdárny.

      Vymazat
  2. Zbytečný koníček? To jako vážně? Myslím, že kdo něco takového pronese, vypovídá tím hlavně sám o sobě. A ve čtení ti rozhodně fandím. Já jsem na filmy a seriály ve větším objemu začala koukat hlavně kvůli lidem, protože s některými bývalými kolegy opravdu neexistovalo žádné jiné téma. Ale nikdy to nebylo tak úplně moje a myslím, že opravdu nebude náhoda, že moje nejoblíbenější kousky jsou většinou konverzační a jazykově velmi bohaté :-) Tak přeju hodně radosti ze všeho, co tě těší, a hodně empatických a chápavých lidí v okolí :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byli to pánové s převelice vyhraněnými názory, no. Od jednoho jsem se dokonce dozvěděla, že se v knížkách píšou blbosti!

      Vymazat
    2. Ježkovy oči! Tak tam vážně končí veškerá možnost rozumné diskuse.

      Vymazat
  3. Blogováním se taky nechlubím každému, zažila jsem nemilé reakce na sbírání barbie. Na škole jsem byla jedna z mála, kdo povinnou četbu opravdu četl a ostatní se divili, že mě to baví. Ale pak jsem se stýskalo většinou s lidmi, které čtení taky bavilo. Že by někdo nepovažoval knížky za koníček jsem se nesetkala, brali to jako divný koníček. V poslední době bohužel na knížky nemám moc energie :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Povinnou četbu, přiznám se, jsem moc nečetla, vlastně asi jen tu, která byla přímo k maturitě... Byla jsem líná ty knížky shánět. :D Čtu je až dodatečně.

      Vymazat
  4. Známý, co by o mém koníčku prohlásil, že je zbytečný, by už byl opravdu jen známý. Vždyť od toho je to koníček, dělat něco čistě pro radost!

    Svého času jsem měla dokonalou sbírku "divných" koníčků: sbírala jsem čajové přebaly, tančila country tance, chovala potkany a ještě blogovala. Občas se někdo chytl a vysypal na mě nazpátek své divné koníčky, a pak jsme si většinou dobře pokecali. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že už ti lidé dávno nejsou součástí mého života.
      Tvoje divné koníčky zní dobře!

      Vymazat
  5. Jo, pro potěšení a ten pocit seberealizace. A vůbec nám kolikrát nevadí, že to nečte zas tak tolik lidí :-D

    OdpovědětVymazat
  6. Také čtu každý den, výjimkou jsou dny, kdy je mi třeba zle, ale to mi zase musí být hodně špatně, abych nečetla :D Čtení je pro mě příjemným relaxem a koníčkem, také se setkávám s tím, že lidé nechápou, co na tom čtení mám :) Čtení ani blogování není zbytečným koníčkem, ale je jedním z těch nejnormálnějších, aleaspoň za mě :)

    OdpovědětVymazat
  7. U mě to bylo vždycky víceméně naopak. Raději mi bylo milejší psát, než-li číst. Rozhodně neříkám, že nečtu knihy. I když trochu polevuji, snažím se si číst si aspoň v posteli před spaním.

    Definici koníčků má každý jinou. Nechápu, proč lidi baví řešit jiné, zejména jejich hobby. Čistě teoreticky by mi bylo ukradný, kdyby něčí koníček bylo třeba lízání záchodových mís (prosím, neptej se, jak mě tohle napadlo :D ). Ano, byl bych zaskočen, překvapen a znechucen naráz, ale nic mi do toho nebylo.

    Po přečtení definice koníčků o tom, že je nevýdělečná mě napadá otázka - blogeři, kteří získávají peníze za to, že píší propagační články na všeljaké produkty - jedná se stále o koníček, nebo se koníček proměnil na práci?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V posteli před spaním je to nejlepší. :) Nebo v posteli po spaní.
      Holt jsou takoví lidi, co pořád něco řeší, musí mít hrozný život.
      Jestli je blog uživí, tak už je to práce. To máš jako se vším, kdybych každý týden měla nějaký houslový kšeft, už by to taky byla spíš povinnost než zábava.

      Vymazat
  8. Taky jsem se dlouho prala s představou, že některé koníčky (pro mě PC hry) jsou zbytečné. Teď už vím, že to tak není a pro gamera je to stejné, jako pro mě čtení a blogování :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Noo... ale určitě je blogování a čtení přínosnější než většna her. ;) To jsem si říkala, když mi právě hráč blogování kritizoval.

      Vymazat
  9. Čítanie rozhodne je koníček! Tiež ho milujem už od detstva a teda pozerám aj seriály, ale zo zásady takmer výhradne v španielčine či portugalčine (alebo v španielskom dabingu).
    Ako malá som bola mimoň, čo veľa čítal, zatiaľ čo moji spolužiaci ledva prečítali šlabikár a jednu knihu z povinného čítania ročne. Teraz mi príde, že sa atmosféra "knihomoľstva" uvoľňuje a spoznávam stále čím viac podobne na knihy zameraných ľudí :-)
    A tie etudy a kreslenie ti závidím, chcela by som vedieť hrať na husle a kresliť. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.