Nepoučila jsem se

Poslední dobou se mi v živé podobě vybavují různé vzpomínky. Včetně těch nepříjemných. Když to zrovna přijde, cítím se hrozně a mám nutkání křičet. Ve výsledku to tak hrozné není, aspoň můžu porovnat, jaká jsem byla dříve, jak se cítím teď a brát si z dřívějška poučení. Protože v sobě nedokážu všechny myšlenky dusit, rozepsala jsem se o vztahu s prvním manipulátorem. O vztahu, který mě měl poučit, ale bohužel se to nestalo. 

Rozešla jsem se s ním nejméně o osm měsíců později, než jsem měla. Proč nejméně? Pochybnosti jsem měla delší dobu, a ty právě osm měsíců před rozchodem vyvrcholily. Jak? Zjistila jsem, že mě podvádí. Jeho obhajoba? Týden je dlouhá doba. 

Aha. 

Na vysvětlenou: Vzdušnou čárou jsme to k sobě měli 90 km, autem se to jelo dvě hodiny, hromadnou dopravou byla cesta krkolomná. Vídali jsme se jen o víkendech. 

Předcházelo tomu nápadné smskování s jinou holkou. Nemyslím jen jinou, než mne, ale dokonce s jinou, než se kterou mě nakonec podváděl (ale i těch bylo ve výsledku nejspíš víc). Z smskování se vůbec nestyděl, jen byl uražený, když jsem mu náhodou koukla přes rameno, komu píše. Což mi teda bylo jasné i bez nakouknutí, protože s kamarády si tak aktivně nepsal a jejich zprávy mi obvykle tlumočil. 

Chyby jsem samozřejmě vždycky dělala já. 
Třeba když jsem nestíhala autobus, bylo to kvůli tomu, že jsem si kupovala pití. Fakt, že jsme do toho obchodu přijeli pozdě jenom proto, že si musel důležitě vypít kafe z automatu a vykouřit dvě cigarety, vůbec nebral v potaz. Nezvedla-li jsem mu telefon, bylo to špatně, pokud ho nezvedl on, bylo to tím, že má přece na práci i jiné věci, než jen čekat na hovor. A když se ke mně z nevysvětlitelných důvodů chovali jeho kamarádi škaredě, bylo to tím, že jsem si to u nich pos**la. Čím, mi nikdo nikdy neřekl. 

Byl příšerně žárlivý, dlouho mi trvalo zjistit, proč. 
Často mi psal. Obzvlášť, když jsem byla s  kamarádkami venku. Ve zprávách mě nabádal, abych se už vrátila domů. Přesto, že doma na mne nečekal, byl těch 90 Km daleko. Pozdravit v jeho přítomnosti kolejmjdoucího kamaráda bylo nebezpečné a to ani nemluvím o hrůze, kterou vyvolalo přidání osoby mužského pohlaví do přátel na Facebooku. 

Společné bydlení mělo přijít po roce vztahu. Po odhalení nevěry jsem naivně věřila v jeho polepšení, takže jsem to nezrušila. Zrušil to on. Řekl to pouhé dva týdny před plánovaným stěhováním. Důvod? Finanční nejistota! Byl starší, byl zaměstnaný, ale platit snad čtyři tisíce měsíčně za bydlení se mu nechtělo. Podle mne to byl spíš strach z tak vážného vztahu. Měsíc jsme spolu nemluvili. 

Potom mě zase nějakým způsobem zmanipuloval, abych s ním byla. 
Abych pravdu řekla, už jsem k němu nic moc necítila. Byl to spíš zvyk a strach s ním skoncovat. Pokoušela jsem se s ním rozejít, ale marně. Musela jsem ještě prožít řadu absurdních hádek a dozvědět se o dalších jeho techtlích s dalšími holkami. 

Definitivní rozchod se mi povedl přes sms. Napsala jsem ji a pak jsem se šla dívat na televizi, mobil odhozený, abych nemohla reagovat na jeho výlevy. Co mě k ráznému kroku přimělo? Jeho drzost překročila meze. Z ničeho nic začal tykat taťkovi! To už bylo moc. 

Pár dní to se mnou bylo jako na houpačce. Cítila jsem neskutečnou úlevu, zároveň mě přepadaly záchvaty pláče. Dala jsem se do důkladného úklidu pokoje, vyházela jsem spoustu nepoužívaných věcí. Brzy na to jsem se dala dohromady a začala si užívat život. Bylo to nádherné! 


Zajímá vás, jak se tento člověk choval po rozchodu? 
Jestli budete chtít, napíšu pokračování.


V článku jsem ani zdaleka nevystihla příšernosti, které jsem s tímto člověkem zažila. Vůbec jsem se nedostala třeba k jeho názorům a hlavně k jeho vystupování, za které jsem se před svými kamarády a rodinou mnohokrát styděla. A už vůbec jsem nepsala o sexuálním nátlaku. Pro představu, jak vztah vypadal, to však nejspíš stačí. 

Nechápu, že jsem se nepoučila a o pár let později vstoupila do podobného vztahu znovu. Vzdělání asi není nikdy dost. Aktuální vztah vypadá úplně jinak. Nejspíš jsem konečně našla toho pravého. 

Kája

Komentáře

  1. To zní velmi jako domácí násilník a je mi opravdu líto, že jsi něčím takovým prošla. Kdysi jsem četla blogový seriál o vztahu s domácím násilníkem (to bylo i takové to klasické fyzické násilí) a byla to vážně síla. Až tehdy jsem pochopila, jak snadné je se do podobných manipulativních sítí zamotat a jak těžké je se zase dostat ven. Jsem moc ráda, že tentokrát máš ze svého vztahu úplně jiné pocity a moc ti fandím! :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Doufám, že jsi teď šťastná. Asi věřím tomu, že člověk musí něco prožít, aby hezké dokázal dostatečně ocenit. Třeba kluky, kteří nás v pubertě nezajímali, protože jsme chtěly ty zajímavější.

    OdpovědětVymazat
  3. Svírá se mi srdce, jen to čtu... Ač to může znít jako klišé, velmi přeji, ať je nový vztah podobných extempore ušetřen, máte se rádi a vzájemně se podporujete. Odejít je těžké, zvlášť jsou-li ve hře i děti.

    OdpovědětVymazat
  4. Když jsem tento článek dočetla, musím říct, že jsem opravdu moc šťastná, že takto dokážeš předat své pocity dál a i když to rozhodně musí být docela těžké, zvládla jsi to i krásně stylisticky :) Myslím, že muži by po nás ženách neměli žádat tolik, protože někteří, avšak věřím, že jen výjimky, si pořád nějak neuvědomují, že když prostě chceme jít sem , tak půjdeme a hotovo :) Zároveň ale myslím, že ve svém novém vztahu jsi skutečně šťastná, co tak čtu z jiných článků a moc ti to přeju!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.