Když jsem byla ještě "mladá", odstěhovala jsem se na dva roky do Prahy. Učila jsem tam na dvou rozdílných školách, hrála v orchestru a chodila do kurzu finštiny. V některých ohledech naprostý vrchol života, i když s aktuální situací bych vůbec neměnila. Jak na Prahu vzpomínám? K sepsání článku mě inspirovala témata měsíce Klubu blogerů: vzpomínky a město.
Po čem se mi vůbec nestýská
- ...po dlouhém cestování přes město
Většinu času jsem se držela v Bohnicích a Kobylisích, ale občas bylo nutné jet dál. Třeba na zkoušky s orcehstrem nebo do finštiny. Frýdek-Místek je v tomto ohledu jednodušší, všechno, co potřebuju, mám po ruce. Kamkoli dojdu i pěšky, když zrovna nejsem líná. - ...po jazyku
Při vši úctě, pražáčtina je příšerná. Ve škole to zas takový problém nebyl, děti sice používaly takový ty koncovky, ale s přízvukem tam nebyl problém. V obchodech a v metru to bylo horší. Jazyku jsem věnovala dva články Moravskoslezankou v Praze. - ...po samotě
V Praze jsem měla kolegyně a muže. Ten byl od rána do večera pryč. Nebyla tam rodina no a ty kolegyně se nedaly srovnat s kamarády, které jsem nechala v Moravskoslezském kraji. Cítila jsem se často sama, opuštěná. Věčně jsem seděla u Facebooku. - ...po první práci
První zaměstnání bylo děsné. Paní ředitelka té školy neměla jasno, co po učitelích vlastně chce, ale nic, co jsme dělali, se jí nelíbilo. Bylo to peklo. Po první práci se mi opravdu vůbec nestýská. Po druhé ano. Je mi líto, že se jednou vrátím do školství, bude to jiná škola. Co naplat, moje třída už stejně půjde do sedmičky.
Co mi celkem chybí
- ...oblíbená místa
Kavárny, náplavka, aquacentrum Šutka, čajovna Setkání, Ďáblický háj, vlastně i nakupování v Harfě. Rok jsem do Prahy pravidelně jezdila, další dva roky jsem v ní bydlela, a tak jsem si stihla spoustu míst moc oblíbit. Proto se tam teď ráda vracím, přestože je to podle některých dost zvláštní. Proč jako chci pořád jezdit do Prahy a dělat tam pokaždé to samé? - ...pravidelné migrování přes republiku
Opravdu, ty dlouhé hodiny ve vlaku jsem si užívala! Přečetla jsem tolik knih, viděla tolik epizod Přátel, poslechla si tolik skladeb! Co jiného než dlouhá cesta je dobrá výmluva k lenošení? - ...můj "nóbl" život
Trochu samozřejmě přeháním, ale je fakt, že jsem se hned po přestěhování cítila tak trochu extra. Velkoměsto, uzený losos v ledničce, kávovar na espresso, výběrová káva, revoluce v oblékání (zelegantěla jsem), pravidlené místenky v Pendolinu... Ne že bych si nový životní styl neudržela, tak hustá však zdaleka nejsem. Na druhou stranu bydlím v hezčím bytě a to přímo na náměstí... - ...pouliční muzikanti
Příjemně zpestřovali každou výjižďku do města. - ...letiště a mezinárodní linky RegioJetu po ruce
Ne že bych jako matka měla tolik příležitostí (a peněz) na cestování, nicméně pocit, že mám celý svět na dosah, byl fajn. Nebýt Pražáctví, asi bych se nevypravila do Bruselu, Bernu nebo Curychu. - ...party v Praze!
Sem tam přijela parta kamarádů, na víkend se u nás ubytovala, chodili jsme na čaje, lezeckou stěnu, únikovky, na závody... S aktuálními decentními návštěvami se to nedá srovnat. - ...kurz finštiny
Před kurzem jsem byla dlouholetý samouk, v kurzu, do kterého jsme chodili jen dva, jsem se zlepšosvala mnohem rychleji. Teď už si z fišntiny skoro nic nepamatuju.
Moje dva/tři roky v Praze stály za to. Jsem ráda, že jsem je zažila. Ještě lepší však je, že jsem zpátky v podbeskydí. Byla to dobrá mladistvá zkušenost, ovšem celý život bych tam určitě být nemohla.
Kája
Taky nejsem Pražačka, ale Prahu jsem si, musím říct, velmi oblíbila. Dlouhé cesty po městě a děsivě drahé bydlení bych si tedy dokázala odmyslet, ale jinak to tam mám opravdu ráda. Je to krásné město, které pulzuje životem, a mám tam skvělé přátele i kulturně-intelektuální vyžití (a moje nespisovná středočeština tam navíc krásně zapadá). Neměnila bych, minimálně zatím :-)
OdpovědětVymazatTiež rada spomínam na mojich pár mesiacov v Prahe (resp. v jej tesnej blízkosti). Trochu mi to pripomína porovnanie môjho života v Bratislave a terajšieho života v Senci. Proste výhody veľkomesta sú fajn, ale potom je tam pre mňa aj dosť nevýhod
OdpovědětVymazatZ Prahy se po 4 letech akorát stěhuji zpátky na Moravu a tvůj článek mi mluví z duše. Je spousta drobností, které mi budou chybět, všechny ty skvělé kavárny, kulturní události i krásné památky na dosah ruky, ale už se ohromně těším zpátky za rodinou. I moje místo je někde jinde a Praha na mě byla příliš hektická.
OdpovědětVymazatKáji, tohle je super článek :) Možná, že až budu mít čas, tak taky sepíšu svoje vzpomínky na Brno. Zaujalo mě to!
OdpovědětVymazatHeh, v Praze teď žiju, a hned, jak jsem četla "po čem se mi nestýská", jako první mě napadlo cestování. Jsem zvyklá na menší město, které šlo přejít skrz na skrz za tři hoďky, kdežto v Praze jsi po třech hodinách furt někde na půl cesty a nemáš jinou možnost než využít mhd. Strašný město. S jazykem problém nemám ani v nejmenším. Od budějičtiny se pražáčtina asi zas tak moc neliší, ale spíš to bude tím, že s lidmi moc nemluvím. :D A když, jsou to samé náplavy. Nicméně těší mě, žes našla i věci, po kterých se ti stýská... to jsem měla opravdu hodně dlouho problém tady najít, a nakonec mě paradoxně nadchla až má práce. Té se vzdát nechci... jinak ten život v Praze za nic moc nestojí. Člověk se holt musí přizpůsobit jinému tempu a ne vždy to jde snadno.
OdpovědětVymazatNa mém blogu je článek na podobné téma, ale mé zkušenosti je převážně negativní. Nelíbí se mi Pražáčtina a zdejší lidé, kteří si myslí, že jsou něco extra. Ale lhal bych, kdybych řekl, že z Prahy nemám žádné pozitivní zážitky. Třeba mi chybí ty výlety s kamarády za novými Marvel filmy do kina na Zličíně. Nebo LGBT pochody. Taky rád vzpomínám, kdy jsem jen tak jel do Prahy, abych tam poznával nová místa. Sice jsem vždy přijel domů zničený, ale vždy to stálo za to. Ohledně bydlení, chtěl jsem tam sice bydlet, ale teď už nechci. Došlo mi, že bych chtěl bydlet v domě a někde na klidnějším místě, což Praha rozhodně není.
OdpovědětVymazat