,,Reaguješ jak malé děcko! No a co, se nepotentotkuj, jenom tě vyhodili z AK. " myslíte si možná.
Dovolte, abych se trošku obhájila. Text je opět a zase určen jen lidem, kteří se v blog.cz vyznají. Pro ty, co se v něm nevyznají, mám jednoduchý vzkaz: Přestalo se mi tam líbit.
Blog.cz mám ráda. Cítím se tam jako doma. Na svém původním blogu jsem byla přes devět let! Prošla jsem s ním pubertou, změnila jsem se z dítěte na ženu. Má v mém životě důležitou roli. Bylo pro mne nepředstavitelné, že bych šla někam jinam.
Přesto jsem si s tou myšlenkou občas pohrávala. I když je pro mne blogová historie moc krásná, staré články mi občas překážely.
Navíc všichni víme, že je blog pod navládou namyšleného floutka, který si dělá, co ho zrovna napadne, tím vyvolává nepřátelskou atmosféru a už nejednoho blogera vyhnal někam pryč.
Asi před rokem jsem jednoho muže označila jako muže bez vztahu. Když jsem ho uviděla, nikdy jsem nevěděla, jestli ho pozdravit, nebo nikoliv. Špatně mohlo být obojí, záleželo, v jakém rozpoložení onen muž zrovna byl. Neměl totiž k ničemu vztah. Jednal vždy podle toho, jak se zrovna vyspal. Jeden den se choval jako nejlepší kamarád, další den byl protivný. Ano, přesně takový je i S.!
Nesouhlasila jsem s mnoha věcmi, které S. prováděl. Mazání komentářů, vedení AK, jednání s blogery... Byla jsem potichu. Nechtěla jsem zbytečné problémy. Dokud se mě to přímo netýká, může mi to být jedno, že jo! Ale bála jsem se. Věděla jsem, že jednou přijde můj čas.
Postupně jsem si s myšlenkou stěhování pohrávala čím dál častěji. Časem už mě držel především ten AK.
Když jsem zjistila, že mě vyhodili, začala jsem okamžitě pracovat na tomto blogu. Ze začátku jsem si se stěhováním nebyla úplně jistá. Pak mě někdo udal za zneužití TT, pozastavili mi blog za nevhodný článek... a všechno to vyvrcholilo hloupými maily od S.
V jednom je ten člověk fakt dobrý. V překrucování každého slova, které někdo řekne (či spíš napíše). Zprávy byly dlouhé, ale reakci na to, co jsem psala já, jsem v nich skoro nenašla. Mezi řádky jasně stálo, že ten člověk prostě není normální.
A tak jsem se rozhodla definitivně. Na bloggeru mi bude lépe.
Adresa zůstává skoro stejná. Uvažovala jsem o změně, ale nic mě nenapadlo. Kajajaja je moje značka. Pozastavení původního blogu navíc urychlilo zviditelnění tohoto, takže už s tím skoro nic nenadělám.
Uložte si mě do oblíbených, sledujte mě na blogru či bloglovinu, nějakým způsobem si hlídejte nové články, jestli o ně máte zájem. Na úvodní stránce blog.cz mě už neuvidíte.
UF.
Dovolte, abych se trošku obhájila. Text je opět a zase určen jen lidem, kteří se v blog.cz vyznají. Pro ty, co se v něm nevyznají, mám jednoduchý vzkaz: Přestalo se mi tam líbit.
Blog.cz mám ráda. Cítím se tam jako doma. Na svém původním blogu jsem byla přes devět let! Prošla jsem s ním pubertou, změnila jsem se z dítěte na ženu. Má v mém životě důležitou roli. Bylo pro mne nepředstavitelné, že bych šla někam jinam.
Přesto jsem si s tou myšlenkou občas pohrávala. I když je pro mne blogová historie moc krásná, staré články mi občas překážely.
Navíc všichni víme, že je blog pod navládou namyšleného floutka, který si dělá, co ho zrovna napadne, tím vyvolává nepřátelskou atmosféru a už nejednoho blogera vyhnal někam pryč.
Asi před rokem jsem jednoho muže označila jako muže bez vztahu. Když jsem ho uviděla, nikdy jsem nevěděla, jestli ho pozdravit, nebo nikoliv. Špatně mohlo být obojí, záleželo, v jakém rozpoložení onen muž zrovna byl. Neměl totiž k ničemu vztah. Jednal vždy podle toho, jak se zrovna vyspal. Jeden den se choval jako nejlepší kamarád, další den byl protivný. Ano, přesně takový je i S.!
Nesouhlasila jsem s mnoha věcmi, které S. prováděl. Mazání komentářů, vedení AK, jednání s blogery... Byla jsem potichu. Nechtěla jsem zbytečné problémy. Dokud se mě to přímo netýká, může mi to být jedno, že jo! Ale bála jsem se. Věděla jsem, že jednou přijde můj čas.
Postupně jsem si s myšlenkou stěhování pohrávala čím dál častěji. Časem už mě držel především ten AK.
Když jsem zjistila, že mě vyhodili, začala jsem okamžitě pracovat na tomto blogu. Ze začátku jsem si se stěhováním nebyla úplně jistá. Pak mě někdo udal za zneužití TT, pozastavili mi blog za nevhodný článek... a všechno to vyvrcholilo hloupými maily od S.
V jednom je ten člověk fakt dobrý. V překrucování každého slova, které někdo řekne (či spíš napíše). Zprávy byly dlouhé, ale reakci na to, co jsem psala já, jsem v nich skoro nenašla. Mezi řádky jasně stálo, že ten člověk prostě není normální.
A tak jsem se rozhodla definitivně. Na bloggeru mi bude lépe.
Adresa zůstává skoro stejná. Uvažovala jsem o změně, ale nic mě nenapadlo. Kajajaja je moje značka. Pozastavení původního blogu navíc urychlilo zviditelnění tohoto, takže už s tím skoro nic nenadělám.
Uložte si mě do oblíbených, sledujte mě na blogru či bloglovinu, nějakým způsobem si hlídejte nové články, jestli o ně máte zájem. Na úvodní stránce blog.cz mě už neuvidíte.
UF.
Komentáře
Okomentovat
Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.