Tipy na cestování bez stresu

Rádi byste někam jeli, ale bojíte se, že se něco pokazí? Od toho jsem tu já a mé tipy pro cestování bez stresu! Za poslední roky jsem v cestování v rámci republiky nabrala bohatou praxi, můžete mi tedy věřit. Jste v rukou odborníka! (Článek bude samozřejmě podán mým osobitým stylem.)



Balte se úsporně

Pokud možno tak jako já. Tzn. třeba jen tak do kabelky. Nebo do batohu. A neberte si s sebou moc blbostí. Věděli jste, že i do nacpaného batohu se toho vejde ještě ohromná spousta? Pyžamo přece nemusíte mít perfektně rovné, tak proč jim nevycpat všelijaké skuliny na dně? Atd. apod. Menší počet a rozměr zavazadel = snadnější pohyb a méně stresů, že někde něco zapomenete.



Jízdenky na vlak si kupujte s předstihem.

Buď osobně na nádraží - v tom případě nezapomeňte říct, že ji chcete až na jiný den, neplatnou jízdenku vám pak nikdo neuzná, nebo v klidu domova na internetu. Má to pár výhod: možná seženete levnější jízdenku a dostanete věrnostní body. A hlavně už budete mít jízdenku nahranou na kartě a vyhnete strašným situacím na nádraží, kdy ženská na nejzapomenutější stanici, co znám, poklidně svačí v povzdálí a nemůže se uráčit prodat vám jízdenku, přestože už za dvě minuty jede váš vlak.



Na cestu autobusem si připravte drobné.

Snažíme se o bezstresovou jízdu a k té nám protivný řidič nadávající na pětistovku moc nepřídá. Naopak dáte-li mu přesně ty mince, které chce, dočkáte se milého úsměvu a možná i poděkování. Minimálně ten šedovlasý pan v Arrivě na trase Ostrava - Zlín to tak dělá.



Pořiďte si do vlaku místenku.

Není nic horšího než cestovat na zemi přímo před záchodem. Když náhodou místenku nemáte, nebuďte smutní. Zhluboka se nadechněte a pusťte se do otravné cesty kolem cestujících na chodbíčkách. Pravidlem přecpaných vozidel totiž je, že v nich vždycky najdete nějaké volné místo k sezení. Když ne v prvním voze, tak ve druhém nebo třetím, ale vždycky tam je.

A ještě jedna rada: Noste si s sebou tahák s vypsanými místenkami. Nezapomínejte ho na stole jako já.



MHD jeďte dřív, než je třeba

Buď bude ucpané město, nebo sněhová kalamita nebo se prostě řidič rozhodne nejet. Existuje asi sto důvodů, proč MHD nejezdí na čas, obvykle v případě, že vám jde o hodně. U nás už naštěstí spoléhám výhradně na vlastní nohy. Dále vám podám ještě jeden tip - nejezděte MHD na černo. Ani ráno. Ani nikdy. Stalo se to v Praze. Pražák-nepražák mi řekl, že určitě nikdo kontrolovat nebude. Haha. Revizor nastoupil hned na další zastávce. Znuděně jsem koukala z okna, uvnitř jsem ale hořela. A víte co? Obávaný muž kolem mne prošel a vůbec mě neoslovil. Radovala jsem se z toho celou cestu až do Ostravy! Víckrát by to vyjít nemuselo, navíc to rozhodně nebyla jízda bez stresu, proto zdůrazňuju: nejezděte na černo!



Vždy jeďte dřívějším vlakem.

Myslíte si, že vám na přestup stačí dvacet minut? Nestačí. Opakuji: Nestačí!



Udržujte své tělo v kondici

Protože ani to, že jedete dřívějším vlakem, vás nespasí. Říkáte si, že padesát minut na přestup je až až? Nemusí tomu tak být. Proto doporučuju tvrdé tréninky, přednostně se věnujte sprintu a běhu do schodů. Možná kvůli nim budete muset oželet pár koníčků, ale až se budete snažit stihnout přestup, budete za ně rádi.

(Běh ostravským hlavním nádražím není jednoduchá disciplína.)



Nevěřte všemu, co vám ve vlaku nakukají!

Jedete expresem. Víte, že má deset minut zpoždění. Postupně se smiřujete s tím, že přestup na svůj osobák nestihnete. Přemýšlíte, co budete dělat na nádraží. Začínáte být s pozdějším příchodem domů vyrovnaní. A najednou slyšíte z rozhlasu, že přípojný vlak na vás bude sto procentně čekat. Uvěříte tomu a radujete se. Špatně! Takto se cestujícím dělají plané naděje! Chcete-li se ušetřit velkému zklamání, vůbec těmto slibům nevěřte. Buďte v tomto ohledu pesimističtí, pak vás České dráhy můžou překvapit jedině příjemně!



Kafe si připravte doma do termosky.

Nebo spoléhejte na kávu zakoupenou ve vlaku. Že si ji stihnete dát někde cestou během přestupu? To nestihnete. Máte hodně času? Ne, to nestihnete! Je to podobné jako bod číslo šest.



Svačinu nakupujte s předstihem.

V supermarketech to bývá dost o nervy. I pro malou svačinku běžte aspoň o hodinu dříve, než pokládate za nutné.



Ujasněte si, kterým směrem jede váš vlak.

Ať se po rozjetí nestresujete, že jste skočili do jiného. Osobně se mě tento problém týká v Olomouci, i když už vím, jak to tam je, mám o ní dost zkreslené představy a připadá mi, že je naopak. A tak si kolikrát myslím, že do ní přijedu z opačného směru. Při odjezdu jsem zase nejednou plašila, že jedu do opačného směru než chci.


Buďte trpěliví. Radši si počkejte, než abyste jeli složitými spoji.

Poučte se z mého příběhu. Bylo nebylo, měla jsem na cestu z Olomouce koupenou jízdenku s místenkou do Pendolina. Zkouška skončila skoro o hodinu dříve, než bylo třeba. A mně se nechtělo na Pendolino čekat. Hupla jsem raději do prvního rychlíku, který mi přišel pod ruku. První komplikace: měla jsem kvůli tomu o přestup víc. Druhá komplikace: druhý rychlík nebyl klimatizován ani se v něm pořádně nedalo otevřít okno. V té době byly zrovna nejhorší pařáky sezóny. Třetí komplikace: vlak cestou nabíral větší a větší zpoždění. Výsledek: Kdybych byla trpělivá a počkala na Pendolino, přijela bych domů dřív a neuvařená.


Mějte po ruce IN kartu, kreditovou jízdenku SA atd.

Přece se nebudete stresovat hledáním jako já! Obzvlášť s tou kreditovkou je to složité. Byla jsem zatím líná si vyzvednout kartu, takže už rok mám provizorní řešení, malinký lísteček s číslem v peněžence. A ten se rád zatouhlává...



Zařiďte si internet v mobilu. Nebo aspoň dispečera s nabitým telefonem a přístupem k internetu.

Toto zabezpečení oceníte, když vám nevyjdou spoje. Mamka se nejednou dočkala telefonátem zahájeným slovy ,,vezmi sobě internet a piš sobě si: idos.cz." Nyní už na dispečinku sedět nemusí, mám internet.



Nejezděte do Frenštátu pod Radhoštěm.

Je to asi bermudský trojúhelník, neumím se z něj vrátit! A to jsou teprv stresy.




Kája



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ve 23 letech jsem bývalá učitelka, jaký je můj příběh?

Mensistka bez vysoké školy aneb Budu ještě studovat?

Droga jménem KINEDRYL