Po čtyřleté pauze jsem se znovu přijala výzvu a popáté se zúčastnila závodu Urban Challenge. Zdolat trasu a všechny překážky bylo náročnější než dřív a ne proto, že bych vyšla z kondice. Běželo se v horším terénu a na trase byly dva úkoly, které se mnou pěkně zamávaly. Jeden fyzicky, druhý psychicky... Do cíle jsem doběhla a sotva jsem se převlékla a najedla, už jsem plánovala, že se další rok přihlásím znovu.
 |
| Urban Challenge 2019... ještě se starým příjmením. |
Návrat k běhu
Přihlásila jsem se ze dvou důvodů: V minulosti mě závody moc bavily a chtěla jsem si to zopakovat. Také jsem závod brala jako důvod pravidelně běhat. Od té doby, co mám syna, je to s časem všelijaké a z běhání, kterému jsem se dřív věnovala celkem poctivě, byla najednou jen okrajová záležitost. Vědomí, že brzo budu stát na startu, mě motivovalo k tomu, abych běh zase zařadila do běžného života.
Trénink samozřejmě neprobíhal tak, jak bych si představovala. Připravená jsem byla podobně jako na státnice. Nebyla jsem připravená perfektně, ale mohla jsem s klidným svědomím říct, že jsem se snažila. Nečekala jsem super výkon, zároveň jsem věděla, že se zvládnu dostat do cíle.
Úraz už před startem
Na noze mám obří modřinu. Nebylo by to tak divné, kdyby pocházela ze závodu. Já jsem si však ublížila už před startem! Cestou do areálu Landeku jsem obcházela skupinku zabírající celý chodník. Noha mi ujela na obrubníku a šup! byla jsem na zemi. Bolelo mě toho víc, nejhůř to schytala oblast pod levým kolenem. Nebyla jsem si jistá, jestli vůbec poběžím. Vyzvedla jsem si startovní balíček a čekala, co bude rána dělat. Bolest naštěstí postupně odeznívala. Místo ní mě přepadala závodní nálada.
Další bolesti a závodní krize
Tři, dva, jedna... teď!
Nějakou dobu trvalo, než jsem mohla skutečně vyběhnout. Dostala jsem se do skupinky, která se pohybovala velice pomalu. Zpočátku se ještě dalo mluvit o běhu, jakmile se odbočilo do lesa, byla z toho chůze. Kličkovala jsem mezi nimi a snažila se dostat dopředu. Ne že bych nějak hrotila výsledný čas, ale zdržovat jsem se také nehodlala. Dlouho se jen tak běželo lesem, krásná trasa, žádné překážky. Na první úkol jsme si počkali. Bylo jim tahání pneumatiky na laně.
Kousek dál se skákalo do kontejneru. Při prvním pokusu o výskok jsem si nějak natáhla svaly. Druhý pokus vyšel (děkuji, milý soupeři!), podařilo se mi i rychle proběhnout a dostat se ven. Za překážkou jsem ovšem zjistila, že nejsem schopná s těmi bolavými svaly běžet... Nehodlala jsem se hned vzdát, a tak jsem prostě šla a doufala, že to povolí. Netrvalo dlouho a byla jsem zpátky v závodním tempu. Dokonce jsem pár lidí předběhla.
 |
| UrbanChallenge.cz |
Lezení po síti, probíhání přívěsem a podobné překážky mě velice baví. Dva úkoly z trasy bych si ovšem ráda odpustila. Prvním z nich bylo vynášení pneumatiky do prudkého sypkého svahu. Bylo by těžké se dostat nahoru i bez pneumatiky. Vůbec nechápu, jak se mi to mohlo podařit! Posunovala jsem se vzhůru velice pomalu, jednou rukou jsem se opírala o sypký povrch. Nemohla jsem se zastavovat, svah měl tendence posílat mě zpátky. O něco mírnější cestou jsme pak svah scházeli. Když jsem odhodila pneumatiku, znovu jsem se podívala na to, co jsem zvládla a pocítila jsem dojetí. Fakt dojetí! Je to emotivní závod...
Druhá překážka, která mi dala zabrat, byl znovu kontejner. Tentokrát plný vody! Dostala jsem se do něj bez potíží, ale skočit dovnitř a mít vodu po ramena, byla pořádná zkouška mé psychické odolnosti. Kdybych neměla za sebou většinu trasy a tahání pneumatiky do kopce, snad bych to i vzdala.
Ke konci mi pochyběly fyzické síly. Zvláště ručkování se mi zdálo nemožné. Dala jsem to snad jen díky povzbuzování dobrovolníka u překážky.
Přelézt auto a jsi v cíli!
Posledním úkolem bylo přelézt auto. To mám ze všeho úplně nejradši! Pak už jen pár metrů a byla jsem v cíli. Odrovnaná fyzicky i psychicky. Byl to nejnáročnější Urban Challenge ze všech, co jsem běžela! Ale pocit, že jsem ho zvládla, byl k nezaplacení.
S časem necelých 49 jsem velice spokojená, byť je ze všech Urbanů nejhorší. Jsem asi 66. žena ze 157, což je docela pěkný výsledek vzhledem k tomu, že mým cílem bylo jen doběhnout do cíle.
Na trase jsem si říkala, že příští rok nic takového podnikat nebudu. Sotva jsem však měla na sobě suché oblečení, začala jsem myslet jinak. Myslím, že příští rok se s tou pneumatikou potáhnu do kopce zas.
Kája
Komentáře
Okomentovat
Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.