Desetiletá cesta k titulu Mgr.

A je to tam! Dokončila jsem vysokou školu. Konečně mi můžou před jmenovku na kabinetu přispat Mgr. Po deseti letech se dvěma pauzami, po dvou univerzitách a mnoha krátkých i dlouhých krizích jsem došla do cíle. Stále tomu nějak nemůžu uvěřit. Možná pomůže, když vám povyprávím o státnicích a trochu zrekapituluju svou dlouhou studijní dráhu. 

První vysokoškolská éra

Studovat jsem začala v roce 2015. Jako jedna z mála čerstvých maturantů jsem volila kombinovanou formu, protože se mi nechtělo vysedávat ve škole. Navíc jsem si představovala, že se v brzké době usadím s mužem. Vázat se pět let na jedno město k tomu moc nesedělo. Život sice neplynul úplně tak, jak bych si představovala, a k neúspěšnému konci studia značnou mírou přispělo jeho kombinování se zaměstnáním, svého rozhodnutí jsem však nikdy nelitovala.
Z kombinované formy pramenilo také spoustu výhod. 

K ponechání studia na konci 4. ročníku vedlo více okolností. Nepopisovala jsem je tady, když to bylo aktuální, nebudu je popisovat ani teď. Některé věci jsou pro mne i po těch letech těžké. Konec studia znamenal i konec učitelské kariéry. Na okolí jsem hrála, že jsem s tím smířená, ale ve skutečnosti mě to mrzelo. Mrzelo mě to tolik, že jsem se za rok hlásila na vysokou znovu.

Znovu s novým elánem 

Těhotná. Zklamaná, že mi kvůli změně akreditace uznají jen některé předměty. Ale odhodlaná! 

„K titulu se každopádně dostanu, teď už si to nenechám zkazit!
Kája, 2020, tři dny po zápisu na druhou VŠ

Jasně že jsem to chtěla vzdát. Několikrát. Ve druhém ročníku jsem studium přerušovala, protože mi starosti přerůstaly přes hlavu, opět a zase jsem si dávala život do pořádku, od konce první VŠ se se mnou táhly další a další potíže. Nakonec jsem to nějak zvládla. Po přerušení jsem se do studia opřela. S vědomím, že další rok budu pracovat, jsem si zapsala ohromnou spoustu předmětů, abych to pak měla jednodušší. Třetí ročník díky tomu nebyl tolik zkouškový, spíš jsem hodně tvořila. Zapsala jsem si diplomovou práci. 

A pak se to rozjelo 

Psala jsem diplomku. Neuvěřitelné! 

Tiskla jsem diplomku. Odevzdala jsem diplomku. No ne, ono se to fakt děje! 
Odevzdala jsem přihlášku ke státním závěrečným zkouškám. Začíná to být vážné! 
Dostala jsem posudky na DP. 
Zapisovala jsem termíny zkoušek.
Obhajovala jsem DP.
Konala jsem zkoušky z pedagogiky a psychologie, z českého jazyka a z matematiky. 

A najednou mi všichni gratulovali.

Jo, všichni kolem se radovali, jenom mi to pořád nějak nechtělo dojít. Vlastně pořád úplně nedošlo. Zatím jsou to jen takové záchvěvy, jako třeba ten krásný pocit, když jsem se pod zprávu pro rodiče (těch od dětí) podepsala jako Mgr, nebo když si místo zápisků čtu „normální" knihu. 

Státnice jsou pohoda!

Státnice byly nejlehčí a nejhezčí zkoušky, které jsem zažila. Zkoušející najednou nebyli protivníci, ale spíš parťáci. S radostí bych si je zopakovala. Jen ten stres před nimi ne. Večery před zkouškou z českého jazyka a matematiky jsem si připadala úplně dutá a přemýšlela jsem, jestli má vůbec cenu někam chodit. 

Mělo to cenu. Se známkami A, B, B, A jsem za vysokou udělala pěknou tečku.

Co dál? 

Pustím se do něčeho z březnového seznamu. Nevylučuju, že jednoho dne vystuduju muzikologii. Hlavu je potřeba nějak zaměstnat. To jsem věděla už kdysi. 

„Též jsem se radovala, že se nebudu muset nic učit. A teď mi připadá divné nemít žádné starosti." 

Kája, 2016, po uzavření prvního ročníku první VŠ

Mgr. Kája

P. S. Obor Učitelství pro první stupeň ZŠ je pětiletý. Díky uznaným předmětům jsem ho zakončila ve 4. ročníku. Kvůli přerušení studia je to ovšem po pěti letech od zápisu.