Štědrý večer u nás tehdy a dnes

Tradice a průběh Štědrého večera se liší rodinu od rodiny. Proto bych vám dnes chtěla vyprávět o Vánocích v našem pojetí. Mluvit budu především o Vánocích kdysi, když se ještě se vší vážností hrálo na Ježíška, pro porovnání ale přidám i to, jak vypadají dnes.




Průběh Štědrého dne

Nemohla dospat. Částečně proto, že jsem obecně ranní ptáče, ale očekávání Ježíška mělo také svůj podíl. V závislosti na věku jsem se šla dívat na pohádky nebo číst. Zbytek rodiny tehdy vstával v celkem normální čas - zhruba v devět už byli všichni vzhůru. Mamka nás, holky zahnala do pokojíčku, rozdala dárky a pak jsme ve slavnostním zástupu přišly k taťkovi, abychom mu mohly popřát. Narodil se totiž 24. prosince.

„Všechno nejlepší, hodně štěstí a zdraví a tu máš dáreček." (= naše univerzální přání)

Po předání dárků jsme se vrhli na dort. Všichni z rodiny kromě mě měli tučnou snídani. Pro mne to už byla svačina, od půl šesté bych do krájení dortu neměla šanci vydržet. S talířky jsme se přesunuli k televizi.

Zhruba od dvou hodin byl Štědrý den náročný. Uběhlo už tolik hodin a Ježíšek stále v nedohlednu. Televize, knížky ani hračky mě už nebavily. Jaké štěstí, že mamka vždycky potřebovala v kuchyni dvě pomocnice! Připravovaly jsme stůl. Rok co rok jsme se znovu učily správně poskládat ubrousky. Když byl stůl hotový, šly jsme chystat sebe. V teplákách se ke štědrovečerní večeři nechodí. 



Vsuvka o Ježíškovi 

Pochybnosti o Ježíškovi přišly v první třídě. Došla jsem k nim vlastní úvahou.

  • Když neexistuje vodník ani čert, proč by měl existovat Ježíšek? 
  • Jak by mohl stihnout všem dětem nakoupit to, co chtějí, a pak jim to během jednoho večera rozdat? 
  • Proč by byl tak popletený a nosil mi některé dárky k babičce? 

Stanovila jsme si hypotézu: Ježíšek neexistuje, dárky dávají rodiče a babičky. 

Abych mohla vyvodit závěr, potřebovala jsem podrobný výzkum. A protože se to ve dvou táhne lépa, zapojila jsem do svých plánů sestru. Té byly čtyři roky. Hurá sláva, Kája zkazila mále sestřičce kouzlo Vánoc. Hodlaly jsme rodiče poctivě sledovat. Tušila jsem, kdy dávají dárky pod stromeček. 

  1. Před večeří, když mamka „hledá kazetu". Tradičně si ke štědrovečerní večeři pouštíme Rybovu Českou mši vánoční. Může si ji přece chystat předem, no ne? Snažily jsme se poslouchat za dveřmi, ale taťka nás vyhnal.
  2. Po večeři, když se jde taťka „podívat, jestli už přišel Ježíšek". Kdyby to tak bylo, otevřel by dveře, viděl by a mohl by nám to říct. Netrávil by v obýváku tolik času. Kdo mu má věřit? Bohužel jsme ho nesměly doprovodit. 

Součástí plánu bylo také „jít během večeře na záchod" a při té příležitosti mrknout, jak to vypadá pod stromkem. Dozvěděly jsme se ale, že se od štědrovečerní večeře nevstává - může to jen ten, kdo servíruje jídlo. Ostatní by tím přivedli do rodiny nějaké neštěstí. A tak nám ztroskotala i tato část výzkumu. Závěr jsem ale provedla i tak - hypotézu jsem prohlásila za platnou. Jako důkaz mi stačilo to, jak na naše pokusy rodiče reagovali. 



Štědrý večer

Večeřeli jsme krátce po čtvrté, co nejdřív to šlo. Kazeťák už zpíval Hej mistře, vstaň bystře a naše rodina si připíjela. Rodiče vínem, my holky červeným čajem. Uprostřed stolu hořela svíčka. Usedli jsme k hrachové polévce. Po ní následoval bramborový salát s rybím filé či vepřovými řízky. 

Do druhého chodu jsme se sestrou jen dlubaly. Těšily jsme se na dárky, v žaludku jsme neměly místo. Za to taťka měl místa až až. Čekání, než dojí, bylo vždycky úplně nekonečné. (Já jsem chuť k jídlu dostala hned po rozbalení dárků.)

Po hlavním chodu následovalo lámaní oplatků. Vzájemně jsme si nabízeli oplatky a něco jsme si přáli. Tradice krásná, ale od nula do zhruba sedmnácti let dost nešťástná. Nejdřív jste dítě a netušíte, co přát, pak jste puberťák a je pro vás všechno trapné. Univerzální veselé Vánoce a šťastný nový rok naštěstí nic nezkazí.

Když bylo dolámano, šel se taťka podívat, jestli už přišel Ježíšek. Jelikož poctivě čtete, víte už, že se obvykle díval hodně, hodně, hodně dlouho, jako kdyby snad zapomněl, kam jsme dali stromeček, a tak ho hledal nejméně po celé ulici. Jakmile dárky spatřil, zacinkal a my jsem s radostí utíkaly za ním.

Svíticí stromeček a pod ním dárky je nádherná podívaná. Než jsme se mohly vrhnout na rozdávání, musely jsme zazpívat, později i zahrát koledu.



Je dneska něco jinak? 

Možná si myslíte, že je dnes všechno jinak. V zásadě ne. Vánoce zůstaly stejné. Zůstal dort,  zachoval se čas usednutí k večeři, Hejmistr i zjišťování, jestli už přišel Ježíšek. 

Mamčin a sestřin budíček se o něco spozdil, takže dort už nemám ke svačině, ale spíše k obědu. S přáním k narozeninám jsme zamrzly na stále stejném bodu - to ale jen tehdy, když přejeme rodičům. Z tradice. Věřím, že to pro ně znamená více, než kdybychom vymýšlely něco originálního. 

Jako velká už dokážu složit ubrousky, aniž bych se to znovu učila. Sním celou večeři  najednou a dokonce si i přidám trochu salátu. Oplatky rozdávám ráda. 



Tolik k našim Vánocům. Jak jste je slavili jako malí vy a v čem se dnešní Vánoce liší?



Kája



Komentáře

  1. Já jsem na neexistenci Ježíška přišla někdy okolo třetí třídy. Strašně jsem si přála jednu barbínu, ségra si pak přála barbie veterinářku, a když jsem obě našla v rodičovské skříni, nenapadlo mě nic lepšího, než to vyzvonit rodičům. No, a bylo po překvapení. U nás vždycky bývala tradice, že jsme po večeři hrály se ségrou na klavír pár koled. Potom dárky a štedrovečerní pohádka :) Teď už je to jinak, tím, že bydlím "sama", a letos budeme opravdu "sami", teda my tři, co spolu bydlíme, tedy já, přítel a Baxík, tak k rodině pojedeme druhý den a ještě nevím, jaké tradice si založíme.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No teda, vyrželo ti to pěkně dlouho, to je super. :)

      Vymazat
  2. Moc hezký článek :D. O Vánocích jsem u sebe na blogu také psala :) (nejnovější článek).
    Měla jsi to vymakané do posledního detailu to špehování rodičů :D.
    My jsme se se sestrou narodily 20.12. (dnes je nám 18), takže jsem takový předvánoční dáreček. A mamka je Eva, takže má svátek na Štědrý den, takže jí také vždy přejeme. :)
    Čekání, než rodiče dojí večeři, bylo vždycky hrozně dlouhé :D.
    Se sestrou jsme u stromečku hrály koledy, někdy i čtyřručky:)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.