Proč pijete alkohol?

Proč nepiješ alkohol? Nejčastější otázka, kterou dostávám, když se s někým seznamuji. S džusem v ruce působí člověk poněkud výstředně, pokud teda zrovna není na dětské party, kam já (zatím) nechodím. Otázka se postupem času opakuje, pro některé se stane takovým zvláštním koníčkem. Přijde mi celkem smutné, že je pití alkoholu standard. Ráda se na oplátku ptám: A proč ho ty piješ? 

Mnoha lidem připadá divné, když někdo nepije. Málokdy se na věc podívají z druhé strany. Proč ho oni pijí? Když se jich zeptám, zarazí se, chvíli mlčí a pak z nich vypadne cosi neurčitého.  


Protože ho pijou všichni kolem mne." 

Na to můžu říct ohrané „a když Pepa skočí z okna, budeš skákat za ním?" Každý je zodpovědný sám za sebe. Pilo kolem mne hodně lidí, a nezlomilo mě to. 

Musím se přiznat, že úplně čistá už nejsem. Pánové mě přece jen zpracovali. Poprvé v létě 2018, kdy mi jeden ultra nespolehlivý muž slíbil pozvání do čajovny za to, že mu usrknu z piva. Po čtyřech letech, co mne znal jako zapřísahlou abstinentku, to byl pro něj bylo jako sledovat jednorožce tancujícího na duze. Upila jsem mu od té doby víckrát, žel čajovna se dosud nekonala. 

K druhému pivnímu srku mě přiměl jiný muž na bowlingu. Na rozdíl od něj jsem pivu dlouho odolávala. Výsledky hry ovšem naznačovaly přímou úměru mezi množstvím vypitého piva a počtu shozených kuželek. Zatímco já jsem se ve většině případů trefila přímo do rigolu, dotyčný muž házel jeden strike za druhým. Pohled na moji řadu nul mě zlomil, vzala jsem pivo a s velkým šklebem se napila. O dvě minuty později blikalo na obrazovce slovo spare. Náhoda? 

Postupně jsem pivu přišla na chuť. Vyvrchlilo to v těhotenství, asi mi chyběly vitaminy. To bych se za pivo klidně poprala! Celou dobu jde samozřejmě o nevinné srkání z cizích piv, přičemž okradení kolikrát ani nepoznají, že jim něco ubylo. 

Nadále se prohlašuju za abstinentku, ale zásadu „nenapiju se toho, protože je to pivo," už nedodržuju. 


Protože mi chutná." 

Dobrá, to by mohlo být v pořádku. Pokud doopravdy piješ jenom na chuť.  Lít to do sebe celý večer a další den se hrabat z postele jen kvůli naléhavé potřebě navštívit toaletu, je úplně jiná kategorie.  

S pitím alkoholu takřka žádné zkušenosti nemám, avšak můžu to srovnat třeba s pitím kávy. Byť je kofein výhodný bonus, piju ji hlavně proto, abych si ji vychutnala. Proto mi stačí jedna. Nekopnu do sebe šest espress najednou. Měla bych z toho všechno možné, jenom ne dobrý zážitek. Podobně je to z jídlem - ať je sebelepší, více si ho užijeme, když se jim nepřecpeme

Méně znamená více. Určitě to platí i s pitím alkoholu „na chuť". 


Bez alkoholu není zábava!" 

Za to si ale můžeš sám. Já se náramně bavím i bez alkoholového opojení! Přijdu na koncert a hned tancuju. Bez ostychu se zapojuju do neslušných pánských konverzací, rozvíjím je ještě bizarnějším směrem a zvědavě čekám na reakce. Blbnu, ale oproti opilým jsem ve výhodě. Utratím méně, trefím domů a další den se cítím skvěle, maximálně mne odpoledne dožene nedostatek spánku. 

Dítě nic neřeší, chová se naprosto spontánně, dokud ho společnost nezačne kazit. Na jednu stranu je to dobře, kdyby si každý dělal, co ho napadne, svět by neměl šanci fungovat. Na druhou stranu se spontánnost obvykle zazdí tak moc, že ji ze sebe lidi neumějí dostat. Aby se to stalo, potřebují alkohol.
Není to škoda?


Závěrem 

V očích některých lidí jsem divná, nudná, příliš vzorná, ale je mi to jedno. Ničit se alkoholem jen proto, abych vyhovovala ostatním, skutečně nehodlám. Abych se bavila, stačí mi dobří kamarádi.

Může se zdát, že mluvím o věcech, o kterých nic nevím, ale věřte, že jsem lidí pijících alkohol viděla dost na to, abych si o onom zvyku utvořila jasný obrázek. 

Pojd její myšlenky bych se klidně mohla podepsat. 


Kája

Komentáře

  1. Je docela smutné, že se v naší společnosti pití považuje za jakýsi standard a abstinenti platí málem za mimozemšťany. Osobně si ráda dám občas sklenku vína nebo zajdu na koktejl, naopak pivo mi nikdy nechutnalo a nepiju ho. Rozhodně si ale nemyslím, že aby se člověk bavil, je alkohol potřeba. I za střízliva se dá užít spousta srandy. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si myslím. A aspoň si to pak člověk pamatuje. :D

      Vymazat
  2. Naprosto s tebou souhlasím. Také nepiju. Spoustu lidí mě přemlouvalo, ale nenechala jsem se. Proč pít, když mi to nechutná a stejně to stojí jen spoustu peněz a ještě ti je potom špatně, popř. uděláš ostudu a nepamatuješ si, co jsi dělal? Neodsuzuji, když si někdo dá na chuť, ale všeho moc škodí. Před týdnem jsem byla na Kleti. Bylo pod nulou, sníh a pán si tam dal vychlazené pivo. Jak mu to může v takové zimě chutnat? Když v létě, po těžké práci, to pochopím, ale v zimě studené pivo? To by mi ani studená limonáda nechutnala...
    Leník

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, stojí to spoustu peněz. Milovníci alkoholu se sice vymlouvají, že nealko je kolikrát dražší než pivo, ale ve výsledku to vyjde dráž je. Během toho, co já piju jeden džus s vodou a jeden neperlivý Rajec, oni stihnou tři čtyři piva. To je jim potom k ničemu, že je to jedno pivo o pět korun levnější než džus.

      Vymazat
  3. Napsala jsi to krásně, já taky nepiju a když ano, tak se jedná jen o přípitek🙏🏻.. krásně jsi to celé shrnula!

    OdpovědětVymazat
  4. Pivo mi nějak přestalo chutnat, ale víno si ráda dám, jen příležitostně. Nejsem ale z te skupiny lidi, ze bych musela pit kazdy vikend. A bavit se taky umim i bez alkoholu :)
    Krásný článek

    OdpovědětVymazat
  5. Tiež sa mi nepáči, ako sú ľudia, ktorí nepijú, považovaní za totálnych outsiderov. Mám kamarátku, ktorá si niekedy vypije, ale niekedy sedí celú noc pri káve či kofole a ľudia sa nad tým pozastavujú, ale nerozumiem, prečo by sa mali. Keď to nepotrebuje, prečo by mala piť? Ja skôr patrím k tej skupine, ktorá si dá rada víno či pivo, občas aj drink, teda hlavne doma, kde viem, čo doňho dávam a nestojí ma to majland :) Zistila som však, že sa mi v poslednej dobe víno spája s akýmsi navodením pohody po ťažkých dňoch - nie všetkých, napríklad po ťažkom dni v práci mi večer proste dobre padlo.. Nemyslím si však, že takéto riešenie či zametanie problémov pod koberec (alebo pod pohár s vínom, haha) je v poriadku, preto som sa aj rozhodla pre suchý február a uvidím, kam ma to ďalej zavedie. Ozaj, a nikdy nezabudnem na ohromnú facku, čo som dostala od mamy, keď som v devätnástich prišla domov fakt na mol a celú noc som sa objímala so záchodovou misou. Mama sa ma na druhý deň opýtala, či nemáme v rodine dosť alkoholikov a strelila mi jednu výchovnú. Mala pravdu, je až príliš ľahké do toho skĺznuť a o to ťažšie sa z toho vyhrabať.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Držím se suchým únorem palce. :)
      Větší trest jež facka muslo být to, jak ti bylo. Nechápu, proč si to někdo dělá pravidelně. Jako by nebylo lepší si dát alkoholu méně, ráno normálně vstanout a užívat si víkend třeba někde na výletě.

      Vymazat
    2. Ďakujem :) Presne, to máš pravdu. Hold, je to podľa mňa tým, že viac ľudí nevie, kde má prestať, ako vie. A keď sme už pri tom, všetci vieme, že je normálne v južanských krajinách piť víno pomaly aj k raňajkám. My sme v Španielsku zvykli piť víno v nedeľu a v cirkevné sviatky k obedu. Boli to však silné, likérovité vína a vari nemusím dodávať, že sa často z jedného pohárika stalo päť.. V štyridsiatich stupňoch..

      Vymazat
  6. Já o sobě ráda tvrdím, že nejvíc piju v práci. Protože doma já si maximálně do čaje kápnu lžíci rumu, když mi bolí v krku, nebo mám rýmu. Na koncertech si většinou kupuju jenom Kofolu. Na hasičském bále si většinou dám jedno nebo dvě vína, pak už jenom džus nebo minerálku. Ale když má některá z kolegyň svátek nebo narozeniny, vždycky přinese na odpolední nějakou flašku. To jsou tak dva panáky pro každou. (To tam nikdy není vedoucí). Předloni jsme ale v práci měli týpka. který vypil sám flašku rumu a asi dvacet piv a nebylo to na něm ani poznat. A to jsme pak chlastali s ním a fakt si nepamatuju, jak jsem se ten den dostala domů. To už se nikdy nesmí stát. Nikdy. I kdyby se mělo dít kdoví co. Od té doby si dávám zatraceně dobrý pozor.

    OdpovědětVymazat
  7. Já u sebe pozoruji, že čím jsem starší, tím menší potřebu alkoholu mám. :D

    OdpovědětVymazat
  8. Veľmi dobre poznám. Keď si náhodou niekedy niečo dám: Nika, ty piješ? Hej, dva poháriky za celý večer/noc. To je fakt pitie.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, člověk se nezavděčí. Musí se opít, aby ho ostatní uznávali. Ach jo. Drž si svoje, tvoje zdraví i pověst jsou určitě rády. ;)

      Vymazat
  9. Pořád na mě někdo kouká, že si pokaždé objednám jen vodu, v obchodech tyhle regály přecházím a alkohol do mě málokdy a málokdo dostane a většinou tak, že si ťuknu, ale vypití skleničky je už na něm :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si tak ťukám. Jen tak, by se neřeklo, ale nikdy si ani necucnu.
      Je zajímavé, jak tyto články komentují většinou ti, co (téměř) nepijí. Milovníci alkoholu asi raději skončili po první větě šli si z toho šoku něčeho loknout. :D

      Vymazat
  10. Ó, děkuji za odkaz! :-) I já bych se pod tvůj článek mohla s chutí podepsat. A díky za tip na skvělou protiotázku. Přestože se nabízí, nikdy mě ji nenapadlo použít - a až se mě příště někdo zeptá, rozhodně si tu příležitost nenechám ujít :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli si vzpomeneš, tak se sem vrať a poděl se o odpovědi. :)

      Vymazat
  11. S mnoha věci souhlasím. Já osobně jsem pila někdy až moc, ale lidi se na mě začli dívat divně, až když jsem začala odmítat alkohol (neříkám, že se k tomu někdy s mírou nevrátím). Každopádně je špatně, že alkohol je považován za normu a pomalu lidi zapomínají na to, že alkohol je drogou a to dokonce jednou z těch nejhorších.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, norma. Před pár dny jsem to měla doma. Sestra odmítla půlku a taťka hned, co se děje.
      Odmítla proto, že ještě hodlala řídit. Já bych ale vůbec neřešila, kdyby alkohol odmítla i "jen tak". Proč by se mělo něco dít, že jo? To, že jsem měla narozeniny, jako důvod k pití neberu...

      Vymazat
  12. K alkoholu jsem nikdy žádný extra vztah neměl. Do jedné třídní párty jsem byl zapřísáhlý abstinent. Nějakou skleničku jsem si akorát dal jedinkrát za rok - a to na Silvestra. Při zmiňované párty jsem celou dobu usrkával džus, tedy alespoň jsem si to myslel - moji kámoši mi tam celou dobu lili vodku a já si toho vůbec nevšiml. Začalo mi to být ale divné v okamžiku, kdy jsem pil více džusu a v tu chvíli se mě víc a víc začala motat hlava a dostával jsem se do více uvolněné nálady.

    Nyní piji jen při společenských příležitostech, které se dějí jednou za čas. Proč pití neodmítám? Ze zdvořilosti a taky z důvodu, že když mám něco upito, uvolním se a dokáži se rozpovídat i před někým, koho vůbec neznám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, tak ono je něco jiného občas něco upít doopravdy, nebo se na společenské příležitosti jen vymlouvat. :D
      Za ty džusy bych byla pěkně naštvaná.

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Časem změníš názor... nebo ne?

Podzim má něco do sebe