Jak probíhal synáčkův 2. rok? Zdokumentovala jsem ho ve fotoknize

To to ale letí! Můj synáček už bude mít dva roky. U té příležitosti jsem nechala vytisknout fotoknihy s názvem Matouškův 2. rok. Výtisků je dost pro rodiče, babičky i prababičky. Celá rodina si může prohlédnout, jak synáček roste a třeba i porovnat fotky s loňským "vydáním" Matouškova 1. roku. Na papíře to vypadá lépe než na instagramu! 


Uplynulý rok byl jízda. Jako bezdětná jsem si vůbec nemyslela, že s malým dítětem může být zábava. V těhotenství jsem tvrdila, že bych nejradši porodila rovnou tříleté dítě. A ono je dost šikovné i malé batole.

V září jsme začali chodit do hudebního kroužku. V prvním pololetí jsme byli v kurzu Robátka, ve druhém jsme přešli do Prvních krůčků k hudbě. Myslím si, že kroužku hodně vděčíme za Matouškův sociální rozvoj. Obzvlášť na jaře udělal velký pokrok, stal se průbojnějším a naučil se komunikovat s jinými dospělými. Oblíbil si paní učitelku, časem bude asi její velký milovník. :-) 

Mně hudební kroužek ukázal, jak se dá s batolaty pracovat. Ověřila jsem si, že děti dokážou daleko více, než se na první pohled zdá. Ne že by to pro mne jako pro učitelku byla velká novinka, ale nebýt kroužku, zřejmě bych Matouška nevedla tolik k samostatnosti a asi by mě vůbec nenapadlo mu dát do ruky drhlo a čekat, že bude perfektně ťukat ke zpěvu. 

Na koncí října si syn všiml, že i malé děti mohou chodit. Viděl to u kamarádky a hned se po ní opičil. Na začátku prosince se z pokusů stala vrávoravá chůze. O měsíc později dával chůzi přednost před lezením a zkusili jsme se procházet venku. Za další měsíc se rozběhl a od té doby je neustále v pohybu. 

Rozvíjejí se i komunikační dovednosti. Rozumí perfektně. Řečí se nedostal za ham ham, haf haf, mama, baba, čiči a podobně, ale pomocí gestikulace zvládne vyjádřit, co potřebuje. Svléká si ponožky, tepláky a mikinu na zip, s pomocí zvládne sundat i tričko. Přišel na to, že když někam nedosáhne, je potřeba přinést si židli. (Ach jo, nic před ním není v bezpečí.) Pochopil, že se v obchodě dává zboží do vozíku, a tak běhá mezi regály a přihazuje všechno, co se mu zalíbí, třeba drahou směs na pečení chleba... 


Na titulní stránce Matouškova 2. roku je průkazková fotografie. Fotila ji teta/moje sestra, když jsme byli v Praze. Pracuje ve fotocentru. Pořízení snímku byla dřina, synáčkovi se nelíbilo sedět na židli, chtěl raději běhat a rozhazovat fotoalba. Jaký zázrak, že se povedla fotka s úsměvem! 

Fotoknihy mám z e-shopu Tiskařík.cz, se kterým udržuji příležitostnou barterovou spolupráci. Tisknou fotografie, fotoknihy, kalendáře i pexesa nebo hrnky. Já jsem k objednávce přihodila dva plecháčky. Jeden pro syna s naší fenkou Eliškou, druhý pro muže s oblíbeným kocourem z kočičí kavárny. Syn bude trénovat pití z hrnku, aniž by hrozilo rozbití. Muž svůj plecháček využije, až spolu budeme mít kávu v parku. Já mám svůj od Vánoc.



Kája

Komentáře

  1. Vidíš, to je zajímavé - úplně malé děti mi taky zpravidla nepřipadaly moc zajímavé. Ale zjevně stačí změnit úhel pohledu a být dost blízko :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. K cizím malým dětem stále nijak netíhnu. Kdybych měla nějaké hlídat, poradila bych si, ale byla by to pro mne spíš "povinnost". Za to prvostupňové bych si užila.

      Vymazat
  2. Fotoknihy mám moc ráda. Tištěným fotkám dávám také přednost, před těmi virtuálními. Když jsme byly malé, mamka hodně fotila, všechno máme schované v albech. Naše skoro 90letá bábí je ráda dělá. Mně, ségře a taťkovi udělala k narozeninám, sestřenici a bratrancovi se svatebními fotkami, které jsem dělala. Ségra si teď udělala fotoknihu s fotkami z Turecka.
    Matouškovi to moc sluší! Vůbec není poznat, že by nespolupracoval :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tištěné fotky jsou super, je mi líto, že jsem jim tak dlouho odolávala a že alba u rodičů prakticky končí v momentě, kdy jsme přešli na digitální fotoaparát.
      Noo, nakonec se to nějak povedlo. Jsou ve fotocentru vybavení, mají v ateliéru koš s hračkami. Matouška rozesmál nějaký plyšák.
      Fotka na občance bude horší. Za přepážkou na úřadě se mu vůbec nelíbilo, tak jsem ho netrápila a nechala mu tam dát šklebící fotku. No co, platit bude pět let a vyměnit ji můžeme klidně i dřív, třeba hned, jak bude schopen posedět. A jako malému mu ani nebude vadit, jak na občance vypadá.

      Vymazat
  3. No, s dvojročnými je už veľká zábava. Nám sa synček fakt dosť rozhovoril po tých druhých narodeninách, ako stále mu rozumiem tak ja, ale snaží sa všetko pomenovať a dokonca tvorí už aj veľmi jednoduché vety typu brmm papa (auto parkuje) alebo Laula nono (Laura nesmieš), mama do (mama dole) a dnes dokonca stvoril krásnu vetu: mama baba daj papam (mamina daj bábätku papať - vonku bolo počuť bábätko)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.