Jak jde studium? Dokončím ho! #bloggerchallenge s dvouletým odstupem

 V listopadu 2021 zde vyšlo ohromné množství článků. S dalšími dvěma blogery jsem se pustila do náročné výzvy a každý den zveřejňovala článek na určené téma. Říkala jsem si, že by mohlo být zajímavé některá témata aktualizovat. A co jiného vytáhnout na konci zkouškového, než studium? 

Zadání znělo konkrétně takto: What your education level is and why you chose that path. Původní článek si můžete přečíst zde. 

• Na denní studium se mi nechtělo. Vidina "dospěláckého" života se mi líbila víc než vysedávání ve škole. Roli tam hrál i kluk. Z něj se vyklubal blbec, nicméně navzdory tomu ani dalším komplikacím kombinované formy nelituji. 
• K prvnímu studiu jsem se zapsala 25. 8. 2015. (Zrovna na narozeniny toho blbce. Ironie?) 
• Dva roky šly hladce. Ke studiu jsem měla brigádu. 
• Třetí ročník šel naopak špatně. Začala jsem učit ve škole, která nebyla zaměstnáním, nýbrž peklem. Kredity jsem sbírala až o prázdninách. 
• Během čtvrtého ročníku jsem pracovala v dobré škole, avšak pronásledovaly mě resty z předchozích semestrů. Na jaře se obtížné studium střetlo s nepříjemnými událostmi v osobní rovině. Vzdělávání jsem neúspěšně ukončila po čtyřech letech. 
• Následovala krátkodobá krize. Byla jsem přesvědčená, že nikdy nebudu učit. Nakonec jsem přece jen znovu podala přihlášku na učitelství pro 1. stupeň. Uvědomila jsem si, že žádná jiná práce pro mne není dost dobrá. 

• K druhému studiu jsem se zapsala 14. 7. 2020. Tentokrát hezky na svůj svátek, ne na významný den některého blbce. 
• První semestr začal měsíc po narození syna. A v době covidové, takže všechno probíhalo online. Ročník jsem zvládla hladce. 
• Ještě v době původní bloggerchallenge, druhý rok nového studia, jsem doufala, že získám titul v roce 2023. Nechápu, kde jsem na to byla! I když mi některé předměty uznali, stálo by mě hodně úsilí všechno stihnout tak rychle. 
• ...a už vůbec jsem při psaní onoho článku netušila, že budu přerušovat studium. Výuka probíhala prezenčně. Hlídání ročního synáčka nebylo vždy možné. Navíc to znovu nebylo lehké v osobní rovině. Brala jsem antidepresiva... 
• Pravděpodobný rok státnic se posunul na rok 2025. Zdá se, že to klapne. 

Uplynulého semestru jsem se bála. Kombinace práce, studia a tříletého dítěte se zdá být šílená! Nebylo to ovšem tak náročné. Vděčím tomu mimo jiné nižšímu počtu předmětů. Některé "letošní" jsem splnila dříve nebo mi byly uznány. A co víc, pouze jeden měl klasickou zkoušku stylem našprtej se-předvěď se. Do ostatních jsem tvořila prezentace, přípravy hodiny, koncepce výukových cílů, portfolio začínajícího učitele a výrobek na téma vesmírné smetí. 

Úkoly se daly rozvrhnout do průběhu celého semestru. A co je nejlepší? Během zkouškového jsem pouze jednou jela do Ostravy. Tím odpadl organizační chaos. 

Dobrý pocit mám z toho, že jsem si zapsala téma diplomové práce. Aktuálně dávám dohromady doporučenou literaturu a těším se na první schůzku s vedoucím. Tak blízko k titulu jsem ještě nebyla! (Kdysi v Olomouci jsem nějak nezvládla byrokratické kolečko. Případná obhajoba práce by tak proběhla o rok později, než bylo v plánu.)

Věřím, že to zvládnu. Musím. Mám plnou třídu milých důvodů to dotáhnout do konce. :) 

Příští rok snad budu paní magistra! 

Beru životní události trochu v jiném pořadí, než je zvykem, že?  

Kája