Prázdninový deník aneb plnila jsem svůj vlastní úkol

Na konci června jsem dětem kromě vysvědčení rozdala i pochvaly a prázdninové deníky. Pobídla jsem je, aby si zapisovaly své letní zážitky. Tento (dobrovolný!) domácí úkol dostaly proto, aby přes léto nezapomněly, jak že se vlastně píše, a aby trénovaly dovednost zaznamenávat svoje myšlenky. Když jsem v červenci odjela na dovolenou, napadlo mě, že bych si měla vést prázdninový deník i já. Ne proto, abych nezapomněla, jak se píše. Především chci být dětem vzorem.

Myšlenka, že dám dětem na prázdniny sešit k zapisování zážitků, přišel hned na začátku školního roku. Přesto jsem deníky připravovala k předání na poslední chvíli - a jsem ráda, že mi pomohla školní asistentka, bez ní bych nad deníky nejspíš ponocovala. Každému jsem vytvořila úvodní stránku se sluníčkem a jménem. V sešitě na děti čekal vzkaz s přáním pěkných prázdnin. 

Vedení prázdninového deníku má pro děti spoustu přínosů. 

1. Vzpomenou si i přes léto, že existuje nějaké psaní. :) Mladší děti si připomenou tvary psacích písmen (i třeťáci po prázdninách přemýšlejí, jak se co psalo), starší si udrží návyk psaní, cvičí ruku. 
2. Trénují se ve slohu, zapisují svoje myšlenky, zážitky... a to se hodí nejen ve škole!
3. Vzhledem k tomu, že deník nemá předepsanou formu (alespoň ne ode mne), podněcuje kreativitu. Budou tam fotky? Nebo ilustrace? Kombinace obojího? Jak budou vypadat nadpisy? Vybarvím datum? Možností je tolik!
4. Vyrobí si milou památku.  

Z pedagogického hlediska vidím deník jako cestu k naplňování očekáváných výstupů v českém jazyce a ve výtvarce a také k rozvíjení klíčových kompetencí. Kurikulární dokumenty se radují. 

Já se raduju z výsledků. Do práce se pustilo dost žáků. Každý po svém, každý parádně. 

Na dovolené mě napadlo, že bych si takový deník měla vést i já. Z výše uvedených bodů pro mne více méně platí jen čtyřka. Za to se přidává velice důležitá pětka: Jsem dětem vzorem. 

Jít příkladem je to nejlepší, co člověk může ve výchově udělat. Deník není ani zdaleka první aktivita, do které jsem se zapojila společně se svými žáky. Ráda se s nimi patlám v barvách, hraju s nimi hry, pokud není potřeba, abych ji vedla, v tělocviku si dám kolečka na rozehřátí s nimi, zpívám, tancuju, loni jsem vyplnila dvě písanky, ať vidí, jak mají vypadat a ať v tom nejsou sami. 

Marie Veronika před časem zveřejnila článek, ve kterém popisuje, jak a proč dělá domácí úkoly, které zadává svým gymnazistům. Její přístup se mi líbí. Do komentáře jsem jí napsala, že se budu inspirovat. Později mi došlo, že už se dávno činím jako ona. Rozdíl je v tom, že zatímco ona učí prakticky dospělé lidi, já mám ve třídě malé děti, takže zadáváme (a plníme) odlišné aktivity. 

• Marie Veronika: Proč dělám vlastní domácí úkoly

Hotový deník jsem vzala do školy. Povyprávěla jsem o nejlepších dovolených a výletech a ukázala jsem fotky. Deník jsem nechala volně přístupný. Práce paní učitelky je vždycky nejzajímavější. 

Kája