Jsem čajomilka

Odejděte do kuchyně, připravte si nějaký dobrý čaj a pak se vraťte ke čtení. Dnes píšu o lásce k čaji a čajovnám.


Krátce o gymnaziálním vzdělání


Na gymplu mě toho naučili až moc. Denně nám do hlav valili kvanta informací. Občas s překvapením zjišťuju, že toho ve mně dost zůstalo. Ale k čemu se to člověku hodí? Většinou jenom k pofrajeření. A k napovídání mamce při luštění křížovek. A taky mi to samozřejmě dost ulehčilo přípravy na některé zkoušky. Celkově je však gymnaziální vzdělání úplně na nic, protože nám do života nedal nic moc praktického. Možná tak schopnost se šprtat. Dále jsem si na gymplu vybudovala svůj sarkastický způsob vyjadřování. A získala jsem lásku k Vídni, metalu... a čajovnám.

Od nejistého seznámení k lásce

Moje čajovnové poprvé se konalo v zimě 2010. Byli jsme ještě malí bažanti, slavili jsme sotva čtrnácté narozeniny. Frýdlantská čajovna je poměrně zvláštní místo s trošku pochybnou nabídkou. Ta mi dovolila zachovat se strašně barbarsky a objednat si pigi čaj. Nebyl mi cizí a nebyl drahý, ačkoli bych za tu cenu v supermarketu koupila minimálně celou krabičku. O pořádné čajové kultuře jsem se tehdy přílš nedozvěděla. Neberme proto tuto návštěvu čajovny příliš vážně. Budeme ji pokládat jen za jakési seznámení se skutečností, že čajovny existují.

Moje čajovnové podruhé se konalo - a to vím přesně - 18. 6. 2010. Tentokrát v naši milovné Dobré čajovně. Byla to neplánovaná akce. Potkala jsem kámošku cestou ze sborového vystoupení a nemohla jsem odolat. Seděly jsme u stolu číslo jedna, aniž bychom tušily, že to jednou bude ,,náš" stůl a že ho budeme rezervovat klidně i týdenním předstihem. Tehdy jsem poprvé ochutnala pořádný čaj. Pocity jsem měla dost smíšené, charakterizovala bych je jako můj aktuální vztah ke kustovnici: bylo to tak hnusné, až to bylo dobré a chtěla jsem víc. Jako puberťačky nezvyklé na účinky čaje jsme dostávaly kvalitní záchvaty smíchu. Až to vyprovokovalo babču z druhého konce čajového sálu, aby k nám přišla a řekla: ,,Děvčata, tady jste v čajovně, tady lidé chodí odpočívat."


Ve druháku jsem chodila do čajovny jen někdy, ve třeťáku četnost narůstala. A poslední dobou jsem tam pečená vařená. Nejvíc samozřejmě v té naši, ale cizím podnikům se nebráním. V roce 2014 jsem v různých čajovnách byla celkem devatenáctkrát, v roce 2015 třicet šest krát. Jsem zvědavá na letošní výsledek, zatím mám osmnáct návštěv, o prázdninách to určitě prudce naroste. Radši nepočítám, kolik jsem už propila peněz! Naštěstí mám do naši čajovny kouzelnou kartičku na slevy. Naši čajmani mě znají, odhadují, co si asi dám a diví se, když se delší dobu neukážu. Nedávno jsme se s Anežkou dočkaly velice milé pozornosti - přinesli nám misku oliv zdarma. Mňam!


Jsem tam jako doma.

O pití čaje v ,,opravdovém doma"

Domácí čajování nemá tak hlubokou historii. Ještě začátkem páťáku, což jsou dva roky, jsem prohlašovala, že čaje piju jenom v čajovně. A to jako fakt, ani ty porcované jsem si moc nedělala, snad jen při občasné snaze vyhnat z těla bacily.

A pak jsme jednou přemýšlely, co dát rodičům na Vánoce. Vykoumaly, že bychom mohly zajít do Speciálky a koupit jim nějaký super čaj a kvalitní kávu. Učinily jsme tak. Kafe bylo po čase při nějaké příležitosti darováno někomu jinému, čaj doma jen tak ležel. Údajně je totiž strašně složité jej připravit. No jo, je třeba čaj ve správném množství nasypat do nějaké nádoby, přelít ho teplou (ne vařící!) vodou, pohlídat si dobu louhování a pak jej přecedit. Náročný proces proti koupání pytlíku. A tak se stalo, že jsem ten výborný čaj upíjela rodičům já.

Postupně jsem si vybudovala závislost. Během šesťáku jsem se naučila začínat den zeleným čajem. Naučila jsem se též na bylinky. Porcované čaje se staly něčím odporným a zapovězeným.

Po maturitě jsem se vypracovala k dokonalosti. Nebo spíš úplné magorii. Sbírka čajů se postupně rozrostla. Momenálně jich mám jedenáct a rozhodně si nemyslím, že je to konečné číslo.



Pěkný čajový zážitek z poslední doby


V neděli se v Cieszyně konal čajový festival Święto Herbaty. Nebyla bych to já, kdybych tam chyběla! Holky neměly čas, takže jsme podnikly půlrodinný výlet - jela jsem s mamkou a sestrou. Viděly jsme různé lapače snů, vějíře, vonné tyčinky, etno oblečení. Občerstvit jsme se mohly výborným vegan jídlem. A co je hlavní - všude bylo plno krásných konviček a gaiwanů a šálků a sympatických lidi z různých čajove, kteří dávali návštěvníkům ochutnávat rozličné čaje. Degustaci doprovázeli vyčerpávajícím vyprávěním o pěstování a sklizni čaje. Byla jsem ve svém živlu! I sestře se to líbilo. Mamka pro to samozřejmě vůbec neměla pochopení. Dokonce jednomu čajmanovi řekla, že nechce čaj, ale kávu! Divím se, že po ní nehodil konvičku... Mamka čajům prostě absolutně nerozumí.


Ze svátku čaje jsme si se sestrou přivezly jeden vynikající tmavý čaj. Je ho jen padesát gramů, bohužel. Vůbec nevím, jak ho budu příště shánět, na internetu ho vůbec nemůžu dohledat, ani na stránkách oné čajovny. Čajovny z Bratislavy! Ano, povídala jsem si v Polsku se Slovákem. Byl to příjemný mladý muž, povídal o sto šest, seděly jsme u něj docela dlouho. (Zatímco mamka se opalovala opodál.) Chutnaly nám všechny thajské poklady, které jsme u něj ochutnaly, ten tmavý však zvítězil. Natolik, že jsme si ho musely doma připravit ještě v ten den!



Velká čajová urážka


Dovolím si malou poznámku k onomu Slovákovi. Nejdřív jsem vůbec neměla na rozdíl od něj chuť se nějak vybavovat. Zeptal se mě, jaké piju čaje. Než jsem stačila vymyslet, co mu odpovím, obvinil mě z pití sáčkových čajů! Hodila jsem na něj ten nejvražednější pohled, jaký umím. On překvapeně vykulil oči. ,,Tak to jste ji urazil!" oznámila mu sestra. A pak už mi rozhovor docela šel. Musela jsem se nějak obhájit.



Čaj nebo káva?

Jsem čajový maniak, ale kávu mám taky ráda. Zatímco čaj si vychutnám jen tak sama, na kávu potřebuju nějakou příležitost. Minimálně si ji musím dát s někým. Nebo mi musí být nabídnuta stevardem ve vlaku. Nebo tak něco. A jsem na ni čím dál větší labužník. Po návratu s Itálie bych si nejradši dávala jen pořádné malinké silné espresso. Teda když už. Kávu zas k životu zas tak nepotřebuju. Mám ji jen ráda, kdežto čaj je můj život! (TIP! V Bistré krávě v Olomouci mají vynikající a stojí jen 29 korun.)



A co vy? Máte radši čaje nebo kávu? Nebo si snad raději dáte pivo...?




Kája


Komentáře