Málem mě odfouklo - Výšlap na Velký Javorník

Přes složitou domluvu jsme se zázrakem domluvili na krásném výletě. Minulou sobotu, po protancovaném večeru na školním plese, jsem se s kamarády vydrápala na Velký Javorník. Doslova vydrápala!

Sraz byl domluvený na devět, přestože jsem věděla, že nemám šanci tam být včas - vlak na místo přijíždí až v 9:10. (Dobře, šance by byla, ale musela bych být až moc aktivní a jet o hodinu dřív.)
I tak jsem přijela jako první. Vůbec mě to nepřekvapilo, kamarádi si rádi dávají na čas. Po chvilce posedávání v nepříjemné čekárně jsem konečně uviděla auto s Radimem a Michalem. Tom stále chyběl. Jelikož nám bylo jasné, že si na něho ještě chvíli počkáme, vydali jsme se do nedalekého obchodu pro pár nezbytností na cestu, jako jsou tatranky a minerálka.

Z obchodu jsme vyšli ve správný moment - Tom zrovna parkoval. Byli jsme kompletní, mohli jsme vyrazit. 



Modrá obloha, sluníčko svítilo, počasí akorát na výlet, že? 

Budu upřímná. Občas jsem v duchu tajně nadávala, že jsem vyrazila. To když mi podkluzoval led na stezce a pařez, který mi měl být záchranou, se rozpadl.
Jít po teňoučké blátivé uličce mezi ledem a prudkých srazem byla na mne až moc velká dávka adrenalinu. Přišlo mi to sice ,,strašně husté a prostě super", zároveň jsem si ale představovala, jak nepříjemné by bylo skutálet se dolů.

Kousek před vrcholem Tom rozhodl, že nepůjdeme po stezce. Právě na ni se totiž držel led. Vydal se někam skrz lez a my ho ochotně následovali. Ze začátku se jeho trasa nezdála vůbec hrozná, nepočítám-li odpornou igelitku mezi stromy. Vůbec jsme ovšem nestoupali, což se podepsalo na posledním úseku. 

Otestovali jsme horolezecké dovednosti, fakt že jo. ,,Cesta" byla téměř kolmá.
,,Kájo, lez, mě už ten kořen dlouho neudrží," slyšela jsem, když jsem se snažila najít co nejideálnější cestu nahoru. Kromě hlasu ovlivnilo mou rychlost uvolňování kamene, kterého jsem se zrovna křečovitě držela.

Hory jsou nevyzpytatelné a neměly by se podceňovat. Už nikdy žádné ,,jdu jenom do Beskyd, bude to pohodička". Horolezecká výbava je povinná! 







Nahoře jsme se občerstvili a podívali se do okolí z rozhledny. Kvůli hodně silnému větru jsme se ale brzo vydali dolů, tentokrát už celkem přátelskou cestou. Zpívali jsme si k tomu pecky typu znělka rádia Orion.

Smála jsem se a říkala si, že mám ty nejstřelenější kamarády na světě.
Nepokoušejte se mě přesvědčit, že skutečné mistry máte vy. Nebudu vám věřit. :)



Co jste dělali o víkendu vy?

Komentáře

  1. Je roztomilounká, je to takový naše miminko :-)
    Výšlap na Velký Javorník, tyjo, tak to se nedivím že sis někdy nadávala že jsi vůbec šla, ale věřím že ten výhled stál za to a zase aspoň jsi se provětrala a máte na co vzpomínat :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Máš můj obdiv, hory nikdy nebyly mé hobby, mám k nim velký respekt.

    OdpovědětVymazat
  3. Taky si občas zanadávám, že jsem se zas do něčeho pustila, ale většinou to pak dopadne překvapivě dobře :) Já jsem nemocná, tak se válím doma :(

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.