Pomoc, je mi špatně - tipy pro emethofobiky

Tento článek věnuji všem emetofobikům. Díky dva roky starému článku už u mě hodně z nich našlo útočiště v době krize. Pro ty, kdo o emetofobii nic neví, uvádím dole užitečné odkazy.



Když  kynofobik uvidí v dálce psa, živě si představuje, jak pes přibíhá a kouše ho. Pes si přitom všímá něčeho úplně jiného a ostatní lidé si řeknou maximálně: ,,Hm, pes." Podobně je to s emetofobiky a nevolností. Stačí nám cítit se jen malinko jinak a už máme rozklepané všechny nervy. Normální člověk by v takové chvíli na zvracení ani nepomyslel.

Sama takovými stavy nyní netrpím moc často. (Celkově se mi emetofobie zmírňuje, i o tom jednou napíšu.)  Když takový stav náhodou přijde, postupuji podle zažitých metod. O ty se teď podělím, třeba tím někomu pomůžu. :)



Základem všeho  je pro mne v dané situaci o strachu nikomu neříkat. Dobře totiž vím, že se jedná o planý poplach. Ostatní by mi chtěli někde zastavit/přinést mi kyblík/atd. Nepomohli by, naopak by můj strach ještě posílili.

 Když někdo vidí, že nejsem úplně v pohodě a zeptá se, jestli mi není špatně, odpovídám raději, že jsem unavená. Snažím se to prostě tajit co nejvíc je to možné. (Občas se stane, že mi nic není, jen se třeba dívám do blba, někomu je to divné, a po dotazu, zda mi není špatně, se najednou začnu moc pozorovat a dostanu se do poplašného stavu...)

Dalším důvodem, proč ,,nevolnost" tajím, je stydlivost. Je pro mne strašně ponižující, kdyby se třeba někdo jen dozvěděl, že jsem včera zvracela, nedej bože kdyby mě při tom  někdo viděl.


Dále je důležité zaměstnat mozek.

Více méně jakkoli. V sedmi osmi letech, když byla moje emetofobie v plenkách, jsem si pomáhala pochodováním po bytě a hlasitým zpěvem. Dělávala jsem to, když mamka vařila špenát. Jednou jsem se totiž ze školního pozvracela. Špenát v tom byl nevinně, byla jsem zrovna nemocná, i tak jsem z něj měla respekt. Ve škole jsem ho nejedla vůbec, doma jsem si zlepšovala náladu, abych nemyslela na tragédii.

Dnes už nepochoduji ani nezpívám. Tedy, nedělám to doma, abych byla přesná. Mám-li možnost jít na procházku, okamžitě vyrážím a zpívám venku.

Co když to ale není možné?


Je mi špatně ve škole/v práci apod.

Po troškách piji. S myšlenkou, že se mi obsah žaludku rozředí a lépe stráví, v horším případě to aspoň půjde lépe ven. (Nevyvracejte mi to, prosím. Závisí na tom můj život!) Je-li možnost, udělám si čaj, z pravidla heřmánkový, meduňkový nebo zelený. Bylinky uklidňují, po zeleném zase v normálním stavu dostávám hlad, tudíž od něj prostě očekávám lepší trávení.

Čaj má na mne výraznější účinky. Nevím, zda skutečně zmůže tolik, nebo mi jen udělá dobře na psychice, každopádně vám hrnek teplého nápoje doporučuji všemi deseti. Kafařům možná pomůže i káva, záleží, jak se kdo cítí. Já sama s ní nemám úplně dobré zkušenosti, proto se ji v takových chvílích vyhýbám jak čert kříži.

Na zaměstnání mozku používám násobky. Ne ty z malé násobilky, které nás ve druhé třídě drtili nazpaměť, ale nějaké těžší, třeba sedmnácti, dvaceti šesti apod. Důležité je říkat je co nejrychleji, tak, abychom pořád něco sčítali a myšlenky neměly čas utíkat k problému.

Obvykle se mi uleví během deseti minut.


Je mi špatně v noci!

V noci můžete samozřejmě vyzkoušet výše uvedené metody, vlastně byste alespoň něco dokonce zkusit měli. Předpokládám však, že se chcete v klidu vyspat na další den, proto se podíváme na speciální noční tipy.

Naskládejte na sebe co nejvíc polštářů. Připravte si postel tak, abyste měli hlavu hodně vysoko. Uvelebte se na záda to polohy, o které je těžké říct, zda se jedná o sed nebo leh. Strčte si do uší sluchátka a pusťte si oblíbenou hudbu, doporučuji spíše něco klidnějšího. Pozorně se zaposlouchejte a pomalu dýchejte.

Já k tomu hýbám prsty na nohách. Přikázal mi to kdysi dávno taťka, když mi bylo špatně. Nevím, jestli to má nějaký opravdový význam. Přijde mi to nesmyslné, na druhou stranu to třeba masíruje nějaké body, kdo ví. Každopádně mi to pomáhá, mám to tak zakódované z dětství. Můžete to zkusit na chvíli taky, když nic, alespoň budete mít další podnět pro mozek a budete se méně soustředit na to, jak vám je. ;)


Je mi špatně za jízdy! 

Kinedryl, sedět spíš vpředu, nečíst si,  před cestou nejíst, to určitě znáte.
To všechno by mělo nevolnosti zabránit. Co si však budeme povídat, kinedryl je svinstvo, beru ho jen někdy, navíc emetofobik může mít katastrofický scénář kdykoliv.

Tak zaprvé: Skutečě si sedněte raději dopředu, aby s vámi autobus neházel nebo abyste v autě viděli na cestu a všechny zatáčky. Zadruhé: Vozte si kinedryl, i když ho neberete. V případě nouze do sebe hodíte trošku silnější dávku a uleví se vám. Podobná informace se píše i v příbalovém letáku, nemusíte se tedy bát, že se předávkujete.

Dále, pro psychickou pohodu, si vezměte sáček a mějte ho celou cestu po ruce. Od zvracení to sice nepomůže, ale aspoň budete mít jistotu, že... no, však víte, co myslím. :)

Vybavte se mentolovými žvýkačkami nebo bonbóny. Zaměstnáte se a možná trochu uklidníte žaludek. Napadá mě, že by pomohlo brát si s sebou Coca colu, jestliže má opravdu tak výborné účinky. Já ji nepiji, nechutná mi, takže ji nepoužívám.

A co je úplně nejlepší? Pustit si hudbu a cestu prospat. Tedy, ne že bych vás nutila spát doopravdy. Stačí zavřít oči a soustředit se na tóny. Tělu skoro ani nedojde, že někam jede...



Takto přežívám posledních možná deset let, co mám ze zvracení silnější strach, menší známky jsem ale projevovala už mnohem dřív.

S čím se perete vy?

Kája



Slibované odkazy: 

Můj článek: Zvracet? To snad ne! aneb Jak se projevuje emetofobie
Něčí blog, kde se dozvíte vše o emetofobii: emetofobie.blogspot.cz


Je můj článek užitečný? Podpořte mě! 

Dejte mi pět hvězdiček na blogr.cz.

Komentáře

  1. Já osobně netrpím na tuto fóbii, ale naopak je mi opravdu velmi často špatně a hlavně v dopravních prostředcích, to je moje smrt. Takže třeba někomu pomůžou tipy, které mě pomáhají a tys je nezmínila: mátový čaj, zpívání a jídlo během jízdy - nejvíc pomáhají sušenky, keksíky a takové blbosti, pořád je do sebe ládovat.
    Day

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zpěv jsem tak trochu zmínila. ;)
      Mátový čaj, no samozřejmě, ten by pomáhat měl. Já to zobecňuji tak nějak obecně na čaj. :D
      Děkuji za doplnění. :)

      Vymazat
  2. Teda, vůbec jsem nevěděla, že něco takového existuje, takže díky za osvětlení. Navíc fakt skvěle sepsaný článek s radami, jak si trochu pomoct, určitě hodně lidem, kteří to mají stejně, pomůže. :)

    blog Days of Daysy
    Agregátor blogů - zviditelni svůj blog

    OdpovědětVymazat
  3. V dopravním prostředku nečíst, nespat, zaměstnat mysl pozorováním lidí, krajiny. Nepít teplé nápoje, nejlepší je studená voda, ještě lépe s ledem, ta stáhne žaludeční sliznici. To je moje dlouholetá zkušenost.Hanako

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně právě přijde, že víc uklidní ten čaj. Teplý, samozřejmě.
      Příliš studený nápoj přece není vhodný ani normálně. Naopak např. po mastném jídle by se mělo pít něco teplého a s vodou počkat.

      Vymazat
    2. Ten ledový nápoj platí pro situaci, kdy ti je opravdu na zvracení. Jinak preferuji čaj, vlahý či teplý i v horku. Hanako

      Vymazat
    3. Jo tak, až v opravdové nouzi. Tak to jo. Na tu jsem raději ani nemyslela. :D
      Děkuji za doplnění.

      Vymazat
    4. Ahoj, odkazuju tě na emetofobici.blogspot.cz, je to můj "projekt", který bych brzy ráda vypustila do světa.

      Vymazat
  4. Tak to Tě lituji.Mě bylo jednou špatně na lodi. Jeli jsme ze Sicílie na Maltu a byly veliké vlny.
    Lydie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně na lodi, respeltive trajektu, špatně nebylo. Vzala jsem si silnějši dávku kinedrylu. Ani z jedné cesty si skoro nic nevzpomínám...
      Děkuji za komentář. :)

      Vymazat
  5. Je vtipné, jak máš stejné tipy jako já. Já taky počítám a když je mi špatně v noci dávám si pod hlavu polštáře a spím v sedě. :D Pak mi pomáhá kola, kterou normálně nemůžu ani cejtit, ale na ten žaludek fakt pomáhá.
    Já měla emethofobii v rámci svých úzkostí paniky, takže jsem si s tím bohužel užila dost, jak se zvracením, tak se strachem z něho. A jako malá jsem měla extrémně citlivý žaludek, takže každou jízdu jakýmkoliv dopravním prostředkem jsem ... Zkušeností fakt mraky, tedy. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aspoň je vidět, že to jsou osvědčené a funkční metody. ;)

      Vymazat
  6. Fobií sice netrpím, ale občasnými nevolnostmi v dopravních prostředcích ano. A pro mě je rada Hanako pozorovat krajinu naprosto vražedná, mně je totiž zle z toho, jak rychle ubíhá, nejhorší je to ve vlaku. Ale souhlasím, že někomu to pomůže, protože si zaměstná mozek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zajímavé, právě jízda vlakem je pro mne úplně nejlepší!

      Vymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.