Ty chceš kafe? Smůla, holka!

Káva je droga. Ač daleko více miluji čaj, mnohdy hořím touhou po kávě. Bohužel platí, že chuť na kávu je přímo úměrná nemožnosti ji dostat. Nechápete, co tím myslím? Čtěte dál a dozvíte se to.




Vídeň, prosinec 2010 

Historické souvislosti: Tři malé holky vyrazily se školou na výlet do Vídně. Po návštěvě muzea a po procházce městem zatoužily posedět v kavárně.
Kávochoutkové souvislosti: Byla jsem mezi kafaři začátečník. Doma jsem si vařila instantní Nesco a dokonce ho i sladila. Nebyla jsem vůbec labužník.
Děj: Objednala jsem si nějaké kafe. Přinesli mi malinké kafíčko. Bylo moc silné.Vůbec jsem si ho neužila. Byla jsem zklamaná. Ještě jsem netušila, že právě espresso pro mne bude jednou špičkou mezi kávami. Vlastně jsem tehdy zjistila, že existuje picolo a pár let tomu věřila. Kalamita, katastrofa. Každopádně tehdy nedošlo k uspokojení touhy po kávě.


Vídeň, prosinec 2011

Historické souvislosti: Podobné jako v předchozím odstavci, ovšem pohybovali jsme se v jiné sestavě: tři holky a jeden kluk.
Popis kavárny: Jako z hororu. Nefungovala v ní elektrika, během naši přítomnosti se několikrát úplně zhaslo. Kavárna byla asi sto let stará. Dámy, které obsluhovaly, byly pravděpodobně ještě starší. Chodily pomalinku a třásly se jim ruce tolik, že věci na tácku nadskakovaly. Říkali jsme jim smrtky.
Děj: Přišli jsme do kavárny, vybrali si, co si dáme a čekali na obsluhu. K vedlejšímu stolu přisedl starší německy mluvící pár. Vybrali si, objednali...a my stále čekali. Pár dostal pití. Teprve potom jsme si mohli objednat! Vyžádali jsme si tři horké čokolády a jednu kávu. Pár vedle nás zaplatil a odešel. Smrtky každou chvilku vyrážely s tácky ke všem stolům okolo kromě našeho. Trvalo hodně dlouho, než u nás konečně přistály, kupodivu nevylité, horké čokolády. ,,Káva bude hned," dozvěděla jsem se. Kamarádi dopili, noví zákazníci u vedlejšího stolu dopili, smrtka pochodovala všude možně, ale kávy pořád nebylo. Jelikož jsme chtěli stihnout vánoční trhy, musela jsem čekání vzdát. Dopadla jsem tedy ještě hůř než rok předtím!


Happy end: V roce 2012 jsem ve Vídni nebyla, nechtěla jsem riskovat nekávu. Další rok jsem se tam však dostala. Navštívili jsme kavárnu v Muzeu moderního umění. Konečně se zadařilo! Šly jsme tam s Anežkou pro jistotu i další dva roky. Loni jsem ve Vídni opět nebyla. Za to jsem byla v Salzburgu, kde se nám o kávu postaralo Tchibo. Jistota je jistota!





Orlová, březen 2015

Historické souvislosti: Byli jsme s orchestrem na soutěži. Měli jsme přestávku mezi zvukovou zkouškou a samotným soutěžním vystoupením a já se chtěla posilnit kávou. V kulturním domě, kde se soutěž konala, byla restaurace a automaty. V restauraci mě odmítli obsloužit, že prý teď podávají obědy a káva by je zbytečně zdržovala/zaplňovala bych jim místo. Automatu jsem zase nedůvěřovala.
Děj: Děj je docela nudný, neodehrálo se nic zajímavého. Bloudila jsem městem a zaměřovala se na nápis Káva s sebou. Obešla jsem pár míst, kde se obvykle káva s sebou podává, ale neuspěla jsem.



Kávové nepříjemnosti spojené se školou 

Kapitola první: Trávení volného času mezi přednáškami

Historické souvislosti: Začala jsem studovat v Olomouci. Ještě jsem to tam pořádně neznala, ale chtěla jsem kávu. Ve vyučování mi vznikla mezera.
Kávochoutkové souvislosti: Fuj, káva ze školního automatu mi určitě stačit nebude.
Děj: Vydala jsem se na Horní náměstí do McDonaldu. Věděla jsem už několik let, že tam je, viděla jsem ho, když jsme byli v Olomouci na soutěži s orchestrem. Navíc jsem si tam dávala kávu před zápisem na vysokou školu. Došlapala jsem na náměstí a zjistila jsem nemilou věc: zápis se konal asi dva týdny před zavřením McDonaldu! Stála jsem u prázdné budovy. Někdejší existenci mekáče dokazoval jen informační papír. Smůla, holka.


Kapitola druhá: Jsem nezajímavá a nenápadná

Historické souvislosti: Chtěla jsem jet domů. Velké mrazy způsobily na tratích hotovou kalamitu. Můj vlak měl ve výsledku asi sto minut zpoždění. To nám samozřejmě neřekli hned, zpočátku strašili třicítkou. Napadlo mě zpříjemnit si čekání v kavárně.
Děj: Objednala jsem si u pultu dortík a kávu, zaplatila. Paní mi řekla, že se můžu posadit, vše mi přinese. Usadila jsem se vedle paní, která si objednala chviličku přede mnou. Netrvalo dlouho a dostala svou kávu. Těšila jsem se, že ji dostanu taky. Nic se ale nedělo. Sledovala jsem paní za pultem; vytahovala nádobí z myčky a něco uklízela. ,,Asi to potřebuje udělat hned", řekla jsem si. Čekala jsem a čekala, když tu jsem si všimla, že už nese kávu novým lidem! Musela jsem se jít připomenout. Štěstí, že se zpoždění navyšovalo, v opačném případě bych se asi nedočkala.


Kapitola třetí: Po zkoušce bude kafíčko! 

Historické souvislosti: Měla jsem těžkou zkoušku z češtiny a test z angličtiny. Celý den jsem se těšila, že domů pojedu Regiojetem ve třídě Relax, dám si tvarohový dort a k tomu kávu.
Děj: Hmm, mám hodně času na vlak, že bych šla do kavárny? Hm, ne, ve vlaku přece dostanu kávu zadarmo. Radši se projdu ke klášteru, ještě jsem tam nebyla. O hodinu a půl později jsem se od stevardky dozvěděla: ,,Omlouvám se, bohužel nám nefunguje kávovar!" Grr.


Kapitola čtvrtá: Káva cestou do školy 

Historické souvislosti: Jela jsem Regiojetem, tentokrát do školy. Měla jsem za sebou jen čtyři hodiny spánku, kávu jsem nejen chtěla, ale dokonce potřebovala.
Děj: Trvalo, než jsem si vůbec mohla kávu objednat. Už jsme byli asi za polovinou cesty. Zdůraznila jsem, že do toho lunga opravdu nechci mléko. Stevardka přišla těsně před Olomoucí. ,,Lungo s mlékem pro vás," podala mi kelímek. ,,Aha, pardon, já vám donesu jiné," řekla a zmizela. Bylo mi jasné, že se už správné kávy nedočkám...


Nabitá špatným zážitkem jsem potom skoro celou psychologii sepisovala tento článek. Věřte, že by se těch případů našlo víc.
Získat (správné) kafe někdy není vůbec jednoduché! Znáte také takové problémy?


Kája 





Komentáře

  1. Tak v tomhle článku jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí.
    Ach jak já miluji kávu... zrovna si jednu teď dělám :D
    Jo to shánění někdy taky znám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak to myslíš, ty zajímavé věci? Je to ironicka poznámka či nikoliv?

      Vymazat
  2. Já tak často kávu nepiji, vlastně se jí vyhýbám, protože se nechci stát na ní závislý, ale po přečtení tohoto článku jsem na ni dostal chuť. Díky! Díky! :DD

    OdpovědětVymazat
  3. Kávu jsem začala pít až když jsem čekala prvního syna, t.j. v 21 letech. Na doporučení lékaře, protože jsem měla nízký tlak a točívala se mi hlava. Pak jsem si ji občas vařila v práci v průběhu let se z toho stal zvyk. Jen bych chtěla dodat- při takové obsluze bych se asi dost hlasitě ozvala. Mám ve zvyku se bránit, když mne někdo přehlíží. Zvláště, když spěchám. Kávu horkou nemám ráda, takže mi to chvíli trvá, no.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to už musí být fakt hodně, abych se ozvala. Většinou si všechno jenom myslím, ale nahlas nic neřeknu. :D Jen když vidím, že se někdo chová nespravedlivě ke svému psovi, to jsem schopna nadávat. Naposledy třeba dneska...

      Vymazat
  4. Pre mňa je vždy neskutočne ťažké rozhodnúť sa medzi kávou a čajom. Ale zažila som prípad Kedy som sa svojej kávy takmer nedočkala. Ach, bolo to ničivé čakanie zvlášť keď som vtedy v noci spala zhruba hodinu a pol.
    Inak super článok. 😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář a za chválu. :)
      Já se nikdy nemusím rozhodovat mezi kávou a čajem. Čaj piju po litrech, káva se hodí jen do určitých situací. To potom už dopředu vím, že si ji dám. :D

      Vymazat
  5. Kávu piji jen pokud si u toho mohu řádně posedět, protože takovou tu do ruky, máme v Brně super stánky Kofi Kofi, prostě nedávám. Je mi pak špatně. Ovšem když si s tím sednu a piji pomalu, povídám si, tak je to ono. Doma si ji dělám jen výjimečně a kaji se, ale rozpustnou, vadí mi sedlina, tudíž jsem se nijak nedokopala k tomu si koupit filtry nebo něco. Ale sama vím, že zrnkovou kávu piji normálně, protože jsme ji jednou koupili a nechali si ji namlet. Bohužel máma je ten člověk, co pije jakoukoliv kávu a čím kvalitnější, no tím samozřejmě chuťově horší :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Posedět a popovídat, tak je káva samozřejmě nejlepší. :)

      Vymazat
  6. Já nejsem kafíčkař, ale ani zarytý čajař. Semtam si v práci kafe dám (máme kávovar), občas i někde v kavárně, ale doma nikdy. A obyčejně mám spíš chuť na něco ovocného - domácí čaj, džus, tak něco. K espressu jsem se tudíž nestihla propít, pořád mi přijde fujavé. Má to ale tu výhodu, že se mi nestávají tyhle (ne)kávové příběhy. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čaje jsou samozřejmě důležitější. Asi tak: káva je oblíbený nápoj, čaje životní styl. :D
      Já mám espresso ráda už delší dobu no a dovolená v Itálii před rokem mě v tom posílila.
      Jo, to máš výhodu. 😁 A jsou to spíš ty nekávové příběhy. :( :D

      Vymazat
  7. Kajinko?? Ty me nemas rada? Nejak mi tu mizi komentare. Dotknul jsem se te tim radobyvtipnym poukazanim na chybejici slovo v clanku? Prijmi hlubokou omluvu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prý Kájinko.
      Srandičky blbinky. Ta hora komentářů tu celkem překážela.

      Vymazat
  8. Juuu, opravdový znalec u mne na blogu. :) Děkuji ti za komentář.

    OdpovědětVymazat
  9. Ja našťastie dostanem svoje kafe vždy,keď ho potrebujem. V kaviarňach asi nechcú riskovať explóziu nervov od mladej ženy len trochu vyššej od vedra :D Ale pamätám si to sklamanie z ľadovej kávy v Starbuckse v Budapešti. Za stovku nám do obyčajnej čiernej kávy drbli pár kociek ľadu a trochu mlieka. To nechceš.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.