V lednu na sociálních sítích frčely vzpomínky na rok 2016, trochu opožděně se přidávám i já. Rok 2016 byl zvláštní a divoký. Srovnávala jsem se s novou životní situací, totiž s tou, že už nejsem gymnazistka a že mám všechny kamarády daleko. Povedlo se mi ukončit hrozný vztah. Slavila jsem dvacet, což jsem vnímala jako další z životních převratů, ale teď si říkám, jak jsem byla krásná a mladá...
V roce 2015 jsem odmaturovala a začala dálkově studovat učitelství na univerzitě v Olomouci. Nastala velká životní změna, nejlepší kamarádky se mi odstěhovaly pryč. Neměla jsem pevný režim jako dřív, chodila jsem na brigádu, kde jsem měla směny, jak to zrovna vyšlo, a některé pátky jsem migrovala vlakem do školy. Tam se svět někdy vracel do normálu, protože jsem se mezi přednáškami scházela s jednou z kamarádek. Zároveň jsem si ale nebyla jistá, jestli jsem zvolila správný obor. Taky mě zlobil můj kluk.
Nejhorším jsem si prošla na podzim, do roku 2016 jsem vstupovala v lepším rozpoložení. Splnila jsem první zápočty a zkoušky. Cítila jsem ale, že se potřebuju rozejít s tím klukem. To ovšem nebylo vůbec jednoduché, všechny pokusy přetočil na sliby, že teď už budeme šťastní. Podařilo se mi to až v březnu. Odeslala jsem mu SMS, mobil jsem schovala do šuplíku a šla jsem se s mamkou dívat na Ordinaci v růžové zahradě. Nechtěla jsem být v pokušení reagovat na očekávanou palbu zpráv a hovorů. Přečetla jsem je až dodatečně. Škemrání vystřídaly výčitky a sprosté nadávky, ty občas přicházely i s odstupem měsíců. Osobně jsem ho ale nespatřila. Svět byl najednou krásnější!
Když jsem se z rozchodu vzpamatovala, sešly jsme se s holkama v Olomouci a mimo jiné jsme šly na koncert jednoho kamaráda. Seznámily jsme se s dalšími dvěma kluky. Bydleli nedaleko ode mne, a tak nám časem vznikla skvělá partička. Měla jsem se doma s kým bavit. Chodili jsme do čajovny, na hory, na brusle, hráli jsme aktivity a hodně jsme se smáli.
V té době jsem také absolvovala svou první náslechovou praxi. Osm hodin jsem sledovala hodiny několika učitelů v různých ročnících prvního stupně. Jako bonus jsem si vyzkoušela práci se čtvrťáky, učila jsem je písničku. Na praxi jsem se ujistila, že jsem si přece jen vybrala správný obor. Mezi dětmi jsem se cítila skvěle... a je to tak dodnes, i když mi moji páťaci dávají poslední dobou zabrat.
V květnu jsem byla v Benátkách na zpěvavé dovolené. S kamarádkou A. jsme se připojily ke gymnaziálnímu sboru a zpívaly s ním na mezinárodním koncertě. Poprvé jsem vycestovala za svoje peníze a poprvé jsem se koupala v moři.
V červenci jsme s A. vyrazily do Prahy za jedním jejím známým. Výlet se mi stal osudným, od Prahy jsem pak jezdila často a o rok později jsem se do ní nastěhovala. Potkala jsem totiž sympatického pana inženýra. Díky němu jsem se v roce 2016 poprvé podívala do Alp. Z těch se stala velká láska na celý život (na rozdíl od lásky s panem inženýrem, měla jsem krušné mládí).
Zaběhla jsem tři závody, z běhu po kampusu VŠB jsem si odnesla ceny za druhé místo. Užívala jsem si akce s kamarády a svoje četné cesty do Prahy, na brigádě jsem se stala neoficiální vedoucí, což mi dalo pocit, že jsem o kousek důležitější a moje existence má nějaký větší smysl, začalo se mi líbit na univerzitě a plánovala jsem další výlety do zahraničí. Na začátku roku 2016 jsem jen tak byla, na konci roku 2016 jsem žila.
...kdybych se vrátila do dalšího XXX6 roku, v roce 2006 nastala jedna obří událost. Pořídili jsme si štěně! Od té doby jsem psí. Štěňátko od té doby pochopitelně zestárlo a v 17 letech odešlo do psího nebe, ale ve vzpomínkách žije pořád. A co je hlavní? Dalo mi lásku ke psům, a tu si s sebou ponesu celý život!
...a v roce 1996 nastala ještě větší událost. Narodila jsem se!
Kája
Komentáře
Okomentovat
Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.