Objevování nových míst v Olomouci

Máme studovat? Máme. A chce se nám? Ne! A tak jsme radši vyrazili na výlet do Olomouce. Počasí ostatně přálo spíše objevování nových míst než vysedávání doma nad knihami a skripty. Olomouc mám z dřívějších dob dobře projdenou, přesto jsem toho spoustu viděla poprvé. Vydejte se se mnou na výlet znovu. 

Svatováclavský pivovar

Přestože nejsem pivař, provozuju pivní turistiku. Rádi ochutnáváme piva lokálních pivovarů. Sice nejsem schopna vypít najednou ani malé pivo, ale i tak mám na tento nápoj vytříbené chuťové buňky. V Olomouci jsem zvolila Svatováclavský pivovar, neboť je jeho součástí

i sympatická restaurace a my jsme chtěli někam na oběd. Zamířili jsme tam rovnou, vlak cestou nabral zpoždění a nám vyhládlo. Město muselo počkat. 

Ochutnali jsme Svatováclavskou dvanáctku a Řezané pivo pana Jošta. Obě piva byla dobrá, ale shodli jsme se, že už jsme pili lepší. Restaurace byla fajn, jídlo chutné, jediné co nám chybělo, bylo degustační prkénko. To se nám osvědčilo v jiných pivovarech. V těch jsme dostali najednou pět druhů piva po 100 ml, a tak jsme jich mohli zkusit víc. Po třetinkách se toho tolik ochutnat nedá, když máte ten den ještě jiné plány... 

• Stránky Svatováclavského pivovaru 

Kryt civilní ochrany 

Po obědě jsme prošli areálem Filozofické fakulty do Bezručových sadů. Je to park, ve kterém jsem v době svého olomoucého studia byla tisíckrát. Až teď jsem však měla příležitost podívat se do tamějšího krytu civilní ochrany, který vznikl v padesátých letech minulého století. Mně by stačilo nakouknout, manžela ale kryž zajímal, tak jsme zaplatili vstupné a šli na prohlídku. Bohužel jsme spíše zklamaní. Ano, má to atmosféru, kterou jen tak někde nezažijete, ale za 120 korun bych si představovala víc. Do deseti minut jsme byli venku. 

V budoucnu by se měla expozice rozšířit. Fandím Institutu paměti národa Olomouc, to rozhodně jo, nicméně vám, čtenářům, návštěvu spíše nedoporučuju. Expozice neodpovídá vstupnému. 

• Stránky Institutu paměti národa 

Botanická zahrada v Bezručových sadech 

Když v parku přejdete most, octnete se v botanické zahradě. Čert ví, proč jsem v ní nikdy nebyla! A nebo ani ten čert to neví... Zmínila jsem se muži, že jsem se za vodou vlastně nikdy neprocházela, a ten hned rozhodl, že se tam teda podíváme. Rostliny ještě nejsou v tom pravém rozpuju, nicméně i tak bylo co obdivovat. Strávili jsme tam docela dost času, protože jsem fotila každý květ. U blízké Korunní pevnůstky jsme pak zkoumali, jak Olomouc vypadala dříve. 

Vstup do botanické je zdarma. Zde bych přitom těch 120 korun dala velmi ráda. 

Parkánové zahrady

Parkánové zahrady

Botanická zahrada

Ulička k Hornímu náměstí

Parkánové zahrady

Botanická zahrada

Umělecké centrum UP, zde jsem chtěla studovat muzkologii

Kafe jako lusk 

Nebyli bychom to my, kdybychom si výlet do města neosladili kávou a dortem. Vybrala jsem kavárnu Kafe jak lusk. Výběr podřizuju hlavně tomu, jestli v kavárně podávají filtrovanou kávu. Když jo, je to záruky toho, že nám v ní bude chutnat - a to i kdybychom si dali espresso. Dostali jsme na výběr mezi dvěma druhy káv, což je v kavárně vždycky příjemný bonus. Vybrali jsme si ovocnější variantu. 

Kostel sv. Mořice 

Povzbuzení kávou a dortem jsme pokračovali v procházce Olomoucí. Doputovali jsme ke kostelu svatého Mořice, na jehož věž se dá vystoupat. Od mé poslední návštěvy před lety přibyla nahoře mříž. Bezpečnost se zvýšila, požitek z výhledu trochu snížil. 

Výhled z věže kostela sv. Mořice na Horní náměstí a radnici 

Park pod Dómem a vykukující věže katedrály

Na vlak jsme šli parkem pod Dómem, což je další olomoucké místo, které jsem viděla poprvé. Cestou jsme si prohlédli také pravoslavný chrám sv. Gorazda. Poslední procházku jsme pak podnikli v Ostravě. Vlak měl zpoždění, přípoj nám ujel, a tak jsme se prošli na autobusové nádraží a domů přijeli autobusem.

Další den hurá do učení!

Kája