Dvakrát rozsypaný ptačí zob

Před pár dny se mi vybavila jedna příhoda z mládí. Znovu jsem se nad ní velice pobavila, a tak jsem si řekla, že zkusím pobavit i vás. Stalo se v dobách gymnaziálních, avšak navzdory své dobré paměti nejsem schopná říct, kolik přesně mi bylo. Asi šestnáct až osmnáct. 

Každý rok jsme dávali na balkon semínka pro ptáčky. Dlouho jsme ovšem krmili jen jediného kosa. Ten si náš balkon oblíbil a rozhodl se ho bránit jako své vlastní teritorium. I když zrovna nezobal, procházel se důležitě po zábradlí, aby jiného ptáka nenapadlo přiletět. Pokud na balkoně nebyl, stále se držel v dosahu. Kdykoli se objevil jiný pták, přispěchal náš kos a vetřelce vyháněl. Vydrželo mu to několik zim po sobě. 

Kos byl velice vybíravý, ze směsi pro venkovní ptactvo jedl snad jen jeden druh semínek, ostatní nám nechával. Jednou po zimě mě mamka poslala všechno to zrní vysypat někam do křoví. Bylo v takové dlouhé, ale nízké misce, představte si to asi jako misku pod truhlík, jen byla z plechu. 

Převzala jsem misku, nesla ji ke dveřím... a ejhle, všechna semínka byla na podlaze! 

Rozutekla se všude možně, zametání byla náročná disciplína. O něco později jsem s miskou plnou zobu a trochou smetí z bytu vyrazila na chodbu. Jeden schod, druhý schod, třetí, čtvrtý, pátý... najednou mi podjela noha, spadla jsem na záda a zbývajících pár schodů jsem sjela jako na skluzavce. 

Bolelo to, to jo, ale až na pár modřin jsem byla bez úrazu. 

Za to ta semínka... 

A tak jsem zase zametala. 

Protože po úklidu chodby už byl ptačí zob opravdu hodně promíchaný s nepořádkem z chodby, vysypala jsem to nakonec do popelnice. Ptáci měli smůlu, žádné zbytky nedostali. A já jsem taky měla smůlu. Plnění jednoduchého úkolu se mi pěkně protáhlo. 

Nemyslete si ale, že jsem nemehlo, co běžně padá na schodech. Schodové nehody si vybavuju jen dvě. Ta druhá se stala o pár let později, bylo to venku a kráčela jsem naopak vzhůru. Zakopla jsem. Automaticky jsem natáhla ruce před sebe, mohly z toho být jen mírně odřené dlaně. Bohužel jsem zrovna telefonovala. Zapřela jsem se jednou dlaní a jedním displejem mobilu. 

Tolik ke schodům. 

Jaké historky máte v zásobě vy? 

Kája

P. S. Teď už mají rodiče krásné krmítko. Ještě že si ho pořídili až později, beztak bych ho při těch nehodách rozbila.