Loni jsem přečetla 60 knih, které 3 na mne zapůsobily nejvíc?

Čtu ráda a celkem hodně, průměrně více než jednu knížku týdně. Přečtené knihy zapisuju na seznam a od Vánoc 2017 je poctivě zapisuju do čtenářského deníku. Tady na blogu o nich příliš nemluvím, dnes ale udělám výjimku. Prozradím vám, které tři knihy na mne loni nejvíce zapůsobily a zkusím vám o nich něco málo povědět. Nezapomeňte mi do komentářů napsat, jaké knížky se líbily vám.



Vybrat ze šedesáti knih tři favority nebylo vůbec jednoduché. Vítězná trojice různorodá. Kompletní seznam najdete ZDE. Díla vyznačená kurzivou jsem četla minimálně podruhé.

Cecelia Ahern: Vadná 

Hlavní hrdinkou je Celestine, dokonalý příklad vzorňačky. Pravděpodobně je mimo jiné velmi empatická a ochotná pomáhat druhým, což se ji vymstí. Ve společnosti, ve které žije, je naprosto nepřípustné vymykat se zaběhnutým konvencím. Kdo zhřeší, je označen za vadného, musí žít podle jasně stanovených pravidel s omezenou svobodou a společnost jim opovrhuje. Celestine pocítí lítost, když v autouse vidí nemocného vadného, který si nemůže sednout, protože jediná místa, kde mohou vadní sedět, jsou obsazená. Kvůli tomu, že tomuto člověku chtěla Celestine pomoci, je sama označena za vadnou. Za svým činem si hrdě stojí, a tak ji trest nemine. Nový život je pak náročný. 

Co mě ke knize přivedlo: Dostala jsem ji k narozeninám.

Čím na mne zapůsobila: Společností, ve které se odehrává děj, jejím fungováním apod. Také se mi líbilo, jak Celestine stála za svým, přestože by ji nechali být, kdyby svůj čin odsoudila. 

Co bych knize vytkla: Obálku, k obsahu vůbec nesedí. Navíc se kniha řadí mezi dívčí romány. Myslím, že tak přichází o spoustu čtenářů. Jasně, nějaké holčičí trable se tam vyskytují, ale příběh je také dost k zamyšlení. Rozhodně není jen pro dospívající dívky! 


Erich Maria Remarque: Noc v Lisabonu 

Josef Baumann-Schwarz vypráví v Lisabonu náhodnému člověku svůj příběh: Josef se kvůli bratra své ženy dostal do koncentračního tábora, odkud utekl do Francie. Po letech vrátil do Německa, aby se setkal se svou ženou. Tušil totiž, že brzy vypukne válka. Žena projevila zájem s ním utéct do zahraničí. Pobývali ve Švýcarsku, pak ve Francii. Situace se zhoršuje, Josef ví, že je zachrání jedině emigrace do Ameriky. V Portugalsku se mu podaří získat víza a palubní lístky. Josefova žena bohužel nemohla dál snášet bolesti způsobené těžkou nemocí a otrávila se. 
Co mě ke knize přivedlo: Remarque je můj oblíbený autor.

Čím na mne zapůsobila: Silným příběhem plným naděje a lásky, který bohužel končí nešťastně. Dále se mi líbila zajmavá rámcová kompozice a střídaní vypravěčů. 

Co bych knize vytkla: Remarquovi jde něco vytknout? Snad jen rozsah, přečteno jsem měla raz dva. 


Boris Vian: Pěna dní/Červená tráva 

Pěna dní je v zásadě jednoduchý příběh o lásce se smutným koncem. Bohatý mladík Colin se zamiluje do Chloé a vezme si ji. Chloé pak onemocní a zemře. Druhou linkou je příběh Colinova kamaráda Chicka a přítelkyně Alise. I s nimi do dopadne špatně. Chick je neustále bez peněz, na závěr ho zabijí vymahači daní.

Kniha je speciální tím, že jsem si nad každou stránkou říkala co to sakra je? Klavír, který míchá kokteily, kuchař, který z ničeho nic rychle stárne, nemoc, kterou způsobuje kvetoucí leknín na plících a postup nemoci zmírňuje obklopování pacienta dalšími květinami... 

Co mě ke knize přivedlo: Kamarád ji vybral jako četbu našeho komorního čtenářského klubu.

Čím na mne zapůsobila: Absurditou mnoha situací. 

Co bych knize vytkla: Červenou trávu, protože ta byla po Pěně dní už dost slabá.



Děj knih jsem popisovala velmi stručně, detaily podle mne nejsou v tomto případě důležité. Snad mi to ti, kteří popisované knihy četli, prominou. 

Kája

Komentáře

  1. Remarqua mám také moc ráda. Minulý rok jsem od něj přečetla dvě knížky. Na západní frontě klid (tu jsem četla podruhé) a Čas žít, čas umírat.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Čas žít, čas umírat mám moc ráda. Četla jsem to už několikrát. Závěr mě poprvé dost zasáhl. Vlastně na mne zapůsobí vždycky, ale už ne tak moc, když vím, co mě čeká.

      Smazat
    2. Četla jsem ji poprvé a brečela jsem :'(

      Smazat
  2. Remarque je dokonalý. Jeho knihy miluji už od povinné četby, kde to všechno začalo :)

    Já si píšu přečtené knihy do excelu, kde si napíšu kdo to napsal, kolik má stran, v jaký měsíc jsem knihu přečetla, kolik jsem ji dala hodnocení a jestli jsem napsala recenzi :D

    Teď jdu na 17 knihu :)

    OdpovědětSmazat
  3. Knížka na týden, to je super statistika. Osobně se do toho zatím dostávám, ale je pravda, že někdy dokážu přečíst knížku téměř jedním dechem, jindy se k ní vracím několikrát. Přijde mi, že nejvíce knih přečtu v období Vánoc a pak o prázdninách, mezi tím to tak nějak pomalu plyne. Teď jsem se vrátila ke knize Co mě naučil tučňák, která mě před dvěma roky uchvátila, zatím na mě ale takový dojem neudělala, tak nevím. Teď mám objednané další nové knihy, tak jsem zvědavá, kdy na ně přijde řada :)

    OdpovědětSmazat
  4. Penu dní som videla a teda film bol super a na knihu som počula samé superlativa, tú si určite prečítam. A Noc v Lisabone som začala čítať, ale akosi som na ňu zabudla. Ďakujem za pripomenutie :)

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Droga jménem KINEDRYL

Jak přežít noc v autobuse