Vylidněná Praha

V době koronové jsem dostala skvělý nápad: Až otevřou kavárny, vydám se do Prahy a užiju si ji bez davů zahraničních turistů. Za dva roky, co jsem tam bydlela, jsem si na ně sice zvykla, ale chtěla jsem zkusit, jaké je projít za bílého dne Staroměstské náměstí, aniž bych se proplétala organizovanými skupinám s člověkem s deštníkem či vlaječkou v čele.



Pojede i Eliška! Nebo ne? 

Měla jet sestra, mamka a moje fenka Eliška. Když někde není, dost mi chybí a výlet do Prahy se dal dobře přízpůsobit. Vlastně jsem speciálně pro ni plánovala procházku po Bohnicích, kde jsme spolu bydlely. Na základě nepříznivé předpovědi počasí jsem ji ale nechala doma. Detaily se v průběhu týdne trochu měnily, ale základ byl pořád stejný: Mělo pršet. V jednu chvíli vypadala předpověď tak strašně, že jsem měla chuť nechat doma i sebe. Nakonec to tak hrozné nebylo.

Botanická zahrada a útok na knihy

Nejdůležitějším programem celého výletu byla botanická zahrada v Troji. Dokud jsem bydlela v Praze, mluvila mamka o tom, že přijede a podívá se do ní, ale nestihla to. Zpočátku bylo dost horko, toužebně jsem se sháněla po nanuku. Než jsme ale prošly zahradu celou, stihlo začít i přestat pršet. Počasí se pořád měnilo, jako kdyby se nemohlo rozhodnout, co chce dělat.


Mně osobně se nejvíce líbila Japonská zahrada, bonsaje jsou prostě kouzelné, to mi nikdo nevyvrátí. Další déšť přišel ve chvíli, kdy jsme opouštěly areál. Mířily jsme do blízkého obchodního centra do italské restaurace, kam jsem za svého pražského působení ráda chodila. S velkým zklamáním jsem zjistila, že nevedou palačinky. Měla jsem na ně hroznou chuť! Místo nich jsem si vybrala těstoviny s cherry rajčaty a mozzarelou. Nepřišla jsem ale zkrátka, o něco později jsem si palačinky vychutnala v kavárně.

Další program se odehrával v Paláci knih na Václavském náměstí. Normálně bych byla nadšená, ale byla jsem moc unavená na to, abych procházela regály a zkoumala, co je nového. Namátkou jsem sáhla po knize o kočkách a skoro hodinu četla. Dozvěděla jsem se o několika typech mňoukání.

Nejlepší pražské muzeum? Přece to hudební! 

Na další den jsem měla velké turistické plány. Chtěla jsem zvládnout Vyšehrad a Petřín a pak dlouhou procházku kolem Strahovského kláštera a Hradu přes Karlův most, Staroměstské a Václavské náměstí až na hlavní nádraží, odkud nám ve tři čtvrtě na čtyři jelo Pendolino. Předpověď do poslední chvíle slibovala, že bude pěkně. Mýlila se.

Před hotelem jsme zjistily, že drobně prší.
„Třeba to nebude tak hrozné," doufala jsem. „Pojedeme na Vyšehrad a pak uvidíme, kdyžtak najdeme nějakou kavárnu." Ušetřím vás napětí: Po vystoupení z metra jsme hledaly kavárnu.


Během toho, co jsme pily kávy a limonádu, stihlo přestat a znovu začít pršet. Co naplat, nezbývalo, než se po vyhlídkách procházet v dešti. Výhodou bylo, že kromě jednoho běžce se dvěma psy tam nikdo nebyl.

Sestra si přála plavbu po Vltavě. Aby ji zažila, použily jsme k přesunu na druhý břeh místo mostu přívoz. Pak jsme sedly na pár minut do tramvaje a schovaly se v Českém muzeu hudby. Byť zrovna nepršelo, cestu na Petřín jsme nepovažovaly za správnou volbu. V muzeu jsem byla opět nadšená, i když jsem v něm byla už po čtvrté a od poslední návštěvy uplnulo pouze šest měsíců. Muzikantka se prostě nezapře. Obzvlášť, když je muzeum interaktivní a dá se v něm hrát třeba na harfu.


Po prohlídce běžných i podivných nástrojů jsme opět poseděly v kavárně, tentokrát přímo v muzejní. Kolem nás byla hromada suvenýrů s hudebními motivy. Stačilo málo a měla bych notičkový deštník, třetí hrnek, třetí šátek, ponožky, zdobený blok a možná i muzikantské ubrousky. Sedět tam je stejně nebezpečné, jako procházet e-shop muzikantum.cz
  • Že jsem notičková, jsem vám ukazovala v článku Muzikantčina sbírka v červnu 2017. Sbírka se od té doby nepatrně rozrostla... Až na kapelová trička, která jsem naopak trochu zredukovala. Už mi nějak nesedí do módy... 
Za jemného neustále slábnoucího deště jsme pokračovaly v procházce dle původního plánu. Občas jsme vešly do nějakého obchůdku. Karlův most i Staroměstské náměstí splnily mé očekávání. Lidi tam samozřejmě byli, ale jen v malých skupinkách. Nikde nebyly žádné organizované davy, skrz které se musíte prodírat s naostřenými lokty!




Počasí nakonec nebylo tak hrozné, jak se dva dny před výletem zdálo. I tak jsem ráda, že Eliška zůstala nakonec doma. Na procházku Bohnickým lesem počasí zrovna nebylo. 


Kája

Poznámka: Fotky z Vyšehradu a muzea nejsou aktuální.

Další články o Praze: 

Komentáře

  1. Je super, že se nenecháš odradit předpovědí počasí a prostě jedeš! Já se to poslední dobou taky snažím přesně tak dělat a navzdory počasí nerušit plány, jenom je prostě poupravit :)

    Jinak o Praze bez hromady turistů všichni tolik básní, že to chci vidět taky, a během července tam zajedu, jsem zvědavá :) Možná si dokonce dám něco na Staromáku, pokud pořád zůstanou korona ceny!

    OdpovědětSmazat
  2. Praha bez turistů má určitě své kouzlo. Mamka tam taky nedávno byla a povídala nám, jak potkávali lidi, kteří říkali svým dětem/vnoučatům historii města, což je moc hezké :)
    Škoda, že často pršelo :(, ale i tak jste si to určitě užily.
    Po Vltavě jsme jeli s parníkem asi 8 let zpátky v adventním čase. Hrály tam koledy a bylo tam cukroví, to bylo super:)

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Blog.cz končí, mládí už je definitivně pryč

Droga jménem KINEDRYL