Z Hukvald do Kozlovic, z Palkovic na rozhlednu, na větší výlety už nemám odvahu

Zatímco v červnu jsem ještě s klidem vyrazila na noc do Prahy a na několik dní do Luhačovic, teď už nemám odvahu vzdalovat se od domova. Termín porodu se kvapem blíží, což mě trochu znervózňuje, i když jdu třeba jen na chvíli do kavárny. Sedět doma, nic nedělat a jen čekat bych ani nevydržela. Každý den se někam vypravím. Mimo jiné i na malé výlety. 


Z Hukvald do Kozlovic na pstruha se zeleninou 

Mamka je učitelka ve školce. V první polovině července měla letní provoz, pak ji začala zasloužená dovolená. A k čemu dovolená slouží? Přece k tomu, aby se jezdilo na výlety! S dcerou na počátku devátého měsíce těhotenství se toho ale nic moc vymýšlet nedá. Rozhodly jsme se pro malý výlet na Hukvaldy. Je to krásná obec snadno dosažitelná autobusem. Jezdí se tam za zříceninou hradu, oborou plnou daňků a památníkem Leoše Janáčka.  

Původní plán počítal s minimální námahou. Hodlal se držet samotných Hukvald. Zpočátku byl výlet skutečně celkem líný. Koupily jsme si koláče v Hukvaldské pekárně a po pár krocích oborou si je na lavičce vychutnaly. Pak se nám lenivost trochu vymkla z rukou. Narušila ji myšlenka projít se do nedalekých Kozlovic. Vědomí, že si v tamější restauraci můžeme dát pstruha, proměnilo myšlenku v realitu. No a protože jsme v jednom místě neodbočily, kdy jsme měly, byla z toho 7km procházka, což už není tak úplně málo. Minimálně v případě, že nohy nesou o deset kilo více, než byly do nedávna zvyklé a v břiše se kroutí človíček, který se nemůže dočkat, až okolní svět uvidí na vlastní oči. 

V oboře se nachází socha lišky Bystroušky. Tradičně jsme se u ní zastavovaly, protože se říká, že splní přání každému, kdo ji pohladí na ocásku. Někdo ji chtěl asi hladit každý den, protože sochu v roce 2015 někdo ukradl! O rok později už na místě stála seděla liška nová. Snad nezmizí znovu! 


Daňci si z lidí nic moc nedělají. Leží nedaleko, koukají, žvýkají a nechají se fotit. 




Protože jsme za oborou neodbočily, jak jsme měly, pěšinka nás časem dovedla k asfaltové cestě. V tu chvíli už dost pražilo slunko, takže to nebylo moc příjemné. Bez pauzy na zastávce bych asi nikam nedošla. Dost udělala i motivace v podobě dobrého oběda. Mířily jsme do restaurace, kde jsem snad před osmi lety měla vynikajícího pstruha. Musela jsem si to zopakovat! 

Ve městě jsme si ještě zašly na kávu. Teprve potom zazvonil zvonec a výletu byl konec. 


Mikrovýlet na rozhlednu 

Vzpomněla jsem si, že kamarád loni vymyslel něco, co nazval mikrovýletem. Vzhledem k mým omezeným pohybovým schopnostem se teď mi teď hodil. Vyrazili jsme v sestavě pět lidí včetně jednoho nenarozeného a jedné feny. Dohromady jsme nachodili necelé čtyři kilometry a nijak jsme nestoupali ani neklesali, takže výlet skončil dřív, než jsem stihla cítit nepohodlí. Prostě akorát! 


Jsem ráda, že můžu podnikat aspoň něco. Kdybych zůstávala doma, zřejmě bych poslední týdny prospala. Bere mě to teď v jakoukoliv denní dobu. Skoro nemůžu číst, po dvou stránkách se mi klíží oči! 

Jak se máte vy?

Kája

Komentáře

  1. Káji, seš prostě dobrá :) a Eliška na fotkách vypadá moc spokojeně!

    Jinak se mám pracovně, ale dobře. Hukvaldy mám jinak moc ráda :)

    OdpovědětSmazat
  2. Jsi fakt dobrá, jak to krásně všechno v devátém měsíci zvládáš. Velký obdiv :)
    Leník

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Blog.cz končí, mládí už je definitivně pryč

20 krásných věcí z roku 2020 (#positive2020)

Droga jménem KINEDRYL