Skvělý výhry, o kterých jsem se nedozvěděla včas

Kupujete si lístky do tomboly? Zapojujete se do soutěží na Facebooku? Takovými způsoby se mi podařilo vyhrát dvakrát. Bohužel jsem nebyla ve správnou chvíli na správném místě, a tak jsem si ceny vůbec neužila. Když to bylo aktuální, docela mě to mrzelo, zpětně už se tomu spíše směju. Jestli jste aspoň trochu škodolibí, určitě vás moje vyprávění pobaví.

Propadnutá výhra v tombole 

Každý rok (vyjma toho letošního...) se u nás koná běžecký závod Hornická desítka. Zúčastňuje se ho spousta běžců, od naprostých amatérů jako jsem já, po uznáváné sportovce. Pro všechny závodníky je připravená odměna v podobě trička a občerstvení a kdo má štěstí, může po vyhlášení vítězů vyhrát něco v tombole. Do losování jsou zapojeni všichni a ve hře bývá hromada cen. 

Jednou jedinkrát jsem se na tombolu vykašlala. S myšlenkou, že stejně nemám šanci a tudíž je jen ztráta času setrvávat na místě, jsem odešla za kamarády do čajovny. Večer jsem pak našla od jednoho z běžců nemilou zprávu. Vylosovali mě! Kdybych byla přítomna, náležel by mi poukaz v hodnotě 2000 Kč do obchodu se sportovním vybavením! Jenomže jsem se nehlásila. Zvolali moje jméno poprvé, podruhé a když jsem se neozvala ani po třetí výzvě, sáhli do klobouku znovu a vylosovali někoho jiného...

Ostrava v plamenech proběhla beze mne 

Ostrava plamenech je rockový festival, který se od roku 2014 koná v dolní oblasti Vítkovic. Na prvním ročníku vystoupila moje oblíbená kapela Sonata Arctica. Přemýšlela jsem, že bych kvůli ní na festival šla, ale nechtělo se mi utrácet a ani jsem neměla vhodného parťáka. 

Lákavé soutěži, kterou festival pořádal, jsem však neodolala. Za pouhou odpověď na otázku jsem mohla vyhrát setkání se členy kapely! Který fanoušek by tomu mohl odolat! Bohužel jsem si asi nepřečetla pravidla soutěže. Domnívala jsem se, že mi v případě výhry napíšou e-mail, a tak jsem na soutěž po pár dnech přestala myslet. 

V pozdně večerních hodinách, když měla Sonata Arctica nejspíš všechno sbaleno a uklizeno, jsem dostala od spolužáka zprávu s otázkou, jak jsem si užila setkání s kapelou. Cože? Vůbec jsem nechápala, co tím myslí. Z vysvětlování jsem pocítila posměšný tón. Festival zveřejnil vítěze soutěže FB stránce, již jsem nesledovala. Byla jsem tam. Stačilo se nahlásit na pokladně a pak bych si potřásla rukou s Tonym Kakkou! Sakra... Utěšovala jsem se tím, že se svoji skvělou angličtinou a finštinou bych se s nimi mohla jenom pozdravit. I tak mě to samozřejmě pár dní pořádně štvalo.

Aby byla smůla se Sonatou Arcticou kompletní, vložím sem úryvek z článku Sportovní Lahti, velehory a národní park Nuuksio. Pojednává o jiné situaci, kdy jsem měla kapelu na dosah a šanci ji vidět jsem totálně promarnila. Do Lahti jsme jeli na výlet během týdenní dovolené v Helsinkách. 

Smolařka Kája