Když je zaměstnání peklo: Hrůzostrašné zážitky ze soukromé školy

Učila jsem v soukromé škole. Nadšení, které mě od pohovoru provázelo, zmizelo hned v úvodním týdnu. Podezřelé signály přicházely ze všech stran. Přežila jsem tam až do června, ale stálo mě to hodně sil. V několika článcích jsem naznačovala, v jakých podmínkách jsem pracovala, nyní poprvé po letech přicházím s komplexním vyprávěním. Berte to jako poučení do života. Pokud se dostanete do podobné situace, berte nohy na ramena. Nepokoušejte svoji psychickou odolnost! 

Vypadalo to dobře... 

Práci jsem dostala během studia. Těšila jsem se a zároveň se děsila. Děsila mě náročná práce učitelky, ale moc se mi líbila škola. Třídy maximálně po patnácti dětech, malý kolektiv, pohodová atmosféra, alternativní přístup k vyučování. Ještě jsem neměla tušení, jak se to vyvrbí. 

Náznaky, že to tak hezké nebude 

Prvním signálem, který jsem postřehla, byl vysoký počet nově příchozích zaměstnanců. Trvdili nám, že se škola rozrůstá, ale nebylo těžké se dovtípit, že na konci roku odešlo hodně lidí. Dalším signálem byl chaos. Měla jsem slíbené třídnictví v první třídě, najednou jsem byla napůl netřídní učitelka, napůl vychovatelka. Moje prvňáčky dostala kolegyně, která počítala s vyučováním matematiky u starších dětí. Neustále se měnil rozvrh a nikdo nevěděl, kde je co uložené. 

Snad třetí den jsem byla svědkem toho, jak ředitelka křičí na zástupkyni. Dopustila se přitom jen malé nezávažné chyby. Děti ještě nenastoupily a já už jsem si říkala, že jsem radši měla vzít místo asistentky pedagoga ve školce. 

Kolegyně začínají odcházet 

Ve smlouvě jsme neměly zkušební dobu. Teď už jsem poučená a nikam bych bez ní nenastoupila. Tehdy jsem si neuvědomovala, jak je to pro nás nevýhodné a od školy mazané. Mít zkušebku, pravděpodobně bychom všechny brzo utekly. Stále panoval totální zmatek a ředitelka stále častěji ukazovala, jak moc umí být nepříjemná. Koncem září přišla první výpověď. Jedna z nově příchozích kolegyň toho měla po krk. Ve výpovědní lhůte trpěla naschvály ze strany vedení. 

Koncem října utekla kolegyně, která ve škole učila druhým rokem. Nové pracovní místo si asi zajistila předem, protože odešla z ničeho nic. Ve třídě nechala obálku s klíči a dopisem pro novou učitelku, naznačila své asistentce, že už nikdy nepřijde... a po víkendu skutečně nepřišla. 

Kdo má nohy, uteče! 

Atmosféra houstla. Paní ředitelka vyhledávala problémy tam, kde nebyly. Během dalších měsíců přišly tři výpovědi, dva náhlé odchody a tři dlouhodobé nemocenské. Mizely jak kolegyně, které nastoupily se mnou, tak ty, které už ve škole byly dříve, a dokonce i ty, které přišly v průběhu roku. V dubnu jsme kromě ředitelky a jejich "věrných oveček" zbyly jen tři. Já nejmladší, jediná z nás bez titulu... Bylo mi jasné, že budu další v pořadí, na koho si paní ředitelka zasedne. 

Málem jsem skončila na psychiatrii 

Přes pana vychovatele mi bylo vyřízeno, že mám být každý den až do čtyř v družině. Cože? Mám ve škole trávit ještě více času? Pár dní trvalo, než jsem to mohla probrat s ředitelkou. Nechodila totiž do práce každý den a když už tam byla, nezbývala ji na mne ani minuta. Po rozhovoru jsem se dočkala malého zlepšení: V družině už stačilo být "jen" třikrát týdně.

A pak už to jelo, uvedu pár příšerných momentů: 

Hospitace: Paní ředitelka se přišla neohlášeně podívat na hodinu. Do vyučování mi zasahovala, hlasitě ho komentovala. Další den jsme si měly o mé práci promluvit. Když jsem přišla, odsekla, ať pět minut počkám. Sedla jsem si do vedlejší místnosti. 
„Tak kde jako jste, co si o sobě myslíte, že jste nějaká hvězda?" křičela po chvíli nepříjemným tónem. Průběh hodiny od počátku do konce zkritizovala, mnohé poznámky mi přitom nepřipadaly na místě. Vytkla mi třeba, že s dětmi trénuju psaní, přestože upevňování správného tvaru písmen je ve 2. třídě moc důležité. Rozhovor ústil v jasný závěr: Vůbec neumím učit češtinu! Nutno podotknouti, že paní ředitelka vyučovala češtinu, přestože její písemný projev byl horší než slohové práce od třeťáků. 

E-mail odeslaný v sobotu: V sobotu jsem poslala přes e-mail žádost o volno, abych mohla jet do školy na zkoušku. Zastávám názor, že je to v pořádku. (Viz článek Je e-mail povinnost?) 
„Jak se opovažujete otravovat mě o víkendu?" vytýkala mi další týden ředitelka. 
„Zrovna jsem na to měla čas, nepotřebovala jsem okamžitou odpověď, klidně bych na ni pár dní počkala," obhajovala jsem se. Dozvěděla jsem se, že jsem to vážně přehnala, mám problém s autoritami a na žádnou zkoušku určitě nepojedu, když se neumím chovat. Drtila mě dlouho.

Výpověď: Na výpověď má nárok každý zaměstnanec, dát ji může kdykoliv a nic mu nepřikazuje uvádět důvod. U nás to samozřejmě bylo jinak: Výpověď = zrada. To, že jsem si dovolila ji podat, je další známka mého problému s autoritami. Dále to dokazovalo, že vůbec nejsem loajální a nevážím si příležitosti, kterou jsem u nich dostala. Od tohoto osudného dne jsem se měla v práci ještě hůř.

Výtvarná výchova aneb vrchol všeho: Děti tvořily a já jsem seděla u svého stolu. Paní ředitelka to uviděla oknem a okamžitě k nám naklusala, aby mi vytkla, že sedím a vůbec se nevěnuju dětem. Křičela na mne přímo před nimi. 

O něco později jeden ze žáků cosi zvolal. Přešla jsem to bez jediného slova. Najednou se otevřely dveře. Stála v nich ředitelka a ptala se, kdo to tady tak strašně řval. Pak se vyptávala, jak jsem to řešila. Když se dozvěděla, že nijak, byla nepřičetná. Musela jsem to řešit před ní. Žákovi jsem jen domluvila, neviděla jsem důvod se tím zabývat víc. To ji dopálilo. Příšerně mě seřvala. Opět před žáky. 

Nemocenská na poslední chvíli 

K podobným střetům docházelo každou chvilku. Podepisovalo se mi to na psychice. Klepala jsem se, bolel mě žaludek, hlava, nejhůř mi bývalo cestou do práce. Pro jistotu jsem se byla podívat, kde se v Bohnicích nachází Centrum krizové intervence, abych si kdykoliv mohla zaběhnout pro pomoc. Nakonec jsem to vyřešila s praktickou lékařkou. 
„Už tam nechoďte, nebo budete mít žaludeční vředy!" vyděsila se. 

Paní ředitelka se mi snažila kazit život i během nepřítomnosti, psala mi zprávy na osobní e-mail, aby mi náhodou neutekly. Házela jsem je za hlavu. Stejně tak jsem házela za hlavu všechno, co říkala nebo dělala v poslední dny školy. Na ty jsem se totiž vrátila do práce, abych se mohla rozloučit s dětmi. 

Odevzdat klíče bylo to nejkrásnější, co jsem kdy mohla udělat! 

Další školní rok jsem nastoupila do státní školy, kde jsem měla sice hodně náročnou třídu, ale vedení bylo perfektní. Cítila jsem se tam skvěle! Ale o tom zase někdy příště... 


Dodatek 

Díky pohovorům na jiných školách jsem objevila další nedostatky: 
  1. Učitel má mít 22 hodin přímé pedagogické práce. Já jsem jich měla 27. 
  2. Základní plat, na který jsem měla nárok, byl cca o 2500 vyšší než ten, který jsem dostávala v soukromé škole (za více práce...). 
  3. Učitel má nárok na přestávky, není možné, aby dozoroval od rána až do odpoledne včetně volné hodiny před odpoledním vyučováním (které jsme měli i ve druhé třídě každý den).
  4. ...porady opravdu nemusejí probíhat každý týden a trvat dvě hodiny. 

Kája

Komentáře

  1. Páni,
    ta paní ředitelka by se nad sebou vážně měla zamyslet. Neměla už příliš mnoho zaměstnanců a vůbec si nevážila těch, kteří jí zbyli. Když jí nedošlo, že ona je příčinou toho, proč jí lidé opouštějí, nemyslím si, že by takový člověk měl vést školu. Zejména někdo, kdo učí češtinu a nezvládá projev, jak se zmiňuješ. Z toho, jak paní ředitelku popisuješ mám dojem, že to musela být parádní fúrie.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to víš, když byla o něčem přesvědčená, bylo správně to, co si myslela ona a my ostatní jsme všechno dělaly špatně...

      Vymazat
  2. Káji, užila sis svoje. Moc obdivuju, jak jsi zvládla odejít, překopat život a vrátit se domů do F-M :) Moc bych ti přála, abys po návratu do školství zažila už jenom samé dobré zážitky s vedením. Atmosféra na pracovišti a kolektiv prostě dělá hrozně moc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To rozhodně. Jaká nová škola bude, nemůžu vědět, ale je jasné, že tak hrozná být nemůže!

      Vymazat
  3. Ty jo, tak tohle zní hodně neuvěřitelně. Se divím, že jste se té ředitelce nepostavily, když zjevně nebyla psychicky v pořádku. Co na to rodiče? To si nikdo nevšiml, že placenou soukromou školu vede taková kráva, která před žáky řve na své učitele?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nedalo se ji postavit, v těch podmínkách se dalo akorát tak utíkat pryč. Ke konci roku padla myšlenka na soud, detaily radši rozepisovat nebudu, ale měly jsme strach.
      Rodiče si toho všímali. Každoročně odcházely kromě učitelů i děti, hodně dětí. Byli ale i tací rodiče, kteří vady viděli, ale děti nechávali a dokonce i takoví, kteří školu a paní ředitelku uctívali...

      Vymazat
  4. To je něco strašného :(! Ještě, že jsi z toho utekla. Taková ženská vůbec nemá pracovat s lidmi, ale někde ve fabrice u pásu... Doufám, že až obě dostudujeme, budeme mít dobré vedení. Začínám se bát, jestli mě tohle taky někdy nepotká...
    Leník

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marné, když si školu založíš, můžeš si v ní dělat, co chceš. Ve státní je to o přece jenom o něco lépe hlídané.
      Určitě to budeme mít fajn! :)

      Vymazat
  5. Pracovní smlouva bez zkušební doby je pěkná prasárna...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teď už bych bez ní nebo se zkrácenou nikam nenastoupila.

      Vymazat
  6. No teda, to muselo být pořádné peklo! Ani jsem nevěděla, že pracovní smlouva bez zkušební doby je legální. A divím se, že taková škola vůbec může fungovat a nesesype se jako domeček z karet každý říjen.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tříměsíční zkušební doba je volitelná. Může se zkrátit, nemusí být vůbec. Tehdy jsme to zkoumaly.
      Taky nějak nerozumím tomu, jak to může fungovat. V červnu měla škola první deváťáky, letos funguje desátým rokem. Dalo by se ale říct, že je to každý půl rok úplně nová škola s překopaným učitelským sborem i s pozměněným kolektivem dětí. Třeba v mé třídě bylo na začátku šk. roku 10 dětí a do dalšího roku jich šlo jenom 6.

      Vymazat
  7. Na toto ani neviem, čo napísať. Peklo na zemi, doslova a do písmena.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.