Od září učím v nové škole. Postavili přede mne pořádnou výzvu: Učit páťáky! Byla jsem z toho nervózní, protože tak velké děti jsem dosud pořádně neučila. Zkušenosti mám jen po třetí třídu. V červnu jsem se loučila s druháky, takže to pro mne mělo být nejen něco nového, ale i pořádný skok. Po měsíci musím říct, že mi páťáci vyhovují. Jsou samostatní a dá se říct, že mají i kus rozumu.
.png)
Učím pátým rokem a mám páťáky. Vlastně to vyšlo dobře!
Předpubertální ročníky mě vždycky tak trochu děsily. Orientovala jsem se na první období (1.-3. třída) a říkala jsem si, že do čtyřky a pětky bych případně chtěla jít jedině s dětmi, které bych si sama vedla ideálně od začátku školní docházky. Pochopitelně to ale nejde udělat vždycky tak, jak si učitel představuje. V nové škole potřebovali učitelku do páté třídy. Trochu jsem kvůli tomu zaváhala, ale řekla jsem si, že jednou ta pětka přijít tak či tak musela, a práci jsem vzala.
Dá se říct, že jsem z těch dětí měla strach.
Rozhodně jsem se bála, jak mě přijmou. Nebudu pro ně vetřelec?
Když jsem zdobila třídu a věšela na nástěnku rybičky, byla jsem nervózní, jestli jim to nebude připadat trapné. Podobně jsem uvažovala, když jsem plánovala úvodní činnosti a didaktické hry.
Ukázalo se, že všechny moje obavy byly zbytečné. Páťáci jsou super! Jsou schopnější a samostatnější než druháci, rozdíl je znatelný a stále mě překvapuje, i když je očekávaný. (Spíš by bylo zvláštní, kdyby mezi nimi rozdíl nebyl.) Páťáci mají víc vědomostí a zkušeností, rozhovory s nimi proto vypadají úplně jinak. Cítím se s nimi skvěle.
Zároveň jsem zjistila, že jsou dětštější, než jsem si je představovala. :-) Na aktivity se chytají, ještě se mi nešklebili, že by něco bylo pro děcka. Nemusím tedy nic složitě vymýšlet, všechno, co chystám, funguje na zaběhlých principech, jen tvořím varianty s náročnějším učivem. A čím jim udělám radost? Samolepkou v sešitě!
Často myslím na své třeťáky ve staré škole. Stále je mi líto, že jsem jim utekla. Snad se mají dobře. Svoje nové žáky jsem si ale rychle oblíbila. Jsou prostě moji. Na začátku školního roku jsem se jich bála, na konci mi bude líto, že je posílám na druhý stupeň.
Ale proč tak předbíhám. Ještě máme před sebou skvělých devět měsíců!
Kája
Komentáře
Okomentovat
Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.