Měsíc s prvňáčky

Září uteklo jako voda. Jsem už více než měsíc zaměstnaná a moji prvňáčci mají za sebou první měsíc ve škole. Na školní režim si zvykli docela rychle. Rozkoukali se a dělají vylomeniny. Rychle jsem si je oblíbila. Je jich 18, což je velice pěkný počet. V hodinách zvládám komunikovat s každým zvlášť. Musela jsem si ale zvyknout na specifika první třídy... 

Před prvním školním dnem jsem nemohla dospat. Těšila jsem se tolik, že jsem vstávala už ve čtyři. A že bylo na co se těšit! Po krátkém úvodu ve třídě jsme se přesunuli do tělocvičny, kde se sešla celá škola. Setkání začalo státní hymnou. Přiznám se, že jsem skoro nemohla zpívat, jak mě celá atmosféra dojímala. Jsem zpátky ve škole! Konečně zase učím! S pár dalšími kolegy jsem byla představená jako nováček, ale co bylo hlavní, bylo pasování prvňáčků na školáky. 

Celé odpoledne jsem se nemohla dočkat, až svoje děti uvidím znovu a poznám je trochu lépe. 

Rozdíl mezi školkou a školou je obrovský. Žáčkům chvíli trvalo, než si zvykli na nový režim. Mému tělu zase trvalo, než si zase zvykne na hluk a nadměrné mluvení. Dohromady z toho vznikl chrapot a pocit, že mi exploduje hlava. Doma jsem těžce nesla, když na mne manžel se synem mluvili. A že toho měli hodně co povídat...

Po dvou týdnech se to zlomilo. Děti se zklidnily, začaly se více soustředit na práci, což šetří jak hlavu, tak hlasivky. Bohužel stále nemluvím, sotva jsem je přestala tolik namáhat, skočily na mne nějaké bacily. Kdo ví, kdy budu schopná si pořádně zazpívat. 

Práce s prvňáky je úplně jiná než se třeťáky, na které jsem byla zvyklá. Nepřečtou si zadání úkolu, všechno musím vysvětlovat ústně, což je dřina, když má každý jiné tempo. Ukazuje se, jak zásadní roli hraje čtení při učení. Všechno je mnohem pomalejší. Hledání příslušné stránky, balení, vysvětlování, přesun na koberec... i rozdávání sešitů, protože je rozdávám sama (jsme zase u toho nečtení). No a nakonec jakási nesamostatnost. Prvňáčci potřebují na všechno mnohem podrobnější instrukce než zkušení třeťáci. 

Postupně na všechno přicházím a myslím, že nám to spolu jde stále lépe. 
Čas s dětmi si užívám, doufám, že i jim se ve škole líbí. (Jestli mi nekecají, tak líbí.) 

Doufám, že článek nevyzněl negativně. Začátky v práci pro mne byly skutečně náročné, ale díky dětem i radostné. A to mám na svém povolání ráda. Veškeré vložené úsilí se mi vrací mnohonásobně zpět. (Tedy úsilí vložené do výuky a další práce s dětmi. Energie, kterou jsem vložila do vypisování katalogových složek, je navždy fuč.)

Kája