Po dvou letech jsem se rozloučila se skvělou třídou. S mými prvními prvňáčky. Někdy mi dávali zabrat, ale také jsme si toho hodně užili a měla jsem je opravdu ráda. Bohužel všechno jednou skončí... Dovolte mi shrnout náš druhý rok.
.png)
.png)
V září jsem zahajovala jsem svůj čtvrtý školní rok za katedrou, ale bylo to poprvé, co jsem se vítala s již známými dětmi. Moji prvňáčci přes léto vyrostli a já si začala brzy ověřovat, že druhá třída je skutečně za odměnu. Minimálně první pololetí, kdy se více méně opakuje a zdokonalují se dovednosti z prvního ročníku.
Byla jsem nejen učitelka, ale také studentka, a tak se od října začaly v hodinách objevovat aktivity z mé diplomové práce. Troufám si říct, že měly úspěch, děti jen časem začaly být otrávené z toho, že je na ně tasím dvakrát týdně. Kvůli studiu jsme se také pustili do projektové výuky o městě. Týden jsme si všichni užili a já jsem se zjistila, že se chci projektovkám věnovat.
Listopad nám obohatila návštěva divadla a svatomartinská hra. Nacvičovali jsme vystoupení na vánoční jarmark. Zpívali jsme Nesem vám noviny, Deck the hall v češtině a Adeste fideles v latině. Z posledního jsme měla trochu hrůzu, obávala jsem se, že jsem se pustila do příliš velkého sousta, ale ty moje šikovné děti to zvládly. Advent utekl, prázdniny jsem promarodila.
V lednu jsme uzavírali známky a zároveň jsme se pustili do výuky pravopisu. Nejdřív z lehka, doplňovali jsme ú/ů. Problémem se ukázaly být naše kratke ostravske zobaky, bo plno dětí psalo krátké u tam, kde má být dlouhé. Projevilo se to později i v psaní i/í/y/ý. Úplně jsem se v tom viděla. Ve druhé třídě jsem také měla téměř všechny samohlásky krátké. Poslední lednový byl za odměnu pohodový. Jeden den jsme jeli do Malého světa techniky, druhý jsme fandili hokejistům na Olympiádě mládeže. V hale byly kromě zápasu i úkoly a soutěže pro návštěvníky.
Školní akce mám moc ráda. Když nejde o učení, ale o společné zážitky, je víc prostoru pro zlepšování vztahu s dětmi. Až budu mít pedagogickou krizi, vezmu děti na exkurzi a hned budu vědět, že dělám tu nejlepší práci, jaká může existovat!
Všechno však růžové není. V únoru si syn zlomil ruku a já strávila hodně času doma. Vrátila jsem se do podivné atmosféry. Okolnosti mě pomalu vedly k myšlenkám změnit školu. Pracovní ani studijní starosti mě naštěstí nepřipravily o chuť chystat zajímavé hodiny. Na scénu přišly moje staré známé pravopisné karty. Dá se s nimi pracovat několika způsoby a spolehlivě udržují žactvo v bdělém stavu. V matematice jsme s pomocí dřívek i skupinami dětí objevovali násobení, v rámci prvouky jsme vynesli Moranu a pěstovali osení.
Od dubna čas plynul mnohem rychleji. Začali jsme chodit plavat, čtyři týdny za sebou byly navíc zkrácené o svátky, velikonoční prázdniny a ředitelské volno. Přesto, že se mi blížily státnice, jsem v květnu nacvičila další pěvecké vystoupení. Opět jsme se pustili do náročné písně, provedli jsme Hallelujah s českým textem.
Začátkem června se mi konečně rýsovala nová práce. I když mi ve škole bylo dobře, s kolegyněmi jsme vycházely a vůbec se mi nechtělo opouštět svoje děti, bylo znát, že mám odlišné představy o vzdělávání. Nejen, že jsem ve svém přístupu neměla podporu, dokonce se po mně chtělo, abych některé věci dělala proti svému přesvědčení, což mě dost trápilo. Přecházím na školu s programem Začít spolu, tam bych se měla cítit lépe.
Poslední týdny školy byly proto loučící a částečně smutné, zároveň zábavné a plné zážitků. Konalo se několik akcí, nejlepší byl samozřejmě náš výlet do zoo. V posledním týdnu jsme šli na zmrzlinu. Nejradši bych si všechny děti sbalila a přestěhovala do nové školy.
Žáčci byli smutní, většina z nich můj odchod oplakala. Co naplat, učitelky se někdy mění. Doufám, že se s novou třídní učitelkou budou mít dobře. Zároveň bych si přála, aby na mne hned tak nezapomněli. Já na ně určitě nezapomenu. Provedla jsem je prvními dvěma roky ve škole, podílela jsem se na jejich proměně ze školkáčků na samostatné školáky. Byli to mí první prvňáčci. <3
Kája
P. S. Poprvé jsem se na vysvědčení podepisovala s titulem Mgr.! Och.
Moc milý článek. Přeji hodně štěstí v nové práci 🍀
OdpovědětVymazatDěkuji. :)
VymazatKájo, taky ti přeju hodně úspěchů a prima děti i kolegy na novém působišti. Škoda, že tě původní škola nepodpořila ve snaze zkoušet nové metody.
OdpovědětVymazatDěkuji.
VymazatSnad bude nová škola dobrá a nebudu postupně migrovat po celém městě. :D
Je smutné, že ti na škole házeli klacky pod nohy; snad to na novém pracovišti bude v tomhle ohledu lepší. A nedivím se, že tvoje děti plakaly - zní to tak, že jste se spolu měli opravdu hezky. (O to víc jsou pro mě ty klacky nepochopitelné.) Tak ať nová škola v každém ohledu splní tvoje očekávání :-)
OdpovědětVymazatDěkuji za přání.
VymazatV nové školy by to mělo být dobré, opatrně jsem novému vedení vysvětlovala, proč chci změnit místo, a tak nějak jsme se shodli, že cesta vede jinudy. Jen doufám, že mi tam bude dobře i v dalších ohledech. Nicméně zástupkyni už znám z praxí, byly mi vždycky sympatická, od paní, která tam pracovala, mám pozitivní reference, tak snad to bude fajn.
Loučení je vždycky těžké. Ať se ti v nové škole líbí <3
OdpovědětVymazatDěkuji :)
Vymazat