Kdo je dobrý učitel? Kvalita nespočívá jen v jeho didaktických postupech. Vlastně bych řekla, že samotné provedení hodin je až na druhém místě. Co je nejdůležitější, je jeho osobnost a vztah se žáky. To ostatní s tím pak úzce souvisí. Denně přemýšlím, jaká učitelka bych chtěla být. Inspirativní i odpuzující příklady hledám na lidech, kteří mě učili. Seznamte se se třemi učitelkami, které mi jsou ve vztahu k žákům vzorem.
.png)
Rok před maturitou mě ve škole vyslýchala policie, protože jsem byla podezřelá z opakované krádeže peněz. Třídní až do rozuzlení v době, kdy jsme byli na vysoké, nevěřila, že jsem nic nekradla. Po výslechu jsem neměla sílu vrátit se do vyučování. Chvíli jsem brečela na záchodě, pak jsem hledala oporu u paní češtinářky.
Velice mile mě přijala, uvařila mi čaj, nechala mě v kabinetu, dokud jsem potřebovala.
Přeji si, aby žádní mí žáci nemuseli nikdy zažívat taková pekla. Ale víte co? Kdyby se něco takového dělo, chtěla bych být ta učitelka, na kterou si nebožák vzpomene a poběží za ní do bezpečí. I kdyby už byl v deváté třídě.
Chci být jako naše J. M.
„Paní profesorko, a jak se vám líbil koncert?" zeptala jsem v semináři společenských věd, když jsem poprvé spatřila J. R., starší kantorku, která se před prádninami prokecla, že se stejně jako já chystá do Prahy na koncert Iron Maiden. Paní profesorka mluvila a mluvila, dokud nezazvonilo a mi ji neutekli do matematiky.
Je to upovídaná paní. Téměř každou hodinu jsme od ní slyšeli slova kalamita, katastrofa, nestíháme. Díky upovídanosti jsme ji znali lépe než některé jiné vyučující. A já jsem se s ní tak nějak skamarádila a stýkám se s ní, byť sporadicky, dodnes.
Jestli se mi sem tam nějaký žák ozve a napíše, jak se má, budu moc ráda.
Dříve mi psávali moji Pražáčci, vždycky mě potěšili. Teď už mají jiné starosti, chystají se na střední. Snad si i tak občas vzpomenou, kdo je celou třetí třídu učil a kdo s nimi poskakoval u Just Dance.
Chci být jako naše J. R.
Před obchodním centrem seděla sestřina třídní z prvního stupně a moje někdejší angličtinářka. Je to přes deset let, co mě učila, ta si mě nebude pamatovat, říkala jsem si. Na tváři mi sám od sebe vyskočil úsměv a paní učitelka J. K. mi ho oplatila. Rozhodnuto, jdu ji pozdravit.
Paní učitelka si nevzpomínala, jak se jmenuju, ale okamžitě si vybavila, do jaké jsem chodila třídy, že jsem byla úspěšná na anglické olympiádě, a že učila i moji blonďatou sestru. V lavicích se ji prostřídaly zástupy žáků a ona je všechny udržela v paměti. Krátce jsme si popovídaly, byla moc milá.
Zatím si své žáky všechny perfektně vybavuju. Zůstanou mi v hlavě i po třiceti pěti letech za katedrou? Budu i v šedesáti vědět, kdo se to na mne usmívá?
Chci být jako naše J. K.!
Zkrátka bych chtěla, aby na mne moji žáci vzpomínali, až je nebudu učit. S láskou.
Tak, jako já vzpomínám (nejen) na zmiňované tři učitelky.
Kája
Kam dál:
- Další vzpomínky: Pan učitel Čus a jiní kantoři
- Z roku 2019: Pedagogický úspěch v hudební výchově
To je krásný! A všechny jsou od J :-) Myslím, že osobní zkušenosti s pedagogickými vzory (i antivzory, když už jsme u toho) hrají obrovskou roli. Já jsem od začátku naprosto přesně věděla, jako kdo být chci a jako kdo být nechci, a mám za to, že to dost značně ovlivnilo to, jak jsem na to všechno šla. A nedovedu si představit učitele, kterému by neudělalo radost, když mu občas žáci nebo studenti jen tak napíšou. Obzvlášť ti, kteří už jsou delší dobu ze školy pryč. Tak ať se nám to daří :-)
OdpovědětVymazatTo by asi chcel každý učiteľ/profesor. Na ZŠ si na pár spomínam, ale mená mi už dosť vypadli, teda až na Karolka (nezabudnuteľný fyzikár) a samozrejme triedneho, nech mu je zem ľahká.
OdpovědětVymazatNa strednej na mňa veľký dojem a hlboké spomienky zanechali: slovenčinár (moja platonická láska - keď tak krásne rozprával a voňal :-D), angličtinárka a dejepisárka. Tú som po rokoch stretla a pozdravili sme sa :-)