Prokousala jsem se první třídou!

Dne 25. 6. jsem slavnostně zakončila svůj třetí školní rok v roli učitelky. Rozdala jsem vysvědčení, pochvalné listy a prázdninové deníky, dostala jsem hromadu květin a sladkostí, naposledy před dlouhou pauzou jsme si společně zatancovali, a pak jsem děti poslala na jejich první školní prázdniny. Nechápu, jak je možné, že je celý rok za námi. Stále mám před očima nejisté dětičky, které v září nastoupily do školy. Přitom jsme stihli odvést obrovský kus práce. 

bepisovala jsem školy jako uchazečka o pozici asistenta pedagoga. Říkala jsem si totiž, že učit při studiu a péči o tříleté dítě by bylo příliš náročné. Pozvali mě jen do jedné školy. Potřebovali tam asistenci u chlapce v deváté třídě. Jeho věk mě trochu děsil, ale asi bych o této práci uvažovala, kdyby nešlo o poloviční úvazek. Denně bych pracovala tři nebo čtyři hodiny a na účet by mi chodilo jen nepatrně víc, než kolik mi v té době chodilo v podobě rodičovského příspěvku. 

,,To radši půjdu do Albertu," říkala jsem si. 

Po pohovoru se mi neozvali, snad zaměstnali někoho staršího a urostlejšího. Doplňovat zboží jsem ale nemusela. Z ničeho nic přišly dvě skvělé příležitosti. Díky známostem se mi naskytla možnost učit ve školce. Ve stejnou dobu mi přišla zpráv z nedaleké základky, že asistenta nepotřebují, ale hledají učitele do 1. třídy. Nechtěla bych...? 

Byl to těžký vnitřní boj. Na obou místech stačilo říct ano, ale musela jsem ho říct co nejrychleji. Zpočátku jsem se přikláněla k mateřské škole. Říkala jsem si, že práce tam by mohla být méně náročná. Na druhou stranu vzhledem k vyššímu počtu hodin přímé pedagogické práce není tak flexibilní. Navíc se tam střídají ranní a odpolední směny, z čehož by pro mne plynuly organizační problémy. A co víc, není to škola. Malé dítě mám přece doma. 

Kývla jsem na první třídu, i když jsem se toho bála.

Ze začátku to nebylo jednoduché. Tak, jako si děti zvykaly na školu, musela jsem si já zvykat na ně. Do té doby jsem učila zkušené žáky, kteří uměli najít stranu 24 a přečíst si zadání. Dva týdny byly kritické, pak jsem postupně přicházela na to, jak s prvňáčky pracovat. 

• Měsíc s prvňáčky

Na přelomu října a listopadu jsem měla další náročné období. Začali jsme číst slabiky. Pro mnoho dětí to byl těžký úkol. 

,,M, E, dohromady MA," četly. 

Nevěděla jsem, jak jim to usnadnit. Nedokázala jsem se vžít do jejich situace. Sama jsem se naučila číst sama od sebe před nástupem do školy. Snažila jsem se v práci ze všech sil, ale velký kus práce odvedli rodiče. Na dostatečnou individuální práci bohužel nemám čas. 

Díky poctivému nácviku ve škole i doma se postupně všechny děti naučily složit slabiku a ze slabik slova. V prosinci jsme četli krátké věty. Problém se čtením byl pryč, pak už to šlo hladce. Později jsme rozvíjeli i schopnost čtení s porozuměním. Podobně se žáčci rozepsali a rozpočítali. 

Učivem jsme se prokousávali o něco pomaleji než paralelky, nakonec jsme však došli, kam jsme měli. 

Samotné učení není jediné, co musí učitel zvládnout. Základem je navázat s dětmi pozitivní vztah. Troufám si říct, že se mi to povedlo. Povídáme si, vyprávím jim, hrajeme hry nebo jen tak blbneme. Vyučování jsme začínali zpěvem, v pátky jsme se loučili společným tancováním podle Just Dance. Paní učitelku, která s tebou poskakuje na Waka waka, nejde zlobit! :) 

V září přišli neznámí školkáčci, v červnu jsem se loučila se svými dětmi. S dětmi, které najednou všechny čtou, píšou, sčítají a odčítají, a snad i něco víc. I odpadky už třídili na jaře správně! Uf. 

Dost věcí jsem asi mohla udělat lépe. Po bitvě je každý generál, že jo. Myslím, že jsem svoji "první první třídu" zvládla dobře. Brzy hurá do "druhé druhé třídy". *

Kája

* V minulosti jsem učila jedu druhou a jednu třetí třídu.