Školní výlet s dobrodružným koncem

Ke konci roku patří školní výlet. My jsme jeli do zoo a parádně jsme si ten den užili. Počasí vyšlo na jedničku s hvězdičkou, množství lidí bylo až překvapivě nízké. Jen ke konci nás překvapilo malé dobrodružství. Vlak nás nedovezl, kam měl... 

Cíl výletu se mi zdál poněkud neoriginální. Zoo v Ostravě? Vždyť tam už ty děti musely být stokrát! Uvažovala jsem i o dalších místech, ale když jsem zoo zmínila, děti mi daly jasně najevo, že na jiné možnosti mám zapomenout. 

Na výlet jsme jeli vlakem. Poprvé jsem si vyzkoušela, jak se objednává přeprava větších skupin. Do vlaku jsme se vešli v pohodě, strach jsem měla z trolejbusu, protože ten bývá nacpaný i bez školních výletů. Byli jsme však jediná třída, která jela, a ostatních lidí nebylo zas tolik, takže jsme si cestu po Ostravě měli pohodlnou. Myslela jsem si, že budu stát frontu před pokladnou, ale ani to se nestalo. Vlastně jsme v celé zoo potkávali jen asi tři skupiny. Nikde jsme se s nikým necpali. Žádné obavy z množství lidí se nenaplnily. 

Celé to bylo takové na pohodu. Děti se chovaly rozumně, bylo to s nimi jednodušší než ve třídě. Viděli jsme šimpanzí mláďata, jedno v mých žáčcích spatřilo své druhy a vyzývalo je ke hře, sledovali jsme malé levharty, zebra se přišla ukázat skoro až plotu a dokonce jsme měli příležitost pozorovat pandy červené. Z těch mnohdy vidím jen kousek ocasu. 

Panda červená (foto ze zoo Olomouc, léto 2024)

Šimpanzi v Ostravě (foto z února 2025) 

Dobrodružství přišlo až cestou zpátky. Jak jsem zmínila na začátku, vlak nás nedovezl až do cílové stanice. Nemohl tam dojet, protože se porouchalo zabezpečovací zařízení. Byla to čerstvá událost, předem jsme nic nevěděli. Vlak zkrátka zastavil v naší předposlední stanici a najednou se z hlášení ozvalo, že máme vystoupit. Jó, to chceš, když vezeš osmnáct dětí! Průvodčí říkal, že další vlak snad pojede a když ne, zařídí se autobusy. 

Nechtěla jsem s celou tou bandou kdo ví jak dlouho čekat, a tak jsem se zeptala Idosu, jestli nemáme jinou možnost. Dozvěděla jsem se, že nám z nedaleké zastávky pojede autobus. Bylo trochu napínavé, jestli ho stihneme, ale děti statečně šlapaly a nezalekly se toho, že jsem přidala do kroku. Za to cestou od autobusu do školy už vypadaly poněkud povadle. 

Kromě dobrodružství na závěr se výlet vydařil. No co, aspoň máme na co vzpomínat. 

Kája