Vyrazili jsme na výlet do Zlína. Zajímala nás především zoologická zahrada a její rejnoci, ale chtěli jsme se aspoň na chvíli podívat i do města, když jsme to do něj měli takový kousek. Zoo i město jsme nakonec jen tak ,,ochutnali". Na jednodenní výlet s malým dítětem je tam toho prostě hodně.
Zoo Lešná u Zlína
Od naši poslední návštěvy této zoo zdražilo vstupné. Zatímco v roce 2022 jsme za dospělého platili 190 Kč, teď stojí jedna vstupenka 260 Kč. Dětský lístek stojí 200 Kč. Při platbě v hotovosti jsou ceny ještě o dvacet korun vyšší. Ke vstupenkám jsme si rovnou koupili jízdenky
do autovláčku pro každého za 60 Kč. Když se vláček platí zvlášť, stojí 70 Kč. Jít do zoo je věda!
do autovláčku pro každého za 60 Kč. Když se vláček platí zvlášť, stojí 70 Kč. Jít do zoo je věda!
Vstupenky se dají koupit u pokladny, přes internet nebo u samoobslužné pokladny, kterou jsme zvolili my. Je fajn, že mají tolik možností, aspoň jsme nečekali ve frontě, přestože do zoo přicházelo hodně lidí.
Hlavní zážitek? Rejnoci!
Do ostravské zoo jezdíme, protože je blízko, do olomoucké, protože mají vlky a do zlínské proto, že si tam návštěvníci můžou hladit rejnoky. Dotek prý pro ně není nic nezvyklého, protože žijí v hejnech blízko sebe a často se dotýkají navzájem. Ve skutečnosti jim to nejen nevadí, ale sami každou chvíli připlouvají k lidem. Jako každý jiný tvor jsou mlsní. Návštěvníci je mohou i krmit, rejnoci to vědí a každou chvilku vykukují u kraje bazénu.
Hladila jsem je už počtvrté, bylo to ovšem poprvé, co jsem je krmila. Předtím na mě dobroty nikdy nevyšly, denní příděl býval sněden. Tentokrát jsem měla štěstí. Překvapilo mě, kde má rejnok pusu i způsob jedení. Pes nebo koza dobrotu popadnou a schroupají, rejnok ji sál. Potom mi sáli i ruku, nevěřili, že nic nemám.
Vydry plavaly, potápěly se a hlasitě křičely. Plavání nám předvedli i lachtani. Ve skleníku těsně kolem nás létali malí černožlutí ptáčci. Arové se předháněli v křičení. Kočkovité šelmy spaly. Všude bylo hodně lidí, takže jsme postupovali pomalu a bylo to únavné. Přestože jsme spoustu zvířat vynechali, jsem ráda, že jsme v půlce trasy sedli do vláčku a k východu se svezli.
Jízdě předcházel boj. Vláčky jezdí co 15-20 minut. Když přijel, lidi do něj naskakovali ještě skoro za jízdy. Než jsme se rozkoukali, byla všechna místa obsazená. Naštěstí ve zmíněném intervalu jezdí několik vláčků za sebou. Hned v druhém na nás místa vyšla.
 |
| Zvířata v zoo Zlín |
 |
| Zámek Lešná v areálu zoo |
Vystoupili jsme kousek od východu tak, abychom se mohli podívat ještě na jaguáry, koupili jsme pohledy, a pak jsme šli na oběd do restaurace za bránou zoologické zahrady. Neviděná zvířata si prohlédneme příště, až bude synáček o něco zdatnější.
Baťův mrakodrap
Ve Zlíně jsme byli jen na skok. Zaparkovali jsme v blízkosti Baťova mrakodrapu a vydali se nahoru na vyhlídku. V budově jsou teď úřady, původně v ní sídlilo ředitelství firmy Baťa. Jan Antonín, bratr Tomáše, v ní měl chytře zařízenou kancelář ve výtahu. Mohl ředitelovat, kde zrovna potřeboval. Do výtahu jsme měli možnost nakouknout, protože jsme náhodou narazili
na organizovanou prohlídku. Příště se snad i svezeme.
na organizovanou prohlídku. Příště se snad i svezeme.
Prohlédli jsme si Zlín z ptačí perspektivy, prozkoumali jsme model města, a pak jsme šli na kafe do kavárny Továrny. Byla to sázka na jistotu, kavárna se mi líbila už před pár lety. Kdyby záleželo jen na mne, s radostí bych Zlín prošla skrz na skrz, ale synáčkovi výlet bohatě stačil. Sotva jsme se rozjeli, usnul. Ve Zlíně jsme každopádně nebyli naposledy.
Kája
Tady jsem ještě nebyla :) Naposled jsem byla v ZOO Praha
OdpovědětVymazat