V kterých zemích jsem byla a kam bych se ráda podívala

dne

Brzy mě čeká cesta letadlem. Poletím potřetí, ale protože od prvních dvou letů uběhlo sedm let, znovu se cítím, jako kdybych v letadle nikdy neseděla a jsem z toho dost nervózní. Zároveň se na dovolenou těším. V hlavě se mi tvoří plány na další a další zahraniční výlety. Pojďte se se mnou podívat na to, kde jsem již byla a kam bych se ráda podívala. 



Dětství a rané mládí 

Jako dítě jsem s rodiči provýletovala blízké okolí našeho bydliště. Jedním z důvodů, proč jsme nejeli nikam dál, jsem byla já. Úplně jsem to odmítala! Naštěstí se to ve mne časem přece jen zlomilo, a tak jsme mohli na dovolenou na Slovensko. Tím jsem se ve 12 poprvé ocitla
v zahraničí, nepočítám-li překročení hranice na výletech v Beskydech. 

Další země jsem navštívila díky školám. Gymnázium mě vzalo na adventní trhy do Vídně (jela jsem celkem třikrát) a na zájezd do Londýna, základní umělecká škola mě na týden vytáhla
do polského města Konin, na týden jsem byla členkou mezinárodního orchestru. 

Rozcestovala jsem se za svoje 

První cesta, kterou jsem si platila sama, byla opět organizovaná gymnáziem. Rok po maturitě jsme s kamarádkou posílily školní sbor na koncertech v Itálii. Vystoupení se konala v Jesolu 
a v Benátkách. Jako absolventky jsme měly trochu volnější režim než studenti, a tak jsme třeba
v jedenáct večer bloudily italským knihkupectvím. Jesolo žilo! 


Několik měsíců po Benátkách jsem byla poprvé v Alpách, ve Vysokých Taurech
v Rakousku. Alpy se pak staly mou tradicí, v dalších letech jsem je dvakrát navštívila v Itálii,
jednou ve Švýcarsku a na skok i ve Francii. Také jsem byla týden na Slovensku v Malé Fatře a o rok později týden ve Finsku v Helsinkách a okolí. Stíhala jsem i jednodenní či dvoudenní výlety do staré známé Vídně (třikrát), do Salcburku (dvakrát), Curychu, Drážďan, Bernu, Bruselu, Berlína a Budapešti. 
  • Cestovala jsem tolik, že jsem jednu dobu měla na blogu cestovatelský rozcestník, kde si mohli návštěvníci hledat moje zápisky podle přiřazených zemí. 

Covid a syn = konec výletům 

Výše zmiňované cesty jsem stihla v letech 2016-2019. Hodlala jsem pokračovat i další rok. Přišel covid však covid a syn. Ne že bych se od té doby nepodívala nikam, nicméně oproti období před synem bylo velkých výletů málo. Stihla jsem dvě rychlocesty do Vídně a pětidenní dovolenou v okolí Dachsteinu.  Před Vánocemi jsme byli v Krakově. Nyní se chystám na pět nocí do Itálie, máme stihnout Benátky i hory. 

Kam bych se ráda podívala 

Dřív jsem na blogu psala o tom, že bych se chtěla podívat někam do Asie, nejlépe do Japonska. To mě pomalu přešlo, nemálo tomu pomohlo několikanásobné čtení dětské knížky
o zemětřesení. Také mi připadá, že jsem na takovou cestu trochu líná a pohodlná, bylo by s tím určitě hodně zařizování. Navíc na ni nemám čas, momentálně je naprosto nereálná.

Celkově jsou moje cesty dost omezené časem. Láká mě třeba delší dovolená na severu, letět do Finska do Tampere, strávit tam několik dní, pak jet vlakem do Helsinek, opět tam strávit nějaký čas, a potom plout trajektem do estonského Tallinnu, ke zmiňovaným městům bych možná přidala i něco navíc. Mám představu, že bych byla pryč minimálně deset dní. A to je dost. Musím počkat na dobu, kdy bude synek rád, že svou matku tak dlouho neuvidí. 

Další moje cestovatelská přání jsou: 
  • projít Londýn bez šedesátičlenného školního zájezdu 
  • znovu se projít po mostě v Lucernu 
  • vypravit se na Dachstein a doufat v lepší výhled 
  • spatřit známý pohled na Hallstadt 
  • prozkoumávat Alpy, hlavně slovinské 
  • jet do Alp i se synem 

Vzhledem k časovým (a finančním...) možnostem je to seznam na hodně dlouhou dobu. Splním ho do čtyřiceti? Do padesáti? Nebo se budu v šedesáti smát, jaké jsem měla bláznivé mladické plány? Kdo ví. 

Kam byste se rádi podívali vy? 

Kája


P. S. Článek přiřazuji k tématu měsíce Klubu blogerů - zeměpis. 
P. P. S. Ano, mám ráda Rakousko. Byla jsem v něm celkem třináctkrát, z toho devětkrát
ve Vídni. 


Kam dál

Komentáře

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.