Po pěti letech jsem se konečně zase dostala do Alp! Vyrazili jsme na tři noci do Ramsau am Dachstein, malebné vesnice přímo pod horou. Jelikož si z nás počasí dělalo legraci, nedrželi jsme se programu, který jsem celá natěšená připravila týden před dovolenou. A protože se hory halily do mraků, neviděla jsem ani výhledy, do kterých jsem se dříve tak zamilovala. Nevadí. Vstoupit do bíla mělo taky něco do sebe...
Salcburk
Při deštivém počasí jsem zamýšlela jet do Salcburku. Došlo na něj hned na začátku. Zatímco na cestu jsme měli slunečné počasí, hned po první večeři přišla bouřka a meteorologové tvrdili, že deště budou pokračovat i celý další den. Zda tomu tak v Ramsau skutečně bylo, nevíme. V Solnohradu bylo většinu dne krásně.
Výlet jsme zahájili i zakončili v kavárně Alchemie. Je to podnik přesně podle našeho gusta. Ochuntali jsme filtrovanou kávu z V60 a z aeropressu. Posilnění první dávkou kofeinu jsme se vypravili k hradu. Za jeho zdi jsme nešli, za to jsme důkladně prozkoumali okolí. Poznala jsem pár dalších pěšin a staveb, které jsem dosud neviděla.
Později jsme vešli do pár obchodů ve Starém Městě a podivili se sochám u zámku Mirabell.
Bílá tma na Dachsteinu
Výlet na Dachstein jsem původně odmítala - dostat se tam vlastními silami není jen tak a lanovka je zase příliš drahá. V hotelu jsme ale k pobytu dostali Sommercard, která cenu jízdy snížila na pár euro za rezervaci místa. Toho jsme nemohli nevyužít! Předpověď bohužel nevypadala optimisticky, a tak jsme si řekli, že pojedeme nahoru i za cenu toho, že nic moc neuvidíme.
Milí čtenáři, neviděli jsme "nic moc". Neviděli jsme totiž vůbec nic!
Cesta k lanovce byla dlouhá asi osm kilometrů, sem tam stoupala. Občasný déšť a vítr nám ji trochu znepříjemňoval, nicméně nemilé podmínky kvalitně kompenzovala krása přírody kolem. Přebytečný čas pod lanovkou jsme využili k vypití teplého čaje. Pak jsme jeli nahoru. Do ničeho...
Věděla jsem, že nebudeme mít výhled. Doufala jsem však, že aspoň trochu uvidím, jak to nahoře vypadá. Jenže jsme neviděli opravdu vůbec nic. Jen bílou tmu a trochu sněhu pod nohama. Vlastně je to ve výsledku dost vtipný zážitek. Jen si budu muset Dachstein někdy zopakovat. Ubytovat se pod ním na dva týdny a doufat, že to někdy vyjde.
Planai a výhled do mraku
Meteorologové vyhrožovali na poslední den dovolené deštěm. Ráno si to ovšem rozmysleli a déšť posunuli až na odpoledne. Po snídani jsem rychle vymyslela vcelku krátký výlet. Autem do Schladmingu, lanovkou (opět se Sommercard) na horu Planai, a potom pěšky dolů.
Výstup z lanovky byl kousek pod vrcholem, a tak jsme si přes všechnu lenost přece jen užili kraťoučký výšlap. Tentokrát jsme viděli, jak to nahoře vypadá. Bylo to o něco lepší než předchozí den na Dachsteinu. Výhled ovšem tak skvělý nebyl. Na Planai se valil mrak. Radši jsme se rychle dali na ústup - respektive sestup.
Ukázalo se, že moje horská kondice je dávno pryč. Měla bych více šlapat po Beskydech. Cesta z Planai mi pěkně potrápila nohy. Obzvlášť lýtka utrpěla. Výlet byl předevčírem a já mám stále problém chodit po schodech.
Byla to pěkná dovolená!
Přes všechny (ne)deště, nevýhledy, změny plánů a čtyři kolony na cestě zpátky (samozřejmě až na území ČR) to byla pěkná dovolená. Alpy jsou nádherné. Poprvé jsem se do nich zamilovala v devíti, když jsem četla Heidi, děvčátko z hor, podruhé ve dvaceti, když jsem je spatřila na vlastní oči. Doufám, že je příště navštívím dříve než za dalších pět let.
Kája
A jak to zvládl malý?
OdpovědětVymazatSynáček nebyl, jel na dovolenou se svým otcem.
VymazatTo je nádhera, v Alpách som ešte nikdy nebola. Na turistikovanie ma veľmi neužije a moja kondička je asi taká, že neviem, či by som vyliezla vôbec na Kamzík :-D
OdpovědětVymazatNa horách je krásně, i když počasí je tam vždycky trochu nejisté. Často se úplně odnikud vytvoří rychlá bouřka, ani člověk neví jak.
OdpovědětVymazatCo se týče mlhy, jako takové, dokážu ji ocenit. Protože fotky s mlhou mají velice tajemnou a někdy až temnou atmosféru. Ale tak kvalitní mlhu, jako jsi vyfotila na Dachsteinu jsem u nás ještě neviděla. :-)