Vídeň 2024 2/2: Poprvé na vídeňském kole

Koncem května jsem utekla před všedními starostmi do Vídně. Část výletu jsem vyprávěla v minulém článku. Mluvila jsem mimo jiné o silném dešti a špinavém ubytování. Dnes bude obsah článku příjemnější. Řeč bude o Prateru a Schönbrunnu.

Opravdové vídeňské kolo 

Vídeň nás přivítala prudkým deštěm a kroupami. Z mokrých ponožek a špatné nálady jsme se dostali v motýlím domě, kde jsme mimo jiné přečkali další déšť. Příjemně naladění jsme se vypravili do Prateru na vídeňské kolo. Ve Vídni jsem byla hodněkrát, ale na kole jsem byla poprvé. Za to jsem podobnou atrakci vyzkoušela v Jesolu a v Ženevě. V těchto městech jsou kola menší, což je zážtkuchtivým turistům kompenzováno vícečetným otočením. V Prateru vás otočí jen jednou. Jízda i tak trvá čtvrt hodiny, času na obdivování Vídně je víc než dost. 

• Cena: 14 euro dospělí, 6,5 euro děti 
• před jízdou si prohlédnete expozici o historii vídeňského kola
• ...a jako bonus vás vyfotí, a pak po vás budou loudit dalších asi 14 euro za vytištění fotografie...

Netrefit od metra do Prateru je nemožné, směrovky vám nedovolí jít jinam. Kdybyste přece jen odpočili špatným směrem, zvednete oči a podíváte se, kterým směrem je kolo. Je obrovské a nepřehlednutelné. Prater je plný šílených atrakcí, ze kterých mi bylo špatně, jen jsem je viděla. Sympatické mi byly jen lodičky. Dohodli jsme se, že když budou stát pod deset euro, půjdeme na ně. A tak jsme si užili tři divoké sjezdy ve vodě. Pro jiné by to asi byla nuda, já bych šla klidně znovu. Na nic divočejšího bych si netroufla. 

Přemýšlela jsem o proměnách Prateru během jeho existence. Jak asi vypadal, když se v něm koncem devatenáctého století procházely postavy mých oblíbených knížek? 

Asijská kuchyně = vídeňská tradice 

Máme rádi asijskou kuchyni. Navíc jsem už v roce 2017 nevědomky založila tradici chodit ve Vídni do asijských podniků. Tenkrát jsem dobíjela energii v japonském matcha baru. Nemuseli jsme proto o ničem diskutovat, bylo jasné, že na večeři bude asijské jídlo. Bohužel si nepamatuju název restaurace, ve které jsme jedli, ani nejsem schopná ji najít na mapě. 

Po jídle jsme si prohlédli budovu vídeňské univerzity. Pak jsme vyrazili k ubytování. Ještě jsme netušili, co nás čeká. V opačném případě bychom se asi ještě zdrželi ve městě... 

Schönbrunn

Letní sídlo Habsburků je nádherné. Patří k němu obrovský park, ve kterém se mimo jiné nachází zoologická zahrada. Jednou se do ní podívám! Tentokrát jsme si ji zase odpustili, především proto, že jsme první den neplánovaně utratili více, než by nám bylo milo. Ve chvíli, kdy jsme šli kolem vchodu, navíc zase začalo pršet. Chvíli jsme se schovávali u obchodů se suvenýry a pozorovali papoušky. Nějaké zvíře jsme přece jen viděli. 

Počasí nás chtělo jen postrašit, než jsme parkem došli zpátky k zámku, bylo definitivně po dešti. Pustili jsme se do další výpravy sympatickou stezkou lesem. Cestou jsme pozorovali nebojácnou veverku. Klidně si tam něco baštila a nic si nedělala z toho, že dva metry od ní stojí dva fascinovaní Češi a snaží se ji neúspěšně vyfotit. Stezka nás zavedla ke glorietu. 

Kavárna a pochybný autobusový terminál 

Výlet se chýlil ke konci. Bylo dopoledne a v našich žilách chyběl kofein. Chybu jsme napravili v Cafe Comet v centru, velice zajímavém podniku - přestože bych ho nejradši celý vymalovala, vybavila novým nábytkem a celkově přeorganizovala, měl milou atmosféru. A co je hlavní, káva byla dobrá. 

Místo, odkud jsme měli odjíždět, se jmenuje mezinárodní autobusový terminál. Dovolte, abych se zasmála. I autobusové stanoviště ve Valašském Meziříčí je velkolepější než terminál v Erdbergu! Záchod tam naštěstí měli, autobus přijel, takže si vlastně nemám na co stěžovat, ale pod tím názvem jsem si představovala jiné místo. 

Cesta zpátky byla bez přestupu, jen se zdála být nekonečnou.

Váhala jsem, zda se mi výlet líbil. Měl pár negativ, ve výsledku jsem si ho však užila. 

Kde jste naposledy byli vy? 

Kája

Předchozí článek: 

• Od nádherných motýlků do špinavého domu