Svatební rychlocesta do Vídně: Mozart ve státní opeře, pochybné uličky a japonské jídlo

Vdala jsem se. A po svatbě se obvykle jezdí na líbánky. Jiným tradicím jsme vzdorovali, této jsme neodolali a vypravili se do Vídně. Měli jsme na ni málo času, takže jsme ji spíše jen proletěli. Přesto jsme toho stihli docela dost. Třeba jet metrem do opačného směru...


Vyráželi jsme po desáté hodině, dříve jsme nemohli kvůli předávání syna. Cestou nás zdržela obří pizza k obědu, později semafory ve Vídni. K hotelu jsme se slavnostně dostali až ve čtyři. Z času, který jsme měli, jsem chtěla vytřískat co nejvíc, takže jsme se hned po ubytování vypravili do centra. 

Hodlali jsme jet autobusem, ale nakonec jsme se prošli pěšky. Posilnili jsme se matchou v japonské restauraci Matcha Komachi. Pak jsme pokračovali směrem k památkám. U vídeňské opery nás zastavil prodejce vstupenek na koncert. Takových prodejců jsem už ve Vídni i v Praze viděla spoustu. Vždycky jsem jim odolávala. Tentokrát jsme si vstupenky koupili. 

Nejdražší vstupenky stály přes sto euro, my jsme vzali nejlevnější za patnáct. Byly určené na stání, ale samotný prodejce na nás mrnul, že po zahájení koncertu se nám určitě podaří posadit. A tak jsme šli na koncert Vienna Mozart Orchestra. Byla to show, muzikanti hráli v kostýmech, zazněly chorobně známé skladby od Mozarta, v závěru od Johanna Strausse staršího i mladšího. Chvilku jsem si dělala starosti, že nejsme na koncert v státní opeře adekvátně oblečení, nicméně od turistů asi nikdo nečeká zázraky. 

Před koncertem jsme se stihli projít ke Stephansdomu a Hofburgu. Chvilku jsme poseděli ve Volskgarten a samozřejmě jsme se fotili se sochou Mozarta. Moje klasické vídeňské kolečko, tentokrát spíše proběhnuté než projdené.




Den druhý začal bohatou hotelovou snídaní. Po ní jsme se vypravili na kafe. Protože jsme nároční, vyhledáváme výběrovou, ideálně filtrovanou kávu, nemohli jsme vlézt do první kavárny, která by se naskytla. Proto jsme jeli metrem k Fenster Café, což je kávové okýnko v pochybné ulici. Cesta se dost protáhla, jelikož jsme původně nasedli do opačného směru a zjistili to až na konečné. 

Muž chtěl vidět Dunaj, viděl alespoň kanál s lodičkou. Já jsem se chtěla projít v zahradě Schönbrunnu. To se mi sice splnilo, ale procházka byla o dost kratší a navíc pod deštníkem. Počasí si řeklo, že jeden slunečný den nám stačil. 

Metrem jsme se svezli znovu k Matcha Komachi, tentokrát jsme si dali jídlo, já sushi, muž ramen. A pak už jsme směřovali k autu a domů. V sedm jsem přebírala syna. 



Svatební rychlocesta byla uspěchaná, ale hezká. Ve Vídni jsem nebyla poprvé ani naposledy. Těším se, že tam vezmu syna a půjdeme společně do zoo podívat se na pandu velkou a koalu. 

Kája

Komentáře

  1. Za omezený čas jste toho stihli spoustu :) Vídeň je moc hezká!

    OdpovědětVymazat
  2. Trochu závidím :-) Ve Vídni jsem byla, ale svatební cestu jsme ještě nestihli :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rodiče si ji dali dvanáct let po svatbě, když nás poslali na tábor... :D

      Vymazat
  3. Ve Vídni jsem nikdy nebyla. Jenom v Satsburku. Ale třeba se někdy podívám i tam.

    OdpovědětVymazat
  4. Vídeň je krásná a je bezva, že jste si to užili :-) I počasí navzdory!

    OdpovědětVymazat
  5. Tou sochou si ma úplne vrátila do Viedne, keď som tam bola naposledy. Cez park sme síce len preleteli, keďže sme sa vtedy s kamarátom trochu stratili, ale bolo to tam pekné.
    Super, že synček už zvláda prespanie.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.