Byla jsem zaškolačka

Málokdo by to do mně řekl, ale je to tak. Jsem zaškolačka. Vysedávat každý den ve škole je přece zbytečné. A hlavně otravné, co si budeme povídat. Doufám, že tímto článkem nijak neovlivním svou učitelskou kariéru. Pro jistotu ho začnu výchovnou poznámkou: Neberte si ze mne příklad!


Na prvním stupni jsem bývala vzorňačka. Ke konci nemocí jsem se strachovala, jestli už náhodou nejsem příliš zdravá na to, abych byla doma. Ve třetí třídě mi jednou rodinné záležitosti nedovolily jít do školy. Paní učitelka s tím neměla problém, bylo to předem domluvené, ovšem já to brala jako něco nepřípustného a za absenci jsem se styděla. Podobně jsem na tom byla o dva roky později, když mě mamka vzala po očkování do cukrárny na zákusek, místo toho, abychom okamžitě jely do školy. 

Na druhém stupni mě snaha o poctivou docházku přešla. Ve škole mě to nebavilo, navíc jsem měla špatný kolektiv a mnohdy jsem byla terčem posměchu. Abych tam nemusela, zveličovala jsem příznaky nemocí. Nepatrné zaškrábaní v krku či obyčejná rýma byly vážnými důvody zůstat dva dny doma.

Stejně tak jsem se snažila vynechávat hodiny houslí. Jednou mě třeba hrozně bolela hlava (rozuměj – cítila jsem lehkou bolest). Kvůli přísné paní učitelce jsem dokonce vyběhla na balkon v kraťasech, když zrovna venku padal sníh. Sebepoškozování mi vyšlo, lehké nachlazení z toho tenkrát bylo.

Na gymplu jsem si přestala hrát na nemocného chudáčka, vynechávat tam hodiny znamenalo nekonečné dohánění učiva a opisování sešitů. Nicméně jednodenní volna jsem si dělala i kvůli úplným blbostem. Zaspala jsem? Ok, přece tam nebudu jezdit o hodinu později, radši budu doma. Mám v jedenáct preventivku? Být ve škole na nultou až druhou hodinu nemá smysl, nepojedu vůbec. Potřebuji odjet o hodinu dříve? Hmm, a proč nezůstat doma a nezískat dalších pár hodin navíc?

V maturitním ročníku jsme byly s kamarádkou úplně největší rebelky. V mnoha předmětech se učitelé zaměřovali na maturanty a co dělají ostatní, jim bylo tak nějak ukradené. Spoustu času jsme proto trávily v jiných třídách na hudebkách či němčinách, ze kterých jsme maturovaly. A místo dějepisu jsme chodily na oběd. Obvykle do školní jídelny, ale jednou jsme se vypravily do restaurace na palačinky. Mňam! Po nich jsme se normálně vrátily do vyučování.

Nutno podotknouti, že jsem mívala 30-60 zmeškaných hodin, takže to nebyla zas taková tragédie.
(Poznámka: Většinou byly zmeškané ze "skutečných důvodů" a všechny byly omluvené.)

Nakonec se ještě přiznám k chození za orchestr a sbor. Ve druhém ročníku na gymnáziu, čili jakoby v deváté třídě, jsem jich vynechala víc, než by bylo slušné. Důvod je prostý, našla jsem si kluka. Příležitostí ke společně trávenému času jsme moc neměli, a tak jsem občas nešla na zkoušku…


A co vy? Byli jsme poctiví školáci?


Kája

Komentáře

  1. Tak ja som teda za školou bola len keď raz profesorka povedala, že ak pôjde celá trieda, tak nám to nezapíše, asi tiež chcela skončiť skôr :-D :-D :-D Dokonca v ročníkoch na ZŠ mám aj nula vymeškaných hodín, ale nie som si istá, či to k niečomu prospelo :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nula zmeškaných? Tyyjo, takže jsi ani nebyla nemocná, to jsi dobrá!

      Vymazat
    2. No jo 😊 sama som nad tým zašla, keď som to po rokoch zbadala na vysvedčku.

      Vymazat
  2. Až na VOŠ jsem občas chodila na delší dobu na záchod (schválně se někde zakecala) nebo nešla na nějakou přednášku, protože jsem třeba doučovala někoho jiného. Na gymplu by mě to rozhodně ani nenapadlo, protože za víc neomluvených hodin se vyhazovalo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měla jsem je omluvené, vždycky jsem to nějak ukecala. :) A jak říkám, ani jich nebylo moc, přes šedesát jsem nešla a ani ty nebyly všechny zmeškané "neprávem". ;)

      Vymazat
  3. To bych do tebe skutečně neřekla :-) Já jsem nikdy podobné věci nedělala, ale upřímně - ani jsem nemusela. Vzhledem k tomu, jak moc jsem jako dítě byla nemocná, jsem měla třeba v první třídě přes 300 zameškaných hodin. A na gymplu už to pak bylo, jak píšeš: každá absence znamenala dohánět strašně moc věcí. I když kecala bych, kdyby tvrdila, že jsem si sem tam nějakou tu angínu i docela pěkně neužila :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikdo by to do mne neřekl, ale co, člověk musí mít ujasněné priority - a číst si je přece lepší než vysedávat ve škole. :D Pane jo, to jsi v té škole víc nebyla než byla.

      Vymazat
  4. Taky jsem to někdy bulala :) Naposled před koronou jsem nechodila moc na archivnictví, které pro nás bylo vycpávkový předmět.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vysokou školu jsem v článku pro jistotu vynechala... :D

      Vymazat
  5. U paní učitelky mě to mile pobavilo, že jsi vlastně nebyla o nic vzornější, než my ostatní. :D

    OdpovědětVymazat
  6. Já myslím, že je to tady tím naším koutkem země. U nás ve škole to bylo normální, že to sem tam někdo vybulal, buď ukecal rodiče ať mu podškrábnou omluvenku, nebo si ji dokonce podškrábnul sám a bylo. Až na vysoké škole jsem zjistila, že to vlastně úplně běžné není a už vůbec ne u gymnaziálních studentů. No co no, my chodily s kamarádkou za školu do knihovny.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Poznatky z 1. roku mateřství. Hlavní je nespěchat, být sama sebou a fotit!