Když nemůžeš vypustit umyvadlo, vykelímkuj ho

V novém bytě bydlíme už dva měsíce. Jak ten čas letí! Dávno jsme zdomácněli, přesto nás má stále co překvapovat. Je to byt plný záhad a tajemství! Tak třeba dneska jsem si nevěděla rady s umyvadlem. Vezměme to ale pěkně popořádku. 

Objevujeme byt 

Již na první pohled je jasné, že náš být skrývá hodně uložného prostoru. Oblečení bych si mohla nakoupit ještě třikrát tolik, syn by mohl nasbírat miliony autíček. Problém máme jen s knihovnou, k vestavěné budeme brzo kupovat novou externí. Nové uložné prostory jsme průběžně objevovali snad dva týdny. 

Vypíchnout musím šuplík od televizního stolku. Nemá žádnou úchytku, o otevírání se stará robot. My do šuplíku lehce zatlačíme a on ho svou rukou vytlačí do prostoru. Podobný systém znám delší dobu od rodičů, ale jejich šuplík je retro, otevírá ho mechanický systém. 

Chcete-li objevovat byt, musíte se nejdřív dostat dovnitř. Mně se to jednou nepovedlo! Strkala jsem do zámku jeden klíč po druhém a žádný tam nepasoval. Po několika minutách panikaření mě napadlo, že Eliščin štěkot zní nezvykle tlumeně. Rozhlédla jsem se a... zjistila jsem, že se dobývám do bytu o patro níž! Jeho obyvatelé buď nebyli doma, nebo se klepali pod postelí. 

Historická vsuvka: Maloměšťačky ve velkoměstě

Psal se rok 2014, když jsme s kamarádkou vyrazily do Prahy na koncert. Nocleh jsme měly domluvený v bytě u příbuzných, kteří v době našeho krátkého pobytu nebyli doma.  Asi si dovedete představit dvě poblázněné maloměstské osmnáctky v Praze v cizím bytě. Měly jsme z toho Vánoce. 

Když jsme si ráno čistily zuby, záhadným způsobem jsme zašpuntovaly umyvadlo. Ačkoliv jsme byly chytré studnetky šestiletého gymnázia, nemohly jsme přijít na to, jak ho odšpuntovat. Uchýlily jsme se k polovičnímu řešení: Obsah umyvadla, tedy vodu a naše plivance, jsme pomocí kelímků přelily do sprchového koutu. 

Jak jsem čerpala z dávno nabytých zkušeností 

Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Prala jsem v umyvadle nové šaty. Špunt jsem stlačila co nejvíc. Chyba! O chvíli později jsem zjistila, že nevím, jak se vytahuje! Pokusy vyšťourat ho prsty nikam nevedly.  Řekla jsem si, že to odpoledne určitě vyřeší muž. Vždyť je údržbář, co by si s tím neporadil. 

No jo, údržbář je, ale stará se o roboty. A co se týče špuntů, je ještě víc retro než ten mechanický šuplík od rodičů. Zná jenom gumový na řemínku! Večer mi došla trpělivost, vzala kelímek a zkušeně jsem se pustila se do přelévání vody do vany. Po pár šplouchnutí jsem vyměnila kelímek za půllitrový krygl, abych se s tím nečabrala až do noci. Když zbylo jen trochu nenabratelné vody na dně, prohlédla jsem si pořádně kohoutek a zjistila, že se za ním nachází páčka. Zatlačila jsem do ní... a špunt se zvedl. 

Zvedl se mnohem výš, než jsem ho kdy viděla. Z toho plyne, že čištění odpadu drastickými prostředky bylo zbytečné. To je ovšem zase jiný příběh...

Kája