Když někam jedeme, často se díváme na zříceninu hradu Starý Jičín. V létě jsme si řekli, že bychom si ji mohli někdy prohlédnout zblízka. Já jsem ji sice už znala, byla jsem tam dokonce dvakrát, ale kluci ji znali jen z auta. Od chvíle, co padl návrh, jsme kolem několikrát jeli, plány ovšem byly vždycky jiné. Až teď, na konci října, na zříceninu konečně došlo.
Měli jsme pěkně akční víkend. V sobotu jsem se synem běhala na Hornické desítce a byli jsme na rodinné sešlosti, v neděli jsme vyrazili do Starého Jičína. Nešlo o nijak náročný výlet. Celkem jsme jím strávili asi dvě hodiny a půl, výlet akorát tak na to, když se chcete někam podívat, ale zároveň se doma musíte vypořádat s hromadou špinavého prádla, potřebujete si navařit oběd na další den a cvičit Johanna Strausse mladšího.
Starý Jičín je obec kousek od Nového Jičína. Starý Jičín má zbytky hradu, Nový Jičín má zámek se sbírkou klobouků, velké náměstí, hřiště, kavárnu, ve které jsme měli svatební "hostinu", a asi o dvacet tisíc obyvatel víc. Jo a kruhové objezdy, na ty se nesmím zapomenout!
V autě jsme strávili zhruba dvacet minut. Parkovali jsme na poměrně velkém parkovišti, které má zřejmě sloužit hlavně návštěvníkům hradu. Parkuje se tam zdarma. Hned od parkoviště se stoupá směrem k hradu. Nejdřív potkáte kostel svatého Václava. V jeho sousedství bydlí dvě hlídací kočky. Jedna z nich ležela na popelnici a měřila si nás hrozivým pohledem.
Za kostelem začíná les. Nahoru vede asfaltová cesta. Dá se jít i lesem, pěšina ale není značená a nevím, jak teď vypadá, procházela jsem ji naposledy v roce 2019. Po asfaltu je to od parkoviště jeden kilometr, a to možná přeháním. I s malým turistou jsme nahoru vyšlapali raz dva. Snad i průzkum samotné zříceniny nám zabral víc času. Procházeli jsme se mezi hradbami a přemýšleli, jak to tam asi kdysi vypadalo. Eliška zvědavě koukala do všech děr.
- Vstup na zříceninu je zdarma, platí se jen za vstup do rozhledny ve věži (40/20 Kč).
- Na hrad se může se psem (i s fenou).
Když jsme si zbytky hradu dostatečně prohlédli, usadili jsme se na lavičce, z které by byl za lepšího počasí lepší výhled, a dali si malou svačinu a čaj. Stalo se tradicí, že s sebou na výlety taháme konvičku a termosku s horkou vodou. Zatímco jsme seděli, obloha se zatáhla. Při sestupu z kopce pršelo. Pláštěnky jsem neměli, ale bundy s kapucí ano. Na tu krátkou cestu nám stačily.
Sláva výletu, konečně jsme zříceninu viděli zblízka.
Kája
Komentáře
Okomentovat
Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.