Utráceli jsme na Světě knihy

Po sedmi letech jsem se konečně zase dostala na největší akci pro čtenáře, veletrh Svět knihy. Do Prahy jsem vyrazila se synem a mužem, který čte - nerada to přiznávám - možná ještě raději než já. Kromě veletrhu jsme stihli vylézt na Petřínskou rozhlednu a čabrat se v Malešickém parku. Poslední jmenované místo vám vřele doporučuju! 

Cestovali jsme vlaky od RegioJetu, protože je v nich dobré dětské kupé. Obě jízdy rychle utekly. Když si synáček zrovna nehrál, jedl. Nudit se nestihl, nepočítám-li dlouhé stání v tunelu před pražským hlavním nádražím. Tehdy byli nervózní všichni, takže to vůbec nevadilo. 

Sestra říká, že bydlí "za devatero Prahami". Jeli jsme k ní metrem a autobusem. Najít výtah ve stanici Skalka byl celkem oříšek, je totiž v místě, které z nástupiště vypadá jako cestujícím nepřístupné. Samotný výtah vypadá jak z hororu. To je jedno z dobrodružství, které nám způsobil kočárek. Praha rozhodně není bezbariérová, a tak jsme se zdokonalili v nošení kočárku do schodů a naučila jsem se novou dovednost, jízdu s kočárkem na eksalátorech. 

Den druhý byl nabitý. Posilnili jsme se v malešické Kávafaktuře, a pak vyrazili do Holešovic na Svět knihy. ,,Když se mi to nevejde do batohu, mám ještě tašku," říkal muž a já se trochu děsila, kolik si toho odvezeme domů (a kolik toho utratím...). Dopadlo to - pro peněženku - lépe, než jsem čekala. Celkem jsme si odvezli sedm knih, což není nijak závratné score, vezmeme-li v potaz, že jsme tři. Nákup se dokonce vešel do batohu, tašky nebylo třeba. 

Po krátkém odpočinku ve Stromovce jsme se vypravili na Petřín. Na kopci jsem byla hodněkrát, ale na rozhledně dosud ne. Posledním navštíveným místem bylo Václavské náměstí, konkrétně Foto Škoda, kde jsme navštívili sestru, která tam pracuje, a Dobrá čajovna s osvěžujícími nápoji. 

Den třetí začal znovu v Kávafaktuře, tentokrát i se sestrou/tetou. Nabití kofeinem jsme se šli projít do Malešického parku, aniž jsme tušili, co nás tam čeká. Málem jsme skončili na dětském hřišti, naštěstí nás cosi osvítilo a hnalo nás to kousek výš. Objevili jsme zajímavé vodní prvky. Byli jsme v rauši, když jsme houpačkou pumpovali vodu. Poté jsme sundali boty, synovi i kraťasy a brouzdali jsme se mezi všelijakými mlýnky a hrázemi. 

Malešický park předčil navštívené kavárny, čajovnu, ba dokonce i knižní veletrh. Všichni jsme si ho užili. Bohužel nás trochu tlačil čas. Museli jsme se jít sbalit, dát si oběd, uspat batole a dopravit se na hlavní nádraží. Ráda bych se zdržela až do dalšího dne, ale čekala mě celodenní zkouška s orchestrem.

Kája

P. S. Notebook opraven!