Pan učitel Čus a další kantoři

Zavzpomínejte se mnou na kantory, se kterými jste se kdy setkali. Budu vám vyprávět o učitelích z mateřské, základní a základní umělecké školy. Půjde o milé nebo vtipné vzpomínky, rozhodně žádné stěžování. Do komentářů mi můžete napsat o svých učitelích. 

Paní učitelka Renáta na tři dny 

Ve školce jsem měla skvělou paní učitelku Renátu. Když jsem "absolvovala mateřské vzdělání", dostala jsem od ní upomínkový list. Číst jsem dávno uměla díky magnetickým písmenům, a tak jsem si sama přečetla, že Renáta byla moje třídní učitelka. 

Byla jsem v šoku, že to paní učitelka Renáta napsala špatně. Vždyť jsem ji měla tři roky, nejen tři dny! V přesvědčení, že moje úvaha je správná, jsem se na to doma zeptala až po dlouhé době. Tak to ostatně bylo i s mnoha jinými věcmi. 

Paní učitelku Vlaďku uvidím z labutí 

První rok byla s Renátou ve třídě mladá paní učitelka Vlaďka. Pak se bohužel stěhovala do Prahy. Když jsme byli v létě na pouti, byla jsem přesvědčená, že ji uvidím z labutí. Jaké to zklamání, když jsem dohlédla sotva na konec areálu...

V první třídě mě učila Šebestová

Ne, nejmenovala se tak. Jen nosila stejné džínové šaty jako Machova kamarádka. Vydržela do třetí třídy, pak utekla na jinou školu. Brala jsem ji jako dokonalý zdroj všeho vědění. 

Hraběnka Pražmová 

Nová paní učitelka byla snad ještě lepší. Při projektovém vyučování se proměnila v hraběnku Pražmovou, pojmenovala se podle zdejšího šlechtického rodu. Běhala po škole naparáděná v šatech. Když o tom teď přemýšlím, nejspíš jsem v ní čerpala inspiraci k vlastní pedagogice. 

Když jsem se v páté třídě setkala se šikanou, neváhala a řešila to. A docela dost efektivně, aspoň dočasně. Na druhém stupni spolužačky chytly druhý dech, ale nová třídní dělala, že se jí to netýká. Nejen proto na Hraběnku Pražmovou moc ráda vzpomínám. 

Pan učitel Čus 

V první třídě jsem začala chodit do základní umělecké školy. Prostě do hudebky. Na chodbě jsem od začátku potkávala vousatého učitele, který na pozdrav odpovídal hlasitým ČUS! a kulil při tom oči. Nevěděla jsem, jak se jmenuje, a tak jsem ho pro sebe pojmenovala pan učitel Čus. 

V šesté třídě jsem se dostala do jeho smyčcového souboru. Zjistila jsem, že je přísný, ale velice velice zábavný. Ještě více jsem si ho užila v dalších letech jako členka žákovského smyčcového orchestru. 

Po absolvování ZUŠ jsem do orchestru sem tam docházela na výpomoc. Nejkrásnější, co jsem kdy v souvislosti s houslemi zažila, bylo poděkování od pana učitele Čusa. 

Pan učitel Přemek 

Některé učitele z hudebky jsem po čase označovala výhradně jejich křestními jmény - i pana učitele Čusa. Přemek mě sice jen pár hodin suploval, ale úplně změnil můj pohled na hru. 

Řekl: Hraješ to dobře, ale žákovky. 

Bylo mi dvanáct, v hudebce jsem byla žákyní 5. ročníku, a tak jsem moc nechápala, co tím myslí. Poprvé si se mnou někdo promluvil o tom, v čem spočívá umění hudby. 

Přišla revoluce v hlavě. 

(Od té doby nejsem nikdy spokojená s tím, jak hraju...)

Na závěr vtípek: Jedno léto trávil Přemek hodně času na sluníčku ve slunečních brýlích. Celé září pak ve škole předváděl světlé kruhy kolem očí a tenké bílé čáry vedoucí směrem k uším. 

Kája