Pololetí je za námi

Zažila jsem to po páté v životě. Podepisovala jsem (výpis) vysvědčení! Po třicetileté praxi to pro mne možná bude rutinní záležitost, ale zatím je to pro mne speciální, důležitý a tak trochu slavnostní okamžik. Hned další den jsem výpisy rozdávala svým žáčkům. Jak jsme spolu zvládli první pololetí? 

Rovnou říkám, je to snadnější, než jsem čekala. Lépe řečeno méně náročné, leháro to v kombinaci se studiem a malým synem není. Všechno ale nějak zapadlo. 

Dovolte mi trochu opakovat článek Měsíc s prvňáčky. První dva týdny jsem měla pocit, že mi praskne hlava. Děti byly nesamostatné a hlučné. Měla jsem s nimi hodně práce, neustále jsem něco vysvětlovala a odpovídala, během vyučování jsem se nezastavila, tak tak jsem zvládala odběhnout na záchod. 

Postupně jsme se spolu naučili fungovat. Žáčci si zvykli na školu, já jsem přišla na to, jak s nimi pracovat. Na konci září mě už práce neničila. Dokonce jsem občas našla příležitost si sednout! 

Více než organizace třídy mi pak dělalo starosti samotné vyučování. Začali jsme spojovat písmena/hlásky do slabik, což dětem moc nešlo. Polovina třídy ještě po týdnu říkala např.: M, O, dohromady MA. Jak na to přišli? A co mám pro ně udělat? Nedokázala jsem se do nich vcítit, protože jsem se naučila číst sama ještě ve školce, a to pravděpodobně genetickou, ne analyticko-syntetickou metodou. Vím, že vám tyto pojmy nejspíš nic moc neříkají. Nevadí. Důležitý je fakt, že jsem se naučila číst jinak, a proto jsem neuměla svým žáčkům pomoc. 

A víte co? 

Potřebovali hlavně čas! Potřebovali každodenní nácvik ve škole i doma. Potřebovali, aby jim dospělí opakovaně napovídali, že M, O je dohromady MO. Zkoušeli jsme se slabikami různé aktivity. Žádnou z nich bych neoznačila za vítěznou. S příští první třídou budu vědět, že se v říjnu nemusím stresovat. Zopakuju všechny vyzkoušené aktivity, možná vymyslím nějakou novou, a budu vyčkávat. V listopadu mi všichni přečtou jednoduchá slova. 

Čas chtělo i psaní. V listopadu jsem byla smutná, že dětem nejde. V prosinci jsem sledovala pokroky. A v lednu? Lidi, já jsem chodila po třídě a radovala jsem se! Písmo některých žáků je naprosto totožné s předlohou. A i u těch, kterým ještě psaní úplně nejde, je znát velké zlepšení. 

Konec konců i v matematice hraje roli dlouhodobý trénink. Že při sčítání přidávám a při odčítání ubírám, není třeba zdlouhavě vysvětlovat. Žáčci si to musí zautomatizovat opakovaným počítáním. Dříve běžná chyba je teď ojedinělá. 

Moje učitelská praxe není dlouhá, zažila jsem však kde co. Zaměstnání, které bylo peklem, potom náročnou třídu, které se bývalá třídní učitelka vzdala na pokraji svých sil. Po těchto zkušenostech mě jen tak něco nepřekvapí. Mám dobrou práci, úžasnou třídu a všechno zvládám i s dalšími aktivitami k tomu.

Psaní blogu to bohužel není, ale v průběhu pololetí jsem něco málo přečetla, namalovala, a dokonce jsem i upletla košík. Odehrála jsem s orchestrem podzimní koncert a vylezla jsem na Lysou horu. Život nekončí s narozením dítěte, ani s nástupem do práce po rodičovské. 

Jsem spokojená. 

Kája