V únoru jsem se konečně odhodlala k dlouho odkládanému zákroku u naší feny Elišky. Měla jsem snahu ji již od štěněte čistit zuby, ale musím se přiznat, že jsem ve skutečnosti nebyla moc pečlivá. Na zubech se jí proto vytvořily ošklivé zubní kameny. Obzvlášť zadní zuby měly na sobě obrovské vrstvy. Takový problém není možné vyřešit doma. Fena musela k veterináři.
Zubní "balvany" jsem objevila v létě. Domnívám se, že je k nim Eliška z nějakého důvodu náchylná, protože u Fíka jsme ústní hygienu řešili o dost méně a zuby v takovém stavu neměl, rozhodně ne v pěti letech.
Dentální hygiena psů probíhá v anestezii, což mě děsilo. Dokud jsem si znovu nepřečetla o zánětech, které mohou v důsledku zubních kamenů vznikat, a pak ohrožovat srdce a játra, měla jsem tendence stav zubů přehlížet. Strach převažoval.
Může i za to, že k zákroku došlo až po půl roce plánování. ,,Jeden pejsek mi už umřel," říkala jsem si pořád. Nemohla jsem tu myšlenku dostat z hlavy, nakonec jsem den před zákrokem málem rušila rezervaci. Přitom je nesmysl srovnávat bezpečný zákrok s odchodem starého psa.
Špatně jsem nesla dokonce i konzultaci spojenou s odběrem krve. Připadalo mi to vůči Elišce zákeřné a nefér. Vůbec nechápala, co se děje. Se synem si aspoň můžu promluvit a všechno mu vysvětlit. Fence význam vyšetření ani pozdějšího dlouhého pobytu veterině nejde objasnit.
Jsem proto ráda, že jsem Elu nemusela doprovázet k zákroku. I manžel pro manžela prý bylo náročné ji tam nechat. Přijít tam spolu měli na začátku naší poslední vyučovací hodiny. Vůbec jsem se na ni nemohla soustřetit. I později na dozoru v jídelně jsem byla duchem nepřítomna, i když v té době už měla Eliška dospávat.
Doma jsme napjatě čekali, kdy nám konečně zavolají. Nevolali ve tři, nevolali ve čtyři, nevolali dokonce nai v pět. To už nervozitu nevydržel ani manžel a ozval se sám. Hurá, Eliška je probuzená, můžeme jet! Proč se neozvali, je nám záhadou. Nestíhali? Nebo jsme náhodou volali chvíli předtím, než by volali oni? Kdo ví. Nakonec jsme ještě seděli pěknou chvíli v čekárně, než se konečně otevřely dveře.
Eliška byla ještě utlumená. Měla radost, ale ani zdaleka ji neprojevovala tak, jak mívá ve zvyku. Nést ji od auta bylo jako nést těžký pytel. Na koloběžku však zaštěkala, to si ujít nenechala. Doma polehávala. Další den odpoledne už to ale byla zase ona. :) Všechno dopadlo dobře.
Vytrhli jí tři přední zuby. Kameny má odstraněné, chrup je v pořádku.
Objednala jsem ji řasu, která se sype na granule a má bránit usazování zubního plaku. Několikrát jsem ji už zuby čistila a mám v plánu v tom pokračovat.
Snad budu poctivější než předtím...
Přeji hodně zdraví všem vašim domácím mazlíčkům!
Kája
To teda, my sme psom nikdy zuby nečistili, na šťastie s nimi nemali žiadne väčšie problémy, akurát ten posledný psík si pár zubov odlomil :-D
OdpovědětVymazat