Rozbitý telefon a další faily

Mám malé dítě a fenu, pracuju, studuju a k tomu všemu ještě hraju v symfonickém orchestru. Lidi kroutí hlavou, jak to všechno stíhám. Normálně, odpovídám. Prostě dělám, co je třeba. I něco navíc, čtu, vysedávám v kavárnách a jezdím do muzeí starých aut nebo na výstavy vláčků. V poslední době se na mě nápor přece jen podepsal. V uplynulých dvou týdnech jsem dosáhla několika "úžasných" úspěchů. Třeba rozbitého telefonu...

Prvním neúspěchem v sérii bylo nevrácení knih do univerzitní knihovny. Knih, které jsem během výpujční doby ani nestihla otevřít. Prodloužení nebylo možné, na obě knihy si brousili zuby další čtenáři. Kdybych byla při balení trochu pečlivější, vrátila bych je s dvoudenním předstihem. Jenomže jsem do školy odjela bez nich! Přesto, že ležely připravené na stole. Láhev, která stala hned vedle, jsem do batohu hodila. 

No jo, ale když máte přesně padesát minut na cestu z práce domů, sbalení, krátké vyvenčení feny a cestu na autobus, knihy se snadno přehlédnou. 

Myšlenku, že knihy vrátím hned další den, jsem vzdala, když jsem zjistila, že mám o týden později přijet na konzultaci. Lepší platit upomínku, než zbytečné jízdenky, řekla jsem si. Měla jsem pravdu, skutečně by to bylo výhodnější. Kdybych ty knihy před konzultací sbalila. 

Vzpomněla jsem si na ně ve chvíli, kdy jsem otevřela dveře od fakulty. To z knih dělá nejen první, ale i poslední něúspěch série. O dva dny na to se tedy přece jen konal naprosto zbytečný výlet. Upomínka stála 35 korun, za jízdenky jsem dala 78. Nenapadlo mě, co jiného bych mohla v Ostravě dělat, takže jsem se jen projela tam a zpátky. Aspoň že jsem měla v autobuse co číst. 

Dalším failem je nevyzvednutá zásilka z Alza boxu. Zjišťuju, že neomezná otevírací doba výdejních míst tohoto typu je ve výsledku nevýhoda. Snadno si řeknu, že tam zajdu příště. Další zásilky budu raději směřovat do obchodů. Když vím, že tam v pět zavřou, a pak mám smůlu, udržím lepší disciplínu. Většinou mám balík v ruce hned v den, kdy mi ho tam kurýr doručí. 

Obchod po mně chtěl 59 korun za nové odeslání. Maličkost, ale víte jak.  

Potom přišlo to nejhorší, co se mi mohlo stát. Zaplatila jsem v drogerii mobilem. Nebyla to nijak závratná částka, přesto mi mobil vypadl z ruky a spadl na zem. Displejem nahoru, jeden by si myslel, že se nic nemůže stát. Jenomže víc než rok jsem už měla úplně zničený zadní kryt. Držel ho pohromadě gumový obal. Telefon tudíž neměl žádnou ochranu. Odskákal to dislej. Chudák. 

Mobil funguje, otázkou je, jak dlouho ještě bude. Z vlastní zkušenosti vím, že po nějakém čase začne displej postupně černat. Váhala jsem, jestli ho mám nechat opravit, nebo si koupit nový. Vyhrála třetí možnost, objednala jsem použitý. Bude to novější model, ale zaplatila jsem jen o pár stovek víc, než bych dala za opravu. 

Aby nebylo rozbitých věcí málo, povedlo se mi rozmlátit french press. Doufám, že jsem jím uzavřela tuto nešťastnou sérii nepodařených věcí. 

Knihy si už budu zásadně půjčovat z městské knihovny, do které to mám pět minut pěšky, pro balíky budu chodit, jakmile dostanu sms s kódem, a platit začnu zase kartou, aby mi náhodou nevypadl telefon z ruky. A zprovozním si hodinky, abych ještě více eliminovala jeho počet vytažení. Přece jen mám děravé ruce. Mít poškrábaný telefon je u mne na denním pořádku.